Půlnoční dítě

Nezávislá nostalgická pocta pozitivně laděným sci-fi filmům 70. a 80. let, Půlnoční dítě je napůl Carpenterovým Starmanem a napůl Spielbergovými Blízkými setkáními třetího druhu, ovšem osobitý Jeff Nichols k tomu přidává vážně naturalistický styl a svůj tradiční motiv předzvěsti blížící se katastrofy, který tak mistrně rozpracoval ve svém Take Shelter. Umně budovaná atmosféra (Nichols je opravdu vynikající filmař) umocňující přicházející katastrofu jde ale tak trochu proti samotnému finále a pozitivnímu ladění pointy příběhu, katastrofa tady také neznamená kolaps (=transformaci) systému, Nichols se coby scénárista drží výhradně žánrových mantinelů. PS: Samozřejmostí jsou dobré herecké výkony a Nicholsův dvorní herec Michael Shannon... (09.07.2016)

Pre Nicholsove filmy mám ja asi slabosť. Vždy ma ten chlap dokáže niečim zaujať. Tentokrát to bolo príbehom, ktorého rozuzlenie pred vami chvíľu skrýva, spôsobom jeho vyrozprávania, ale hlavne neskutočnou atmosférou (a tá je jeho doménou), tentokrát aj podmanivou muzikou a samozrejme skvelým Shannonom, ktorému zdatne sekundovali aj ostatní herci. (26.05.2016)

K tomuto filmu bych zase tak kritický úplně nebyl. Jasně, nápad je hodně ulítlej, ale zpracování je na realistické sci-fi více než slušné. K tomu stejně tak na tom jsou i herci, kteří se zde sešli ve více než solidním rozpoložení. Kirsten Dunst, Michael Shannon, Joel Edgerton a Adam Driver jsou určitě z těch herců současnosti, na které je fajn koukat a většinou Vás nezklamou. Pokud tedy přijmete námět, tak počítejte s tím, že efektivnost Vás nezklame. (27.06.2018)

Film, který nemá absolutně žádnou chybičku, takže si zaslouží plný počet. Má svůj vlastní styl vyprávění, který mi padl do noty. Scifárna, která dokáže vtáhnout do děje a nepotřebuje k tomu žádné monstrózní lokace ani efekty. A aby toho nebylo málo, tak Wingo tomu dal dokonalý hudební doprovod. Chci víc takových filmů! (18.08.2016)

Jednoduchoučký příběh, který se zpočátku tváří strašlivě tajemně, aby posléze předčasně splaskl jako špatně zavázaný pouťový balónek. Není schopný udržet v přijatelných mezích vlastní chatrnou konstrukci - a tak vás rezignovaně vláčí z místa na místo a patrně doufá, že si vystačíte s vlastní fantazií a dějovou linii si uzpůsobíte podle svého: Občasné vakuum si něčím vyplníte, neobjasněné souvislosti si hravě domyslíte a logické chyby bez reptání opravíte - nebo velkoryse přehlédnete. Chyba není v rozpočtu, ale zcela jednoznačně ve vypravěčských schopnostech duchovních otců "Půlnočního dítěte". Slabé 2* (09.07.2018)