Reklama

Reklama

Zámek markýze Teynaka ve francouzském kraji Perigord byl vypálen a vyloupen Rinaldem a jeho bandou. Francois de Capestrang, známý pod přezdívkou Kapitán, markýzův blízký přítel, mu přijíždí na pomoc. Teynak je při souboji zabit Rinaldem a Kapitán vyvázne jen zázrakem díky nečekanému zásahu tmavovlasé dívky. Když se Francois probere z bezvědomí, zjistí, že mladá kráska zmizela. Poté co se Kapitán zotaví ze zranění, odjíždí do Paříže, aby pomstil smrt přítele a pokusil se nalézt neznámou zachránkyni. Romantický příběh na tělo střižený Jeanu Maraisovi, plný šermířských scén a tajemných ztrát a nálezů. (TV Prima)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (53)

Pohrobek 

všechny recenze uživatele

Jean Marais v roli venkovského šlechtice Francoise de Capestanga alias Le Capitana, věrného mladičkému králi Ludvíku XIII. ve Francii po roce 1616 jako vždy na výbornou. Bourvil na tom není v poněkud rozvernější úloze o nic hůře a André Hunebelle dobře věděl, jak se točí dobrodružné filmy, které umí vydělat slušné peníze. ()

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Další z historických dobrodružně romantických filmů s dávkou humoru, napětí, soubojů, ježdění na koni, kde se hlavní hrdina, rytíř Francois de Capestan (Jean Marais), blíží supermanovi, jehož některé kousky jsou dechberoucí, ale zároveň příliš zidelizované. Tentokrát jsme v první polovině století 17., kdy mladičký král Ludvík XIII. (Christian Fourcade) je ve dvojím ohni. Z jedné strany mocichtivý maršál Concini (krásně úlisný Arnoldo Foá), jakýsi královský premiér s neomezenou mocí a poslušným poskokem Rinaldem (Guy Delorme), který se neštítí žádné zákeřnosti, která tak konktrastuje s čestností Hrdiny. Na druhé straně je nespokojená šlechta, která by ráda slabého krále vystřídala vévodou d'Angouléme (Raphael Patorni), jehož dcera Giséle (půvabná Elsa Martinelli) zachraňuje Hrdinovi život. Ten jí to oplácí hned několikrát a vzniká mezi nimi ryzí romantické pouto zvané láska. Nevtíravý humor dodává Cogolin (dobrý Bourvil), věrný přítel a pomocník Hrdiny. Jen se nabízí otázka, co bylo se psíkem, když tak často jezdili. A pak škoda, že je mu brzy ukraden ten krásně poťouchlý koník. Další zajímavé postavy: Italka Giuseppa (Pierrette Bruno), která se zakouká do Gogolina, naivní Béatrice de Beaufort (Annie Anderson), která zradila, aby zachránila svého otce a mocichtivá Conciniho manželka Léonora (Jacqueline Porel). Ale protože je přítomen Hrdina, který zachraní i samotného krále a nakonec i svým příkladem obrátí nespokojenou šlechtu zpět k věrnosti, stát je zachráněn, padouši potrestáni a lásce je otevřena cesta. Poměrně příjemná nenáročná podívaná, kde čest a dobro opět vítězí. ()

Reklama

slunicko2 

všechny recenze uživatele

Nuda. 1)  Podobné filmy stojí a padají s herci - mladými, přitažlivými či charismatickými. Jean Marais (kapitán) v mých očích mezi atraktivní nepatřil ani jako mladý, tím méně ve svých 47 letech. Fakt, že byl gay, na věci nic nemění. Ani kvůli ztělesnění běžného Francouze, 43letému Bourvilovi (potulný kejklíř Gogolin) se na film znovu nekouknu._____ 2)  Věci by bezpochyby pomohl vtipný scénář, což však není tento případ. Scénář nijak nevybočuje z obvyklého průměru žánru._____ 3)  Výstižný koment: Subjektiv**. ()

