Logan: Wolverine

Spoilery. „Ocko...“ Už po prvej scéne mi bolo jasné, že TO tam je. A bolo. Vedel som, akú víziu chceli Jackman s Mangoldom zhmotniť, ale napriek tomu som bol prekvapený, že sú AŽ TAKÍ pomalí a neakční. Iste, akčné scény v tomto skvelom, krásnom filme sú. Nie je ich najmenej a sú zvládnuté perfektne, dynamicky, pútavo. Ale Logan nie je akčný film. Viac času strávi rozhovormi, čo by mohlo byť strašné, keby... keby neboli všetky tie postavy skvelé. Najväčšia záťaž bola na úžasne „opustenom“ Jackmanovi, Stewartovi a od prvého momentu strhujúcej Dafne Keen, ale svoje si uhrajú aj záporáci, farmárska rodina a v neposlednom rade mrazivý Stephen Merchant ako nádherne desivý Caliban. Výborné postavy, vynikajúce dialógy, dobré hlášky. Plno výnimočných scén, parádne zvládnutá „apokalyptická“ atmosféra, suverénna réžia, nekompromisný prístup, viacero prekvapivých dejových vedľajších línií (deti, X-24) a v neposlednom rade nádherná (svojím spôsobom) krvavosť. Mínusov veľa nie je, snáď len občas hapruje logika (na konci toľko zázračných schopností a až na tri výnimky nie sú využité proti vojakom? Prečo Logan nezarábal tak, že Profesora X vzal do kasína? A s akým plánom vlastne išli vojaci prvý raz za Laurou? Pekne ju poprosiť, či pôjde s nimi?). Veľmi sa mi páči myšlienka urobiť z nezničiteľného Wolverinea smutného Logana, odvrhnutého a (polo)zabudnutého, samého, s nočnými morami, upíjajúceho bolesť a smútok v alkohole a v neposlednom rade s odporným adamantiom, ktoré mu predĺžilo život o desaťročia, ale teraz ho pomaly, ale o to zákernejšie, zabíja. „Ešte nie je neskoro.“ (02.03.2017)

O co syrovější, o to vyzrálejší. Komiksový ekvivalent Nesmiřitelných/Gran Torina aneb díky Bohu, že se nejedná o adaptaci Old Man Logan, ale o nekompromisní vyspělou neo-westernovou road movie z ranku "lépe už bylo, teď zbývá jen dožít". Prostě eastwoodovka o podzimu života ikony sužované vnitřními démony jak vyšitá, jen stopáží neopodstatněně přestřelená. (02.03.2017)

"Staří" Singerovi X-Men mě bavili méně pro nedostatek většího nadhledu, Rattnerovy jsem už neviděl. Z těch novějších jsem uchcával z První třídy, dost mě zklamala Apokalypsa. Wolverine je tohle můj první a je potřeba dodat, že na pilu reality i přehánění tlačí tvůrci poněkud moc, takže Logan musí být pijan a člověk, který nevěří v budoucnost, ideálně když sem tam schytá nějakou tu ránu, na druhou stranu je to furt statečnej bijec, takže je potřeba předvést pořádná jatka. Špatné to není, ale také to není něco, co by mě zatlačilo do sedačky hlubším přístupem k postavám nebo vyprávění jako takovému (ať už se to týká filmu samotného, nebo celého univerza X-Men). 70%. (13.04.2017)

Ani to nečtěte, tentokráte jinej druh komentáře, než jste u mě zvyklí. Čtete dál? Do prdele s váma já vás varovala, takže - Kdyby mi někdy někdo řekl, že nejlepší drama co kdy uvidím, a které mě rozbrečí jak malou holku, bude film ze série X-Menů asi bych se ho zeptala jestli mu náhodou nemrdá v palici nebo po něm chtěla tu drogu co bere. No a pak přišel Logan s tím, že bude jinej než díly předtím. Drsnější, krvavější a bla bla bla. Tak jsem si řekla, že bude celkem prdel vidět Wolverina jak konečně protivníky kuchá brutálnějc a těšila se do kina na další komiksovku. Že film bude opravdu drsnější než díly předním nám ukázala hned první scéna a já, pozitivně naladěna, jsem se těšila jak tam Wolvík bude kosit jednoho sráče za druhým. A pak to začalo. Nemyslím to kosení. Začalo nefalšovaný drama, říznutý akčníma scénama no a jelikož to jsou X-Meni tak samo žánrem Sci a Fi k tomu. Příběh, co se odehrával na plátně mi ukázal Wolvíka ne jako drsnýho X-Mena, co je UltraMegaHustoKrutoPřísnej za každý situace. Ani hovno. Vostrej byl a drsnej taky to jo, ale hlavně jsem viděla Logana - Chlapa co je po všech těch staletích co žil a po tom všem co prožil už jen životem unavenej, nasranej, polozlomenej týpek trpící bolestí, jelikož jeho schopnost hojení je dost v prdeli a adamantium ho zevnitř pomalu zabíjí. Ještě horší je ale bolest psychická. Skoro všichni na kterých mu záleželo nenávratně v tahu, rozprášení, mrtví, zapomenutí. Celkově mutanti, kdysi slavní a hrdí, jsou na pokraji vymření a zapomenutí. Profesor X sice ještě živ, ale na sklonku života navíc trpící nemocí, která má devastující účinky na všechny kolem a ani to neví díky výpadkům paměti. Pro Logana nemá dobrýho slova, jelikož v něm vidí odpad a skrze svou nemoc nechápe, že ho Logan chrání před sebou samým. A do toho všeho se objeví Laura, kterou honí malá armáda žoldáků v čele se zmrdem, co X-Meny vyhladil. Všichni čekaj od Logana zázraky, ale on je jako starej lev, co býval králem a teď už po všech těch bojích jen čeká až ho sejme jeden z mnoha silnějších alfasamců. Silnejch scén je ve filmu hromada, závěr samotnej na mě pak zapůsobil už jako ta poslední kapka do poháru emocí a já to prostě nedala a začala zcela nehrdinsky brečet. Jelikož jsem si díky tomu zasranýmu filmu uvědomila to, co v sobě už pár let potlačuju a odmítám si připustit. Ať už se někdo nám extrémně drahej a blízkej jeví jakkoli nezničitelnej pravdou zůstává, že nakonec to může dopadnout jen jedním způsobem...Zkurvenej film kterej díky tomu, že zavinil mé prozření budu už navždy nesnášet a zároveň milovat. Tak vidíte, museli jste to kurva číst? Asi jo, stejně jako já kráva chytla potřebu to napsat... (07.03.2017)

To je zase ale v aleji nablito! Podle velkohubého cákání zdejších entit na všechny strany by jeden řekl, že jde pomalu na homixovou událost tisíciletí. Ano, je to dospělé, vyspělé, syrové a místy i surové, ale až příliš často to i vypadá, jako by naturalisticky akčního Mangolda skopl ze stoličky Refn ve snaze unudit navnaděného diváka xmrti nepřiměřeně dlouhým a unylým artovým cestofilmem, a táhne se to jako tchýnin chrchel. Něco jako honění s nezataženými adamantiovými drapáky. Zpočátku příjemné, ale když už se trochu rozohníte a začnete si to užívat, pořežete si, kurva, stehno. Velkým plusem je samozřejmě konečně homix, který není primárně určen pro náctileté retardy, jenž se však ve snaze o ýbrsofistikovaný scénář sem tam urval z žánrového řetězu a změnil se v umělecky otravné existenciální lkaní obstarožního rosomáka nad tím, jak už ta regenerace, dopiče, není tím, čím bývala. Každopádně kornatějící Australané vypadají asi všichni stejně, tudíž Džekmen zahrál toho Gibsna perfektně, záporák je dostatečně slizce záporný, adamantiová řezničina uspokojivě brutální a potěšil i terminální heavyend. Mít to místo půl třetí hodiny tak devadesát minut bez všech těch přiblblých poct starým, nudným a kýčovitým zápaďákům a neustálého sahání artovým hnědopichům do rozkroku, odpovídalo by to možná místní stádové masturbaci. (06.03.2017)