Půlnoční dítě

Hodně skvělých herců, ovšem docela málo muziky. Režisér a scénárista Jeff Nichols, který upoutal například apokalyptickým nezávislým kusem Take Shelter, znovu nikam nespěchá. Sice to má svou atmosféru, ale místy je to takové příběhově chatrné. Své momenty to každopádně má. Tak a příště už by do toho Nichols mohl konečně šlápnout. (08.07.2018)

Zvláštní kříženec festivalové road-movie a osmdesátkové sci-fi, který bohužel velkou část stopáže dokáže uspat aby v závěru příjemně překvapil. Ale celkově film pro mě s tak trochu zabitým potenciálem. Místo atraktivní sci-fi roviny, která se ukáže jen na konci, se velkou část filmu poměrně nezáživně utíká/ujíždí. Obrazově je to dobré, atmosférické, místy skoro až artové. Potenciál to mělo ale rozhodně větší. (30.01.2017)

Prvních zhruba 30 minut naladí na silně atmosférickou a komorní sci-fi podívanou, která by eventuálně mohla řešit zajímavé věci po stránce psychologické či spirituální. Později se bohužel vyprávění obrátí a utápí se v pomalém tempu, které tvoří primárně velice strohé a dlouhými pomlkami vyplněné prázdné dialogy. Příběh se tak výrazně neposouvá, nijak nepřekvapuje a nezachraňuje jej ani pár opravdu poutavých záběrů, přičemž by rozhodně neuškodilo kdyby jich bylo o mnoho více, jelikož si o to Midnight Special opravdu říká. I přes lehce uspávací režim tvoří Jeff Nichols výjimečně tíživou atmosféru, podobně jako tomu bylo v Take Shelter, čemuž výrazně dopomáhá i jeho dvorní herec Michael Shannon. Navíc se do toho vkládá dunivá mysteriózní hudba a „lens flares“ evokující další počin J.J. Abramse. Již čtvrtý celovečerní film velmi nadaného režiséra, který svůj filmařský um rozhodně nezapře, tak působí jako lehce zabitý a) nezkušeností v rámci náročného sci-fi žánru b) nedostatečně vyhrazeným časem pro scénář. Volím spíše druhou variantu, jelikož ani závěrečná pointa s následným ukončením nenašla své místo mezi kladnými momenty. Na závěr nutno vyzdvihnout klučinu, kolem něhož se celý film točí a bez váhání by se mohl přidal k partě v Stranger Things. [60%] (30.01.2017)

Tuze moc by to chtělo být sofistikovanějším carpenterovým Starmanem. Zpočátku se to i daří, ovšem čím více se blíží závěr, tím méně toto tvrzení platí. Nichols si totiž podkopává nohy hloupoučkým scénářem. Naštěstí s tím z pozice režiséra dělá první poslední a obsazení ho rovněž nenechalo ve štychu. S čestnou výjimkou v podobě Lieberhera, kterého však do jisté míry omlouvá krutě nevděčná rola přemoudřelého děcka. Ovšem i navzdory vší té hloupé naivitě si to po celou dobu drží podmanivě svébytnou atmosféru a díky Stoneovi za kamerou je to vizuálně vymazlené jako máloco. Ve výsledku více zajímavé než opravdu dobré, ale zajímavé tím... No, zajímavým/sympatickým způsobem. (27.08.2018)

Zaznělo tu už srovnání se stále více tápajícím Shyamalanem i s nepovedenou rádobysci-fi Tomorrowland. Sedí obé, ale jen částečně. Animace na konci skutečně Tomorrowland připomínají, ale musím říct, že jeden Hugh Laurie je mnohem lepším protivníkem, než celá armáda maskáčů, agentů a poldů. Oproti Shyamalovu Znamení je Midnight Special komornější a psychologicky propracovanější. Michael Shannon, Nicholsův dvorní herec, opět podává uměřený a přesvědčivý výkon, líbila se mi i Kirsten Dunst, která roli mamky pojala poměrně chladnokrevně. Absence baf-scén mi nevadila, co mi ale chybělo, bylo napětí. Efektivnější využití svítících očiček jsme ostatně viděli už v Červeném trpaslíku a bohužel ani při přestřelkách nebo automobilových honičkách se člověku čelo neorosí. A nakonec přejdete i to, že se scénárista ani neobtěžuje naznačit, kterak vlastně Roy a Sarah k emzáčkovi přišli. Ono je to totiž všechno fuk, v tom je ten problém. (04.05.2016)