Zádušní oběť

Na české poměry velmi dobrý film, téměř plná spokojenost a nejvyšší hodnocení, do kterého mnoho nechybělo. Válečné filmy či ty, které s válkou souvisí, příliš nevyhledávám, ale některé mě svým zpracováním velmi zaujmou (např. Lidice). V tomto případě zaujme zejména Milan Kňažko, který svou málomluvnou roli komisaře ztvárnil výborně, a také Eva Josefíková, která zaujala mou pozornost hrou na housle (pokud se tedy nejednalo o dublérku). (09.04.2017)

Přes mnohou hanu, která se tu na tento filmík snáší, ,mě se to líbilo. Není pravda, že to nemá příběh, má to i atmosféru, pěkné dialogy a vkusně umístěné bonmoty. Vadily mi v podstatě jen úvodní a závěrečné záběry na globální katastrofy, raději bych vyprávění viděl jako do sebe uzavřený komorní příběh. (14.04.2017)

Je to takový plakátový sestřih válečných hrůz dějin. Noirově laděné retro se sklony k okázalé manýře od zvířecích vojáků po náboženské rituály. Zádušní oběť se podobá klasickému dramatu o třech dějstvích. Začíná jako variace na Zločin v Polné, neboť i tady podobně jako za hilsneriády se hledá obětní beránek v židovské komunitě, vesměs už zdecimované útěky před pogromy. Pak pokračuje nejsilnější částí ve stylu maigretovské detektivky, jíž Milan Kňažko prochází takřka bez hnutí brvy, jediný střízlivě věcný proti vůkolní hysterii, která se bohužel dotkne i některých hereckých projevů. A vrcholí dost uměle inscenovanou osudovostí. Celá důsledná stylizace mává vlajkou současného diktátu temnoty. Svíce, petrolejky, lijáky, stíny, tmavá zákoutí, hrubí neurvalci proti bezbranným ženám, Schubertovy melodie znějící v zapadlé krčmě nebo na hřbitově, mrtvola v kostele, záchvaty, morfium; zkrátka se buduje mozaika strachu a zmaru. Nicméně ve výsledném účinku šíří podmanivou náladu i znepokojivé tajemství, přestože zkušení konzumenti detektivek uhádnou pachatele i jeho motivaci dost brzy.Filmu by pomohl výraznější dramaturgický zásah. Jak se totiž zjevuje záhadný vousatý ctitel či kněžka tajného spolku, začne se Zádušní oběť podobat pouťovému braku, jenž se těžko snáší s obecnými úvahami typu „Můj Bůh už dávno umřel“. A když uslyší povzdech „Tolik utrpení“, divák se v duchu přidá – No právě, trauma na trauma, změna v nedohlednu. (11.04.2020)

Ježiš, tohle je zase prů..r jako vrata. A tak nadějně to vypadalo. Za prvé bych hodnotil Milana Kňažka. Jako detektiv chvílemi působil jako přísný Hercule Poirot, chvílemi jako chladný Maigret a chvílemi jako totálně trapný přestárlý agent 007. Nejde mu nic. V úvodu vypadá na důstojného pana detektiva, co tam rozháže místní komunitu a udělá konečně pořádek. Postupně se ukazuje, že je sice zkušený detektiv, ale že by vyšetřil velké prd, kdyby se oběť sama nepřiznala a že pořádek teda rozhodně nikde neudělá. Eva Josefíková je má oblíbená krásná herečka, leč jako magor taky nepůsobí zrovna věrohodně. A tak je film plný 70-ti minutového blábolení o ničem, žvanění nad prázdnými tématy a taky bezduchých konverzací, aby se poté vražedkyně sama přiznala, když byla také sama odhalena. Neschopnost detektiva se tak ukáže až v závěru, přestože ji divák cítí již pár desítek minut. A ten konec? Tak k tomu se snad ani nemá cenu vyjadřovat. Přitom tajemné vraždy, židovské prostředí, to slibovalo mnoho. Tentokrát zůstalo jen u planých slibů. (14.04.2017)

Kriminálka, kde nejde primárne ani o ten krimi žáner, pretože vrah je až príliš priehľadný. Viac zaujme tá silná atmosféra vzájomnej nenávisti a postava spravodlivého komisára. U Kňažka som už dlhšie zvyknutý skôr na záporné a zákerné postavy, táto zmena aspoň k nejednoznačnej úlohe ma potešila. Unesený som z filmu nebol, ale spoľahlivo ma držal až do dusivého konca. –––– Tolik utrpení a tak krásná hudba. Jako by jedno bez druhého nebylo. (09.04.2017)