Hany

„Chceš přidat?“ „Jo.“ A já jako divák bych si taky nejradši dal rovnou nášup nebo aspoň pár desítek minut navíc. Ono těch necelých osmdesát minut sice bohatě stačí, protože příběh není nijak extra nosný a bez mučení se přiznávám, že nemám ponětí, co (jestli vůbec něco) tím chtěl/i básník/ci říct, ale stejně byla jednoduše radost to sledovat. Pokud totiž Hany něčím skutečně vyniká, pak zejména provedením, kdy se kamera pohybuje mezi postavami, událostmi a několika prostředími zdánlivě bez střihu. Pár jich tam ale přesto bude; jeden z nich je zjevný, ale osobně jsem napočítal další tři situace, kde se podle mě stříhalo - dvakrát kamera postupně vyjede do vyšších pater domu a jednou ujíždí před mužem na kole (všechny tři však mohly být technicky vyřešeny klidně i jinak). Tvůrci si nezaslouží nic než obdiv, že si na takový projekt (a v tak mladém věku) troufli; filmové situace na sebe vždy plynule navazují a zároveň se souběžně odehrává v popředí i pozadí více plánů, mezi nimiž si kamera vybírá a staví je tak do popředí, aby je zanedlouho opustila a k některým z nich se později opět vrátila. Na realizaci tedy nepochybně velice náročná a zároveň promyšlená záležitost, k tomu navíc výteční herci, moc příjemná hudba a hlavně neopakovatelný genius loci noční Plzně (ze které toho ale zase tolik nevidíme, pravda). (26.09.2014)

Formálně ohromná frajeřina. 90 minut na tři záběry včetně pouliční demonstrace a jízdy tramvají - za to palce vzhůru. Hodně se mi líbilo civilní herectví a formanovské gagy ("Dobrej, pane Šetlík."), bohužel scenáristicky to šlo úplně mimo mě. Většina replik jsou buďto super-civilní dialogy o ničem (které sice působí krásně realisticky, ale nudí tím, že nikam nesměřují) nebo pseudoartové intelektuální výměny, které zní jako něco od Ionesca. Místy se objeví náznak příběhu nebo konfliktu (procházka v parku), film začne být zajímavý, ale pak je to zase hned pryč. Závěrečná pointa je opět tak prudce artová, až se nestydím přiznat, že jsem ji vůbec nepobral. Celé to svým nápadem a přílišným akcentem na uměleckost bez sebemenšího vykročení směrem k divákovi působí jako absolvák z FAMU na steroidech. (04.09.2014)

Nejsem intelektuál a na žádném literárním kroužku jsem nikdy nebyl, ale tahle skrumáž náhodných účastníků hned několika akcí opravdu vypadá jako ze života. Z herců zaujme hlavně Jiří Kocman (aspoň doufám, že to hovado jen hraje), ostatní neměli moc prostoru. Jednozáběrová forma se k filmu hodí, jen scenárista zřejmě nedokázal vymyslet nic, pro co by se některá z postav vrátila do kavárny, takže ke konci máme přece jen jeden střih a takový vyloženě formanovský závěr. Problém začíná až při otázce, jestli tím chtěl autor něco sdělit. Pokud ano, tak zpráva nedorazila. (23.06.2014)

Hany je technický majstrštyk a herecká Oneman Show Jiřího Kocmana, které poněkud podráží nohy příběh , který není ani tak příběhem, jako spíše konsekvenčním řetězcem, což je samo o sobě zcela v pořádku, nezbývá v něm ale prostor pro motivace postav, díky čemuž zásadní "zvrat" postrádá motivační pozadí. Předzvěst a neustálá všudypřítomnost konfliktu je ovšem precizní... Mike Samir by měl natočit čistou žánrovku... Za mě každopádně thumbs up a velký respekt všem členům štábu, těm co jsou vidět i těm, kteří stáli v pozadí tohoto projektu, který nemá obdoby nejenom v kontextu českého filmu... (04.05.2014)

Ten film mi je i přes řadu chyb sympatický, tak hodnocení proti vší přirozenosti nafukuju, co to jde. Především má být generační výpovědí, ač mám pocit, že vypovídá o generaci, která vlastně neexistuje - Samirovy zkušenosti z bouřícího se Londýna nejdou jen tak přenést do pražské kavárny, kde je největší vzrušení nedosolený kuřecí burger. Jeden záběr to ale táhne, koordinace (až na výjimky) dobrá a především skvělí herci - Kocman je buď sám kretén, nebo hodně schopný, protože z té postavy i přes poněkud banální snahu vložit "hloubku" scénou s otcem dostává něco opravdového. Vadila mi vložená hudba, která vyloženě neguje syrovost jednoho záběru. Dál mi vadila nevyprofilovaná karikovanost mnohých postav. Vlastně mi toho vadilo dost, přesto mám z nějakého důvodu potřebu jít do nadprůměru. Rozhodně je to o stupeň nad Bez doteku. Pokud to takhle půjde dál, další film už se opravdu nefalšovaně povede. 6/10 (28.04.2014)