Milada

Ještě větší průser než Lída Baarová. I tady máme před sebou k dispozici kulervoucí a silnej příběh ženy, kterou semlely dějiny. Ale styl podání je tak zoufalej, že se to nedá pozřít. Plus naprosto nulová práce se střihem, to zatmívání začne srát už tak po čtvrthodině. Některé scény jsou až trestuhodně doslovné (třeba když si lidi, co se roky pohybujou ve veřejné sféře, musej říkat, jakou funkci zastává Jan Masaryk). Z dalších drobných nelogičností bych vypíchnul scénu s koláčem po návratu z koncentráku. Obávaná státní bezpečnost je tady shrnuta do karikatury primitivní svoloči, která obchcává kapličky a žere svačiny z papírovýho pytlíku. Proměna společnosti směrem k víře v komunismus je tady směšně personifikována do karikatury Anežky Hodinové-Spurné. Chybí tomu širší spektrum a souvislosti, protože všichni víme, jak to dopadne, ale nějak vůbec nedává smysl, proč se to stalo. A že žádné z postav se nedá věřit ani slovo, za to může úplně tragickej českej dabing, kterej zničil většinu filmu. Jako celek zážitek prakticky bez emocí. (04.11.2017)

Od čtyř hvězd Miladu dělí chyby, které se v současných českých filmech objevují často. Mám především namysli občas rozpačitou dramaturgii a stavbu scén (to se týka hlavně první poloviny, která je docela chaotická. Pak už je to v pořádku.) Pak je tady ten druhý bod a to nulová práce se střihem, což s tou horší dramurgií právě trochu souvisí. Ty zatmívačky v nenápadných momentech ve kterých nebyly potřeba, působily hodně rušivě a nevhodně. Ale to by byly asi jediné výtky. Jinak si vůbec nemohu stěžovat na nějákou nepůsobivost či podobně. Ačkoliv scénář neobsahuje žádná vyloženě brutální místa, ta hrůzostrašnost celého případu ve filmu vynikne. Vždyť z těch posledních slov Milady přímo mrazí. Cítil jsem z filmu poctu svobodě a skutečnou úctu, čehož si velmi vážím. 0Akorát zde mohl být detailně zaznamenán soud. Ale, jsem rád, že tento film vznikl a myslím si, že se jedná o kvalitní počin. (24.11.2017)

„KDYBY VŠICHNI PŘIHLÍŽELI, TAK JEŠTĚ ŽIJEME VE III. ŘÍŠI…“ /// Politický, lidský drama o ženě, která nevěděla, kdy to vzdát. „JÁ MOHU A BUDU MLUVIT!“ (povídali, že mu hráli Milado…). Projdeme si (životopisně) realitu Československa od roku 1933 do roku 1950, kdy zvěrstva fašismu trumfujou komunisti. Přesvědčivá (autentická?) Ayelet Zurer… a vůbec ten casting je překvapivej a na ksichty politicky „přesnej“. Film ve mně vzbudil nenávist k zrůdám v lidský kůži – (a to se tady vyhejbaj nějakejm krvavejm drsňárnám). Takže víc než to, jestli tvůrci Miladu zbytečně neheroizovali, jestli tlačili málo na pilu nebo že byl „její“ život nuda (a tak to taky místy ve filmu vypadá) bych řešil, proč po revoluci nebyla KSČ zakázaná… (Vlastně – aby bylo jasno, to chápu celkem dobře, že Havlíčku Havle!). Ten závěr je ale fakt dlouhej. Emoce se vytrácej, přibejvaj ideje… takže ano, je to i nuda. Ale jinak jde o film do dějáku jak vyšitej! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Miluji tuto zemi, miluji tento lid… 3.) Doufám, že se tady bude věšet. 4.) Říkaj mi Anežka Spurná. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (19.05.2018)

Životoipisný film to není ani náhodou. O Horákové, jejích pohnutkách a postojích, až na pár neuměle deklamovaných frazí, se nedozvíme nic. Nevíme, proč vlastně byla v koncentráku, nevíme, proč ji zatknuli komunisté. Minimálně do poloviny se jedná o nasládlý zromantizovaný příběh jedné nepočetné rodiny. Žádné historické reálie a vlastně ani postavy se neobjeví. Oceňuji, že tvůrci vědomi si své umělecké impotence nesáhli k hledání konspirační teorie o smrti Jana Masaryka. Pokud měl film vyznít, že Horáková prožila pohodový život a její skon byla selanka, byla ambice autorů do puntíku naplněna. Celý ÚV KSČM děkuje tvůrcům za jejich přínos pro současnou kinematografii a jednomyslně jim uděluje řád Klementa Gottwalda. Gratulujeme! (23.11.2019)

Milada Horáková se dozajista stala jednou z výrazných osobností naší historie, kteří se v komplikované době, na úkor vlastního bezpečí nebáli jednat podle svého nejlepšího svědomí a v zájmu jiných. Začátek filmu jsem vnímala jako velmi zmatený a chvíli mi trvalo, než jsem se zorientovala. Útržky historie předcházející hlavní části života této právničky v době komunizmu. Co jsem na ČESKÉM filmu o ČESKÉ hrdince nerozdýchala, bylo zpracování v anglickém jazyce. Trochu se sama sobě divím, že nedávám kvůli tomu nižší hodnocení, jelikož jsem cítila čím dál tím větší odpor tuhle skutečnost vstřebat. Nicméně slušný výkon a příběh sám o sobě mě silně ovlivnil. V kombinaci s působivě chmurným, hudebním doprovodem se nakonec mé hodnocení vyškrábalo na slušivé čtyři hvězdičky. (19.04.2019)