Psycho

Jak z nijak zvlášť výjimečné knihy stvořit film, jenž se stane ikonou nejen svého žánru? Stačí drobná maličkost - být génius jakým byl Alfred Hitchcock - být tentýž perfekcionistický poděs s obrazovou imaginací rovnou té Mozartově hudební. Čert vem scénu ve sprše, to byl šokující trhák ve své době, dnes dobrý jen k tomu, abychom se mohli kořit odvaze velkého pana A - mě nejvíc dostalo bezzvučné otevření dveří předtím...a potom záběr v ložnici se zrcadlem...to je skutečně (skutečné) Psycho, to čarování s atmosférou a diváka vtahujícími záběry, to je ta pravá nadčasová hodnota tohoto dítěte roku 1960. Hlavní neměnnou devizou filmu je dokonale precizní Anthony Perkins, ten tichý Batesův chlapec, který svým výrazem dokázal přesně vyjádřit svou postavu a oklamat každého, kdo neznal příběh toho zastrčeného motelu a jeho majitelů. On a jenom on coby nástroj v rukách Režiséra sehrává jeden z nejpůsobivějších koncertů v dějinách filmu. Psycho je zcela po zásluze klasikou, ale jeho kvality jsou dnes někde jinde, než tomu bylo tehdy. Je otázka, jak to vlastně ve skutečnosti je...zda bychom to vnímali jinak, kdybychom mohli vidět to premiérové Hitchcockovo Psycho - to, jehož konec není jedním z nejveřejnějších tajemství, ale nevídaným šokem. To, jehož hudební úvod nám brnká na nervy, ale my ještě nevíme, kde číhá to hlasitě vyřvávané nebezpečí. Myslím, že takovému Psychu bych dal plné hodnocení...takhle ale nemůžu jinak než hodnotit jako zlatou klasiku, která má svou duši, ale která tu moji tak trochu míjí. 80% (17.08.2010)

Hitchcock umí bravurně navodit temnou atmosféru. Neustálý déšť, černobílá kompozice obrazu, starý dům, pár záběrů na až zataženou oblohu, která doslova předpovídá zlo, do toho geniální hudební kompozice a o atmosféru máme postaráno. Celkově je však tento film na svou dobu revoluční a do té doby neviděná pecka. Dnes? Síla a šok již trochu vyprchaly, přece jen doba se mění, ale i po těch letech má film něco do sebe. (27.04.2005)

Určitě to není pouze o slavné scéně ve sprše nucené cizoložnice a nečekané zlodějky Marion, Psycho je příkladem iluzivní filmařiny, která krvavé sekvence spíš naznačuje a zbytek nechává na samotné představivosti diváka. Malý filmový štáb, černobílý materiál (na tu dobu už věc méně vídaná), prototyp hororového domu, žena svlékající se do prádla, pichlavý hudební motiv, voyerismus. Mumifikovaná, dávno zavražděná matinka skrývaná ve sklepě na ovoce a mnohoznačný vycpavač opeřenců Norman Bates v matoucím díle, ve kterém je podstatná kamera, střih a zvuk. Strhující hra, která funguje i po třiapadesáti letech!! (10.03.2013)

Je zcestné hodnotiť Psycho ako zástupcu nejakého žánru alebo ako film, pri ktorom sa divák bál do miery niekoľkých hviezdičiek. Psycho si zaslúži byť hodnotené ako ukážka možností filmárskeho umenia. Ako ukážka géniálnej kreativity Alfreda Hitchcocka. A touto cestou sa dá dospieť iba k jednému - Psycho nie je film, je to nadfilm. Najprv je ono, až potom sú filmy, hodnotiteľné nejakými hviezdičkami podľa toho, nakoľko sú vydarené. ___ Predstavme si, že štetec maliara má X možností pohybu, sklonu k plátnu, intenzity dotyku s plátnom. Svoje možnosti má tiež filmová réžia, práca s filmovými postupmi a divákom. Hitchcock si týchto X možností, s ktorými dovtedy pracovali ostatní tvorcovia, skrotil, s úsmevom si s nimi zažongloval, a vytvoril novú paletu možností XYZ. Filmárčina je veda. Kto a kedy sa stane väčším filmovým vynálezcom, než bol on? (07.04.2003)

"Já jsem jeden z těch, co vypadají vždycky podezřele." Kdepak Normane. Ty vůbec nevypadáš podezřele, takže kdyby mne nějaká sympatická slečna s kradenými penězi požádala o úkryt, tak Batesův motel mohu jenom doporučit. Ty i matka se totiž umíte o hosty postarat tak dokonale, že vám z toho ubývají koupelnový závěsy. Já se tedy přiznám, že mě Psycho nevyděsilo k smrti ani napoprvé, při reprízách mě chvílemi i trošku nudilo, ale ten Normanův závěrečnej úsměv je prostě dokonalej. (25.07.2011)