Důvěrný nepřítel

KOMENTÁŘ OBSAHUJE SPOILERY. Karel Janák opustil vody komedie a přichází s prvním thrillerem své kariéry. No, on vlastně v těch vodách komedie zůstal, ač to asi neplánoval. Kde začít? Hlavní hrdinka se nastěhuje do domu, který s ní nejen mluví, ale po 24 hodin jí sleduje kamerami. Což samo o sobě je blbost, protože, kdo to chce? Chytrý dům a Velký bratr je rozdíl. Postupem času dům začne hlavní hrdince nadbíhat a pokouší se rozdělit její vztah s partnerem. Probíhá to tak, že jí nechává posílat květiny, bonboniéry a nájemného vraha. K tomu později... Vedle v chatě žije neškodný houbař, z kterého se vyklube hacker, nasazený konkurenční firmou, aby ukradl software chytrého domu. Je zvláštní, že hlavní hrdinku prakticky nechá, aby zjistila, že není ten, za koho se vydává, ale ve výsledku to filmu nic nepřináší. Ona to totiž s přítelem neřeší, místo toho se asi za dva dny zeptá přítelova šéfa, jestli neví o koho jde a on, že v klidu, že ho sledují. Co se týče souseda, tak do jeho (nezamčené) chaty dorazí hlavní hrdinka s kámoškou na šmíring a když je tam hacker nalezne, (po dost dramatické scéně) následuje střih a záběr, jak dámy v klidu odchází z chaty?? WTF? V průběhu filmu se ocitne možná odbočka v podobě recepčního ve firmě vlastnící dům. Ten Zuzaně (hl. hrdinka) řekne, že si myslel, že v těch domech netestují software, ale lidi, co vydrží. Hmm to by mohlo být zajímavý. Něco jako Truman Show? Proč ne. Bohužel asi za 4 minuty se opět baví se šéfem firmy a ten jí řekne: "kdo vám řek takový nesmysl?" A tím tahle odbočka končí. Dům si s hrdinkou nadále ďábelsky zahrává. Například po pár skleničkách vína už jí kamery nevadí, vleze si do vany, domu nabídne tykání a za strhujícího doprovodu hudby světoznámého skladatele Ondřeje Gregor Brzobohatého jí to za pomoci bublinek udělá, jako nikdo. Protože firma, která dům postavila a vlastní systém není moc dobrá v ochraně svého software, dokáže se sám dům dostat prakticky kamkoliv, aniž by to někoho rozrušovalo nebo to řešil nějak víc do hloubky. Takže dům posílá maily z cizích účtů, píše sms z cizích čísel a nakonec se mu i hravě podaří objednat na Adreje (přítel hl. hrdinky) nájemného vraha. Následuje scéna v nemocnici, kde má policejní komisař úplně zamotanou hlavu, jak mohl Andrej sám na sebe objednat vraha, protože v jeho mailech byla celá konverzace s vrahem. A teď přijde ta největší bomba celého filmu. Na konci snímku prozrazuje ředitel firmy Zuzaně jedno tajemství. Dům byl naprogramovaný plnit všechny její touhy a to i ty, které měla někde hluboko v mysli. Ona nebyla s partnerem spokojená a proto si podvědomě nechala posílat květiny, proto chtěla bonboniéry, proto ho chtěla zabít. Počkat, cože?? *facepalm*.Nechci vás připravit o všechnu zábavu, takových scén a momentů je ve filmu strašně, strašně moc. Málo kdy se dá vidět paradox, který se stal na předprermiéře filmu na 44. LFŠ. Zhruba od půlky filmu se CELÝ SÁL SMÁL, přesto, že se film bral strašně vážně. V určitých chvílích mi to připomínalo první projekci filmu The Room. Ten film se taky bere strašně vážně, což podtrhuje komičnost celého filmu, ve kterém je až příliš klišé, nesmyslů, špatných nápadů a zatraceně laciné režie. (10.08.2018) (méně) (více)