Nikdy nejsme sami

Česká kinematografie by měla každoročně dostávát Zlatou cenu zmaru za dlouhodobý a neutuchající přínus deprese do filmu. Už jsem to sice rozebíral na jiných místech, ale československá tvorba má opravdu dluhodobý podíl na zaznamenávání neradostných věcí na obrázkový pás. Uvědomoval jsem si to už jaké malé dítě a mohlo jít o film pro pamětníky, odpolední pohádku pro děti nebo komunistickou detektivku - ve všem se dal cítit odér tíhy běžné šedé reality, trápení a utrpení, jakoby se v českém filmu zrcadlila samotná neutěšená podstata bývalých režimů. Jenže skoro 30 let od pádu komunismu a nic moc se nezměnilo, popřevratové filmy jsou kapitolou samou pro sebe a i současná tvorba umí neustále zachovávat "českou hrůzu" jen co je pravda. Tahle věcička se s náma moc nepáře a hned do nás nasolí hysterického Rodena hypochondra, dál tu máme rasovou otázku, režimový brekot, nespokojenou manželku, nevycválaný děcka, alkoholismus, prostituci a to v takové kombinaci a naservírované tak přísně, že se vám zatočí hlava. Přehlídka několika vybraných osudů je to fakt pestrá a příběhový kolotoč nesmírně zajímavý. Nicméně nebyl by to český film, kdyby se neschylovalo k několika osobním tragédiím najednou... Je to přesně ten filmu, u kterého si musíte říct sami pro sebe "ty píčo, nechtěl bych...". (04.04.2018)

Něco jako Díra u Hanušovic, ale bohužel ještě s řidším příběhem, jde spíš o koláž scének s postavami, které jsou hořkými karikaturami skutečných lidí. Naštěstí jsou scény dost vtipné, aby se to dalo přežít. Zejména tedy neskutečně odporný buran v podání Karla Rodena nebo jeho soused, typický "slušný Čech" a salónní (či spíše obývákový) revolucionář, co nenávidí všechno a všechny a plánuje nastolit nový světový řád (internetové diskuse na "alternativním zpravodajství" a Novinkách jsou jich plné). Z dalších postav stojí za zmínku romská šlapka v autentickém podání neherečky Klaudie Dudové (ta se pro tuto roli narodila!) či chlapec, kterého fascinují mrtvá zvířátka. Forma filmu je zbytečně do sebe zahleděná a Petr Václav se zbytečně připravuje o publikum. Vtipně to ilustruje diskuse s režisérem po filmu. Některé kusy filmu jsou černobílé a Petr Václav se po filmu strašně divil, že nikdo z diváků v sále nepochopil, proč tomu tak bylo (takže: když postava cítí vášeň, je film barevný. Jste hloupí, že jste to nepoznali!! :) ) (28.03.2016)

Kdo by to byl řekl, že návštěvnost téhle nezáživné artové mimózní depky v kinech byla celých 2 312 lidí. To aby člověk chodil do kina s nunčakama, aby se tam sám nebál. Tak snad film vydělal aspoň na ty chlebíčky při premiéře. Na druhou stranu, herecké výkony v čele s Miroslavem Hanušem jsou libové a je fakt, že kde jinde uvidíte jak Godla pigluje Vlasákovou. Pro fajnšmekry povinnost. (18.02.2019)

Ajajaj, tady zase někdo hodně koukal na Aronofského.. Tenhle film ve své sebezahleděnosti tak moc tlačí (po všech směrech) na pilu a tak moc se snaží aby všechno bylo zoufalé, špinavé a tragické, až je z toho vlastně jen taková plochá pouťová atrakce... Václava mám v zásadě docela rád, ale tohle je jen artová onanie ve které hystericky řve Roden a která neví jestli chce být černobílá nebo barevná... Pffff (14.04.2018)

Svět je peklo a všichni si v něm náš pobyt jen vzájemně ztěžujeme. Psychologický film ze světa obydleného asi osmi postavami se může opřít o slušný scénář a výborné herce. Střídání černobílých a barevných záběrů ale podle mne ničemu neprospívalo. Aspoň že tam zbyla trocha humoru. Postavy, jakou tu hraje Miroslav Hanuš, rozhodně nejsou v českém filmu obvyklé, ale stejně by více vynikla v kontrastu s někým aspoň trochu „normálním“. V závěru kupodivu přišla špetka naděje. (14.04.2016)