Mallory

Nechápu, jak v tom někdo může vidět film o naději. Já viděla film o ženě, která jakmile se v okolí objeví chlap a začne ji balit, přestává uvažovat racionálně. V té chvíli jde stranou nejen ohled na sebe samotnou, ale i ohled na jejího syna, kterého jinak strašně míluje. Pořád dokola: "když on je takovej hodnej/úžasnej/citlivej" - "je to hajzl, co mě jenom využíval". Ale i když je mi Mallory dost nesympatická, Třeštíková svoje řemeslo umí skvěle a v časosběrných portrétech "obyčejných" lidí patří ke špičce. (16.01.2017)

Po druhém zhlédnutí s odstupem pěti let zvyšuji ze čtyř na pět. Z podobných filmů mívám pocit, že zapomínám být člověkem- jak chci mít všechno hezký, čistý, voňavý... Přitom tohle je to ryzí. Děkuji paní Třeštíkové (a spol), děkuji Mallory a děkuji panu Bartoškovi. Doufám, že to viděl, je to snad nejhezčí pocta, jaké se mu mohlo dostat. Nutno dodat, že zasloužená. (23.02.2016)

Drogová tématika. Těmto ztraceným lidem, které měli často nešťastné dětství a jsou nedosycení pozorností rodičů lze obtížně pomoci. Dokument lze shlédnout na https://www.jsns.cz/lekce/91649-mallory Mallory má dvě výhody. Umí trefně formulovat myšlenky: „Heroin už mi dal všecko, co mohl; syn mi to dává sice po troškách, ale každý den.“ Zároveň zůstává věcná, nezastírá svá další klopýtnutí, která se vesměs týkají volby partnerů. Je to ona, kdo se snaží o jistý řád, i když přespávají ve vraku auta, kde má „celý život v pár igelitkách“. Dokument to sice přímo nepojmenuje, ale z návštěv v ústavu, kde dlouho zůstává syn Mallory, či ze společných výletů k jejím rodičům vyplývá dost jasně, že hrdinčino „obrácení“ má k dokonalé světici hodně daleko. Pokaždé je tu někdo navíc: trpný budižkničemu; a pokaždé to dopadá stejně: zamilovanost, oddaná péče, rány, rozchod, pláč. „Nebrečím nad ním, ale nad sebou,“ shrnuje Mallory začarovaný kruh, v němž si jen se synem nevystačí.Nicméně na rozdíl od jiných ztracenců z dokumentárních kronik vykazuje Mallory jistou zdravou nezdolnost, jež ji dovede až k vlastnímu bytu, a dokonce ke studiu – opět prostřednictvím Bartošky, jenž přitom o projektu neměl tušení. V hraném filmu by to byla pohádková limonáda, ale sběrný dokument si scénáře nevymýšlí a uměřená Třeštíková nedává průchod ani vlastnímu úžasu nad krkolomnými proměnami jednoho života. (01.05.2020)

Kebyže sa v tejto problematike neorientujem, tak dám bez váhania 4 ako takmer väčšina hodnotiacich. Bohužiaľ až na ojedinelé výnimky sú si títo ľudia na vine skrátka sami a pomoc buď odmietajú /alkoholici, závislí/ prípadne ju zoberú, ale nie sú ochotní na sebe pracovať a zaradiť sa do spoločnosti. A Třeštíková už svoj potenciál dávno vyčerpala.. (27.02.2017)

Velmi solidní vhled do života ženy, která se nevzdala a věřila, že jednou otočí svůj příběh směrem nahoru. Mallory si nedělá iluze, a ví, že bývalé feťačce s kriminální minulostí nebude svět ležet u nohou. Její představy o štěstí jsou přiměřené její situaci. Nezávidí těm, kdo spokojeně vedle za plotem hrají tenis a nemusí řešit základní existenční otázky. Hledá práci a i při bydlení v autě není na jejím vzhledu a oblečení patrné, že spadá do kategorie občanů bez stálé adresy. Její víra, že bude líp je sympaticky neotřesitelná. Třeštíková si zachovala sympatický osud, Mallory nijak nelichotí. Jen kritika úředníků je lehce prvoplánová. (23.07.2015)