Zlatý podraz

Ve Zlatém podrazu je vlastně všechno jaksi v pořádku. Je tu láska, nenávist, přátelství, souboj, politika, retro atmosféra, zajímavé lokace nasnímané pěknou kamerou. Akorát... že tam vlastně nic není v pořádku. Málokomu se povede natočit sportovní film, u kterého je vám při scénách důležitých zápasů absolutně jedno, jaký bude výsledek. Špačkovi se to bohužel podařilo. Tento jeho snímek je tak plochý, rutinní, bez napětí, bez života, že když jsem se podíval na hodinky a zjistil, že do konce zbývá jen deset minut, vyděsil jsem se - stane se tam proboha vůbec něco? Ano, stane, titulní zlatý podraz. Ale ten už to v mých očích z podprůměru nevytáhne. Pro tento film je smůlou - a pro českou kinematografii vlastně štěstím, že se v poslední dekádě v našem milovaném subžánru "komunisti jsou svině" našlo několik zástupců, co nejsou jen retro hračkami, ale diváka pořádně chytnou pod krkem (TV série Herec, filmy Zátopek a ano, třeba i Pouta). Podraz ale jen vrší jedno scénáristické klišé na druhé. Což se pak prokopíruje i do špatného herectví. Tatínek z ministerstva je přísný, klukovi vynadá za jeho vášeň k basketu, ale ve skrytu duše mu to vlastně přeje. Maminka si posteskne směrem k synově přítelkyni "Asi je to klišé, ale vždycky jsem chtěla mít i dceru. A teď ji mám." Ano, máte pravdu, je to klišé. Americký agent říká věty typu "Líbí se mi váš stajl..." což je herectví asi jako když já ve tři ráno v hospodě opilý paroduju Američana. Zpočátku jsem měl radost, že aspoň Ondřej Malý jednou pro změnu nehraje psychopata a do nikoho nemlátí. No, vydrželo mu to asi půl hodiny. A všechny tyto postavy, a ještě celá řada dalších, se tu objeví, řeknou nějakou větu a pak prostě zmizí a jejich další osud se neřeší. Jak dopadl tatínek? Kde zůstala Michelle? Co ostatní kluci z týmu? Co kamarád Honza? A co jeho táta v podání vynikajícího herce Jiřího Štrébla, který je odsouzený k tomu stále někde posedávat a občas říct zásadní větu typu "děkuji, že jste mě pozvali". Je mi to líto, po vynikajících Poutech jsem Špačkovi i jeho týmu mladých neokoukaných herců fandil. Jenže doba je prostě jinde. Dnes se ve světě v retro žánru točí věci jako Kralíček Jojo či Babylon Berlín. A my jsme spokojení, když umíme postavit Londýn, co vypadá jako Londýn... (04.12.2021)

Zajímavý námět, ale zčásti bohužel nepříliš poutavé zpracování, které zůstalo v půl cestě. Celé to dění v rozmezí 1939 –1948 mi přišlo až moc povrchní, zkratkovité. Něco se v krátkých scénách uděje (například i taková násilná smrt trénera) a bum... už jsme najednou v jiné době. Navíc časové údaje jsou buď zcela vynechány či podány velice nenápadně (rok 1946 na rozhodcovském zvonku), dobové reálie využity jenom v rámci výtvarní zložky, takže divák, který nemá moc přehled v historii, se leckdy může ztratit. Dobře, šlo to původně do kin těsně po Tomanovi, který byl těch detailů naopak plný, navíc v době 100. výročí ČSR, takže předpokládejme, že divák je znalý... Přesto jsem z první poloviny dost rozpačitý. Možná to bude tím, že nejsem nějaký sportovní divák a fanda, ale začlo mne to pořádně bavit a zasáhlo až po příchodu nových společenských změn v únoru '48, kterým byla zasažena i činnost basketbalového týmu. Některé scény či zápletky včetně "zlatého podrazu" a reakce "no protest!" jsou zde fakt silné (sepisování zavázání, výběr hráčů na základě tzv. kádrových profilů a pod.), zhruba v takovém duchu jsem očekával celý film. Ale i zde to občas na mne působilo jakoby z rychlíku, nějaká částková zápletka mne zaujme, jako např. shánění povinných dělníků do týmů, chvilku se rozehraje poutavá situace a rozhovor, ve kterém ale není prakticky nic dořešeno a odrazu opět střih do úplně jiné situace. Žel neuvidíme ani jak se hráči vyspořádají se ztrátou trénera z politických důvodů, vzali to opravdu takhle v pohodě...? Film měl obrovský potenciál, ale dle mého názoru ho úplně nedokázal naplnit. S přihmouřením očí 3 hvězdičky hlavně za poselství a přínos v podobě zobrazení skutečného příběhu z historie. 55% (02.11.2019)

Přiznám se, že opravdu nechápu zdejší nízké hodnocení. Mně se film velmi líbí a považuji ho za současný nadstandart v českém filmovém rybníčku. Chcete snad, aby tahle témata z problematických totalitních let zase zpracovávali jen Poláci? Pan Špaček se nebál šlápnout do nechutné části naší historie a má za to můj obdiv. Vybral si zajímavý příběh, dal šanci mladým hercům a dokázal udržet mrazivou atmosféru po celou dobu filmu. I obrazově a hudebně se mi snímek líbil. A závěr? Opravdu zlatý podraz a hudebně naznačená neschopnost vyrovnat se s událostmi 20. stol. v naší zemi dodnes. Tak to vnímám já. (29.10.2019)

Takový bonusový disk k Tomanovi, čímž projevuji filmu tu největší poklonu, neb po stránce tvůrčí jsou na stejné úrovni. Stručné, jasné scény a právě proto velmi silné. Mrazivé, ale dokonalé vykreslení nastupující doby v kontrastu s přirozenou touhou po vítězství i silné romanci, jež z celkově silného příběhu nijak nevybočuje žádným naivním, zaláskovaným klišé, nýbrž vynikajícím způsobem zapadá do ostatních odvyprávěných osudů, kterých je zde několik. Vše se skvěle stupňuje do těsnější a těsnější atmosféry, v níž není pro morálně zdatné lidi, kteří se nebojí vlastního svědomí, žádné místo a v níž je naše nádherná státní hymna přehlušována dusotem vojenských bot a duněním tanků z východu. Závěrečné titulky jsou možná ta největší ledová sprcha..."Holario!". [Kino Citadela - Litvínov]. (04.11.2018)

Škoda. Chtěl jsem, aby se mi to líbilo, ale asi musím říct to, co všichni. Nějak to nešlape, no. Zápasy vypadaly pěkně, u toho prostředního jsem Čechům doopravdy fandil, na konci mě u hymny zamrazilo - ale jinak tu po většinu filmu není nějaký dramatický tah. Romantická linka je tam úplně k ničemu, linka s otcem taky moc nezahraje. Tak akademický přemýšlím, jak to mělo být lepší - možná začít tím zápasem co je teď v půlce, naexponovat bromance mezi košíkáři a pak sledovat, jak jim komunisti lámou po návratu hřbety. Pak bych možná prožil i ten poslední zápas nějak emočně - ale teď jsem jenom tak krčil rameny. Je to fakt škoda, je mi líto producenta, co na tom nechal majlant, ale prostě to nějak nedopadlo. (05.09.2021)