argenson 

všechny recenze uživatele

Jedna z nejlíbeznějších romantických fabulací. Nenáviděný první ministr Concino Concini byl ve skutečnosti zákeřně zavražděn, rozvášněným davem pak rozcupován na dvacet kusů a takto odděleně triumfálně nošen po Paříži. Někteří občané za syrova jedli jeho vnitřnosti, ženské pohlaví alespoň zvolilo tepelnou úpravu a genitálie si pařížské hokynářky opekly na náměstí na ohni. Celý tento nechutný spektákl se odehrál bez vědomí Ludvíka XIII., který zde ovšem (ústy bývalého dětského herce Christiana Fourcade) celou událost komentuje slovy: "Concini byl dnes ráno popraven." Kulantně a vkusně řečeno. Jinak Marais a Bourvil standardní, k tomu zástup krasavic několika generací. Slušná podívaná pro fanoušky žánru. ()

honajz 

všechny recenze uživatele

Příjemný historizující film, který sice se drží podobných námětů podobných romantických dobrodružných filmů, ale účastí Bourvila dostává zcela jiné grády. Takže se film nakonec naštěstí nebere tak vážně, jak tomu v podobných případech občas bývá, má jemný nadhled a několik hlášek, které se mi líbily hodně. Např. "Šaty sice nedělají člověka, ale hned se k vám chovají jako k pánovi. - Nelze být básníkem i hrdinou. - Příroda si se mnou pohrála, stále jí to vracím." a moje nejoblíbenější: "Není u nás náhodou kdekterý komediant ministrem?" Jak aktuální i pro dnešní dobu, kdy třeba komediant Rakušan objíždí Karvinsko, a jiný komediant tvrdí, že sice byl v době tragické střelby na UK na chlastačce, ale obětuje se a ze svého postu neodstoupí, bo to premiér bere jako hrdinství. Zpět k filmu. Prostřední část mi přišla poněkud nudnější, ale zase to oživí Bourvilova písnička s italskou služtičkou. A pobavilo mě, že hlavní hrdina leze do pevnosti přes prevét, tedy venkovní záchod. Celkově příjemný snímek, pohodový a rád si jej někdy pustím znovu. ()

Galerie (18)

Zajímavosti (7)

  • Jean Marais o nebezpečných scénach, ktoré zahral a čo ho k tomu motivuje: „Mám rád zdatnosť. Robím to pre potešenie, fyzický pocit. Verím, že človek je stvorený na to, aby prekonával sám seba. Ako to povedať? Neznášam monotónnosť, po takých úžasných úlohách, aké som mal v Cocteauových filmoch, by som bol zhrozený, že som sa uzavrel do falošnej mladosti, v ktorej už nie som. Chcem zmiasť svoje vlastné stopy, prebudiť sa do nečakaného, ​​do toho nevšedného v sebe, to je tajomstvo mladosti. To ma naučil Cocteau." (Arsenal83)
  • Keď François de Capestan (Jean Marais) zachraňuje Gisèle d'Angoulême z hradu, na vonkajších záberoch môžete vidieť, že Elsu Martinelli nahradila dablérka s parochňou. Dvojníčka sa na týchto záberoch snažila skryť svoju tvár, inak sa pred kamerou vždy ukázala chrbtom. Keď prekročia rieku, objaví sa opäť skutočná Martinelli. (Arsenal83)
  • Počas príbehu musel Capestang (Jean Marais) zachrániť krásnu Gisèle d'Angoulême (Elsa Martinelli) uväznenú v opevnenom zámku Clairefont (v skutočnosti Château de Val v Lanobre). Jediným prostriedkom na to bolo vyliezť na vysoké závratné steny a preniknúť dovnútra. Výstup bol taký nebezpečný, že poisťovne odmietli kryť riziko. Marais však opäť odmietol dabléra a šiel do akcie podstupujúc nebezpečenstvo, pričom pri výstupe asi v 6 metrovej výške jedna dýka, po ktorej vystupoval praskla a on padol nadol, avšak už zvyknutý ako padať obišiel bez ujmy. V následnom pokuse už vyliezol 15 metrov. Odvtedy majitelia Château de Val pre návštevníkov napísali na ceduľu umiestnenú vo vnútri tohto otvoru: „Okno, cez ktoré preliezol Jean Marais počas natáčania filmu „Le Capitan“ v roku 1960.“ (Arsenal83)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno