Tátova volha

„VEZMEME SI TÁTOVO AUTO A POJEDEM SE PODÍVAT NA JEHO MILENKY…“ /// Začínáme funusem (jakoby…) a pak (místo pozůstalosti) řešíme tajemství. Tátovo (jako toho mrtvýho…). Česká roadmovie. Dcera s matkou v nebožtíkově volze na cestách… nejde ani tak vo ženský (navštívený rodiny), ale vo ně dvě. „Já vím, že jsem nikdy nebyla ideální máma…“ A co jako já s tím? Lidi, co neměli ideální mámu, asi slzej…, ti druzí možná taky, ale zřejmě nad tou snahou o ztřeštěnost. Snahou… Balzerová podobá se Vilmě (Vejdělku… kurva, přece to nemůžeš furt recyklovat…) a víc než ftipný je to… spíš teda asi dojemný. Takže dramatický. Vejdělka zřejmě čeká Hřebejkův osud. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nechápu, proč si lidi namlouvaj záznamník. 2.) Nevím, jak se mám vypořádat se smutkem a rakem. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (20.10.2018)

Proč jsem vždycky, když nemám lautr žádná očekávání, spokojená?? Všechno hovořilo už předem proti- závěr pracovního týdne, kdy na vás něco leze (a chlop to néni), nikam se vám nechce, ale zároveň chcete udělat radost mamince a tak jdete na český film, který může dopadnout všelijak. Musím však pokorně přiznat, že přes jemně rozkodrcaný začátek se to rozjelo hladce a plynule a pak už se to nezastavilo. Humorné scény se krásně střídají s těmi dojemnými a nic, opakuji nic není přes čáru. Eliška Balzerová je madam par excellence a stala se receptem na úspěch. (18.03.2018)

Český film posledních pár let skomírá a natočit dnes aspoň průměrný film je asi na naše poměry dost těžké. Od filmu jsem neměl moc očekávání, ale ve finále jsem dostal asi to, co jsem zhruba chtěll. Ale ten konec, do pr.... to už jako dneska dělají všichni otevřený konec, aby si divák představil jak to dopadne, tak oni půlku filmu pátrají po synovi a ani se neobtěžují ho nakonec najít, s tím ať jdou do míst kam slunce nesvítí. (02.08.2018)

Chvilkami jsem se smála tak, až jsem slzela smíchy. Pak jsem se pro změnu zase dojímala nad vážnými věcmi a událostmi, které hlavní postavy v podání skvělé Elišky Balzerové a Táni Vilhelmové řešily. Role matky a dcery jim sedly. Došlo i na černý humor, který zde v mnoha ohledech působil jako vítané koření a dokonale vše odlehčil a odstřelil. Stejně tak to měl i můj doprovod (maminka). Trefně byly obsazeny role bývalých milenek, které hrály Vilma Cibulková, Eva Holubová a Hana Maciuchová. Zvláště pak přestřelka mezi Vilmou Cibulkovou a Eliškou Balzerovou neměla chybu. Takhle si představuju, že podobné situace řeší skutečné dámy. O Evě Holubové jsem si říkala, koho tady bude hrát se svou osobitou vizáží. Bylo příjemné zase po nějaké době vidět na velkém plátně Hanu Maciuchovou. Měla jsem ji v hlavě zapsanou jako paní profesorku z Ulice. Mezilidské vztahy a vazby v rodině jsou kolikrát pěkně zapeklité a zamotané. Z takového rozmotávání vzešlo právě toto road movie, které s lehkostí vypráví o vážných věcech a ty i když jsou bolestné, tak se dají řešit s nadhledem, protože jinak by člověku z toho muselo zákonitě hrábnout. Stejně tak splnilo i jiný účel, matka s dcerou k sobě znovu našly cestu a taky dcera s manželem. Pro mně spokojenost na všech frontách. Pro Carevnu mám zvláštní slabost. Já jsem tady zase tolik toho product placementu neviděla nebo jsem se nevěnovala jeho lovení, ale nemyslím si, že by si taková Diakonie Broumov mohla dovolit zaplatit reklamu ve filmu nebo někomu na ten film dokonce přispět, když sama potřebuje finanční prostředky a další věci včetně nepoužívaného oblečení, které dává potřebným. Viděno 28.2.2018 jako novinářská projekce v kině Atlas. . (28.02.2018)

Trochu méně jednoznačný Vejdělek (klad), plagiát Zlomených květin (zápor) a celkově méně kontroverzní (méně šukání), než byste u pana režiséra čekali. Ovšem taky klasické atributy se najdou - smrt, nemoc, návštěvy u milenek jsou (logicky) krátké a téměř nikdo se nediví, že druhého vidí po dvaceti letech a všichni se spolu v pohodě baví. 50%. (21.12.2018)