Zmenšování

Měl jsem s Alexanderem Paynem pokaždé trochu problém. Hlavní hrdinové jeho příběhů totiž hledají smysl života, jeho spásu nebo nový cíl a většinou při tom chodí v nekonečných kruzích a já při sledování často kroutím hlavou nad tím, že se jejich situace vyřeší tak nějak sama od sebe. Zmenšování je pak proto pro mě šokem. Hlavní hrdina totiž svoji neutěšenou situaci pokaždé zkouší aktivně řešit, pomáhá druhým (byť často náhodou nebo nedobrovolně) a vůbec se neustále posouvá dopředu roztodivnými směry. Navíc témat, které Payne s Taylorem sešili dohromady, je taková kupa, že jsem téměř nestíhal přepínat do potřebných rozpoložení a nálad. Ekologie, krize manželství, migrace, přelidnění, sci-fi odbočky, souznění s přírodou, zbohatlíci, samota, slepé uličky budoucnosti. A pokaždé se záplavou detailů. Tenhle příběh má snad všechno a jeho rozporuplné přijetí jasně ukazuje, že je toho pro diváka možná až moc. Já se ale i díky snad desítce známých oblíbených tváří v nejmenších rolích řadím k těm nejspokojenějším. (11.01.2018)

Tomuhle "důležitému filmu" vládne jedno slovo, a tím je rozporuplnost. První hodina mě přikovala k ději, ale asi jsem čekal mnohem napínavější, a možná i strašidelnější zápletku (těch možností, co se k tomu všude nabízelo!), nikoli jen neotřelou variaci na další oscarovou romanci... Nepředvídatelný konec sice trochu napravuje reputaci, a celkově divák nemá šanci uhodnout, kam se narace posune v následujících minutách, zklamání z nenaplněného potenciálu ale bohužel jako nejsilnější pocit přetrvává i dlouho po titulcích. 7/10 a jak říkám: udělat z toho drsnější (thriller, horor) verzi Co je malý, to je hezký, slintal bych blahem. (10.03.2018)

Začínalo to celkem zajímavě, ale ke konci se to zvrhne v něco hrozného (hlavně od nástupu vietnamské disidentky už mě to v podstatě přestalo bavit a její postava mi tam strašně vadila). Při sledování mě napadalo, že všichni budou určitě chválit Christopha Waltze, který je zde vážně skvělý, a psát o "nevyužitém potenciálu" námětu, protože to je oblíbené klišé místní komunity (většina lidí obecně má při psaní o filmech problém vyjadřovat se neotřele, proto se v podstatě stále opakují, mě nevyjímaje). Neupírám filmu jistou zábavnost, hlavně v první polovině, ale jako celek mě bohužel neoslovil, a je mi spíše protivný tím brnkáním na apokalyptickou strunu; subjektivně mi navíc přišel i příliš dlouhý a převážně nesympaticky obsazený. (04.01.2018)

„Je to kult. Niekomu tam dole preskočí a všetkých pozabíja. Tí vyhynú skôr, než my.“ Som zaskočený. Dobrá zápletka, ale meganudné trailery, extrémne nezaujímavá reklamná kampaň pri príležitosti uvedenia filmu do kín, v kinách v podstate totálny a úplný prepadák, nečítal som snáď ani jednu pozitívnu recenziu... a nakoniec je to takmer na 70%! Akože neviem, ak niekto čakal komédiu, tak určite bude hustoprísne sklamaný, ale toto podľa mňa ani nikdy komédia byť nemala. A tak to komédia ani nie je. Je to skôr niečo ako feel good movie, občas pobaví, občas sú tam vážnejšie presahy a ako celok je to poetické, atmosférické a milé. Kladne ma prekvapil aj vcelku odvážny koniec a šialená dvojka Waltz/Udo Kier – a to Waltza nemám rád. Za mínus by som označil aj na jednej strane úžasné univerzum, na strane druhej zároveň i úžasne nepremyslené. Pri sledovaní tohto filmu mi ustavične napadli nové a nové otázky, súvisiace s logikou (jeden za všetky: prečo by miniatúrne predmety mali stáť menej, ako tie normálnej veľkosti? Viete, aké neuveriteľne komplikované musí byť vyrobiť miniatúrne topánky?). K tomu plno brutálnych mien typu „Dušan“ alebo „Safranek“. (16.02.2018)

"Díky, že pomáháte planetě." Abych si to ujasnil, tak když se zmenším, tak hodnota mých úspor raketově vzroste, bydlení se zvětší, mnou produkovanej odpad se minimalizuje, budu žít v místě bez zločinu a ještě mi za to stát poděkuje? To zní tak báječně, že do toho nejdu. Neumím si totiž představit, jak bych se při velikosti vztyčenýho prostředníčku mohl cítit bezpečně, domáhat se svejch práv nebo se na pokyn budoucí vlády nenechat zašlápnout. Přesto Zmenšování nabízí mnoho zajímavých otázek, který mi nějakou dobu rotovaly hlavou, ale zábavu mi přitom přinášel pouze pan Dušan. A o tý vietnamský disidentce nechci ani nic psát, protože mě od prvního okamžiku štvala tak, že bych ji nejraději humanitárně usadil do epicentra jadernýho výbuchu, ale obávám se, že ani on by proti ní neměl šanci. (04.09.2018)