Tlumočník

Pod jménem Osvětim si můžete představovat co chcete, ale tamní hrůzy si uvědomíte až ve chvíli, kdz projdete táborovou bránou. A totéž platí pro Simonischekovu postavu. Samozřejmě že ví, co obnášel holocaust a tuší, co dělal jeho otec za války, ale plně si to uvědomí až ve chvíli, kdy návštíví místa, kde se to všechno odehrávalo. Menzel pak slouží jako průvodce a prvek, který celý příběh uceluje. Co se týče odlehčeného tónu, tak ten je zcela účelový, protože bez něj by vyprávění nemohlo zvážnět a vytratil by se kýžený kontrast, ale i z tohoto pohledu to funguje. Jako bonus beru kapku slovenského sebemrskačství, které ale mohlo být trochu intenzivnější. Jediné, co zamrzí, je Herzova absence. Role žida Aliho byla psaná vyloženě pro něj a věřím, že v by svého hrdinu dokázal ze zřejmých důvodů podat mnohem sugestivněji. Nicméně Menzel to zvládl velmi solidně, pokud nepočítám příšernou slovenštinu. 80% (20.08.2019)

Ve srovnání s přetlakem řemeslně naprosto odfláklejch rádobykomedií o samejch dementech se jedná v rámci "cz" kinematografie o unikátní zjevení, co je skutečně o něčem a k něčemu. Škoda, že ve finále je jen snůškou nahodiltejch scének se zaměnitelným pořadím a jeho závěr vyznívá do ztracena a postrádá výraznější pointu. Ve výsledku tak jen velmi chabá variace MNOHEM (po všech stránkách) povedenějšího PAST LIFE. (28.06.2018)

Ako som tak nejak tušil, tak Tlmočník pôsobí ako víťaz mnohých cien Slnko v sieti tak trochu ako jednooký medzi slepými. Ale že filmy, ktoré v poslednom čase vyhrávajú slovenské a české ceny, nám zrovna nemenia životy, je symptomatické a osobne to vo mne vyvoláva otázku, na kieho frasa sa vôbec udeľujú. Tlmočník bohužiaľ vyzerá ako čistý televízny film, čo mi na obrazovke neprekážalo, ale ak by som zaňho dal 7,5 eura v multiplexe, cítil by som sa až dadaisticky. Oblúk vývoja postavy Rakúšana je uveriteľný najmä vďaka Simonischekovým hereckým schopnostiam, Menzel sa naopak nemení vôbec, alebo som si to vôbec nevšimol. Okrem teda predvídateľnému postupnému zbližovaniu oboch postáv. Ide tak trochu o Green Book po slovensky, i keď Tlmočník bol prvý, ide však o absolútne neporovnateľné filmy a donekonečna si hovoriť, že k sk filmom by sme mali byť zhovievavejší, lebo veď je veľmi ťažké ich vôbec nakrútiť, je ako si hovoriť pri rôznych sk reprezentáciách, že predsa iba 26 rokov zbierajú skúsenosti. (08.04.2019)

Nenechal som si ujsť jedinečnú príležitosť, že v ružomberskom Kino Kultúra bola exkluzívna projekcia s tvorcami filmu, pričom na margo by som ešte dodal, že tretina filmu bola nakrútená v Ružomberku a v okolí, a preto boli všetci vo vypredanej sále v maximálnom vytržení, jednoducho, premiéra „praskala vo švíkoch” . Pán režisér Martin Šulík má k dispozícii svojho dvorného scenáristu, p. Mareka Leščáka, či taktiež povolaného človeka na výpravu, p. Ferka Liptáka, všetci títo traja sa aj dostavili na spomínané premietanie, ktorých dopĺňa pôvabná dáma Eva “Evelyn” Kramerová. Nemuseli prísť ani páni SIMONISCHEK s MENZELOM, a divák musel byť maximálne spokojný, lebo takáto príležitosť sa neponúka každý deň. Toľko k mojim úvodným dojmom, za ktoré ďakujem. / Teraz k prejdem k filmu, u ktorého až taká prehnaná spokojnosť určite nepanuje, aj keď moje tri hviezdičky beriem, ako nadštandardné, koľko môžem definitívne nadeliť. Introvertného slovenského tlmočníka Aliho Ungára nohy zavedú do Viedne, kam prišiel vyhľadať osobu zodpovednú za nemilé udalosti, ktoré sa stali jeho rodine. Na mysli mám HOLOKAUST, ktorému napomohol bývalý dôstojník SS. Ali má v pláne, keď bude stáť pred bytom tohto ex Esesáka, že mu s radosťou daruje smrtonosnú guľku do čela, ale namiesto toho mu otvára jeho SYN - extrovertný učiteľ, alkoholik Georg Graubner, ktorý sa de-facto od aktivít svojho otca po celý čas dištancoval. Oboch týchto pánov spoja rany minulosti, aby sa vydali z Rakúska na ROAD MOVIE po SLOVENSKU, po miestach spájajúcich sa s poznaním seba samým... Z dvoch rozdielnych protipólov sa počas tejto cesty autom stávajú nerozluční priatelia. / Ako hlavné atribúty filmu by som rád ešte spomenul kameru Martina Štrbu, ktorý s režisérom pracoval už niekoľkokrát, a tak preto panuje takáto súhra - dvoch najpovolanejších odborníkov na snímku. A Vladimír Godár je „slovenský John Williams” . Kamera, hudba a výprava sú na vysokej, profesionálnej úrovni. Trochu to tu škrípe so scenárom a s „hereckými výkonmi” . Skrátka, Peter zatieňuje Jiřího, a pritom podľa názvu to malo byť v prvom rade o ňom, čím viac minút strávi Simonischek na plátne, tým viac sa stáva dominantnejším, že Menzel je v jeho ústraní, a taktiež samotný snímok donekonečna prekračuje na mieste, bez toho, aby dochádzalo k zásadným dramatickým zvratom. A predsa k jednému na záver dochádza, ale to je celkovo iba taká slabá náplasť. Len sa ide z bodu A do bodu B, a zase do bodu C a cetera. / Viac ma bavilo to, čo bolo pred filmom a po filme, ako to čo bolo medzi tým, t.j. samotné filmové dielo. (03.03.2018)

Téma filmu a zajímavé mezinárodní spojení lákalo, ale hned v úvodu jsem měl problém s tím, že jsem dost dobře nedokázal pochopit (a uvěřit tomu), proč se zločincův syn vlastně vydal na cestu a ještě s takovým nevraživým průvodcem. Avšak budiž, akceptoval jsem to a soustředil se na jejich „roadmovie“. Nenudil jsem se, ostatně posadit k sobě do auta bohorovného rakouského „antisemitu“ a zahořklého československého „sionistu“, udělalo své. Ačkoliv ten žánr tragikomedie…střídání vážných a humorných (nebo možná spíš odlehčených) scén bylo poněkud zvláštní a ne vždy funkční. Podobné to bylo s jazykovou stránkou, která „krapet“ haprovala. Nešlo jen o to, kdy Menzel mluvil německy/slovensky, on byl tlumočníkem, který vlastně moc (místy vůbec) nepřekládal a zdálo se, že zákazník vlastně rozumí v pohodě i bez překladu („vládne“ vyloženě podivná scéna s ukrajinským chlapcem). Jistě, film byl hlavně o vyrovnávání se s minulostí a nacházení lidského porozumění, ale na způsobu provedení také záleží. Celkově to vidím na průměr. (06.01.2019)