Vlk z Královských Vinohrad

Jan Němec si sám napsal a natočil film o sobě a také pro sebe. Z pohledu někoho, kdo je jeho osobou takřka netknutý, je to poměrně divácký oříšek. Na první pohled je sice vidět, že i když peněz na film vyloženě mnoho nebylo, tak si natáčení hlavní protagonisté velmi užili. Neubírám Janu Němcovi, že byl jednou ze stěžejních osobností českého filmu, ale jeho Vlk z Královských Vinohrad šel hodně kolem mě a nezanechal hlubší dojem. (06.08.2019)

O Janu Němcovi jsem už něco málo věděl, takže tento příběh pro mě nebyl, zase až takovou novinkou. Na druhou stranu o to více, jsem si tento autobiografický snímek užil z hlediska provedení . Mám opravdu moc rád neotřelé a zajímavé nápady. Vlk z Královských Vinohrad spadá přesně do této kategorie. Vyloženě mě bavilo na film koukat, jako na hraný dokument s občasnými dobovými záběry. Mádl zapadl a Roden, tomu dává tou svou dikcí ,,je mi to fuk,, , potřebný audio komentář, jen kdyby občas tak nedrmolil. Film má dobrou stopáž, takže na pohodu. V tomto případě se jedná spíše o obsah, než o provedení, jde tu o filmařovu zpověď formou hraného dokumentu, ne o klasický biják. (09.07.2017)

Nelíbí se mi to. 1) Knížku jsem nečetl. 2) Filmové zpracování věc zcela pohřbilo. 3) 32letý Jiří Mádl, jak postupně zraje, je stále více sexy. 4) Historky jsou dobré, jejich prezentace mi ale nesedí. Výslech na STB nebo pohřeb komunismu jsou malé "ostrůvky pozitivní deviace". 5) Zajímavý koment: Chřástal***. (27.10.2019)

Dovedete si představit větší blbost pod sluncem, než na filmové festivalu v Cannes místo filmů a krásnejch pruhovanejch holek masturbovat schůzí? Kladu si otázku, proč jsem nedal Vlkovi plný počet. Možná ze stejných důvodů jako někteří ostatní, které zadržela konfrontace s drze nízkorozpočtovou formou, ne příliš vzdálenou VHS záznamům svateb, jejichž produkci se nešťastný Němec nějakou dobu živil. Nicméně právě forma je na filmu tím zajímavějším. Němcovi se povedlo slabinu filmu, který by ve své extenzivní topografické a dějinné rozmáchlosti v serióznějším hávu spolykal stovky miliónů dolarů, zhodnotit jako velmi funkční způsob, jak přiblížit celý autobiografický příběh s tlustou patinou vzpomínky - absurdní, neúplnou, svévolnou či rovnou vybájenou, nečasovou, surreálnou, v každém případě autentickou. Vzpomínkou člověka, do kterého se JJ celou dobu stylizuje - do filmaře, který sice neprorazil tak, jak by si přál, neuměl politiku (a zabil popelníčkem Jean-Luc Godarda), ale jehož život, řízený stejně osudem jako jakýmsi kodexem vinohradského frajera, se vyznačuje deviatilitou, na níž věhlasnější kolegové (Menzel & Forman) ke svému profesnímu štěstí štěstí neměli. A mě se to líbilo. Snad to souvisí s jedním tajemstvím, které jsem ještě nikdy nikomu neprozradil: Miluju film. A takový jako Vlk žádný druhý není. (22.02.2020)

Svérázná filmová tečka za životem výrazné postavy českého filmu a solitéra Jana Němce, k němuž jsem na sklonku jeho života začal chovat nefalšovaný obdiv - a to jak za formální invenci jeho snímků, tak i např. za jeho postoj, kdy vrátil medaili za zásluhy na protest proti Zemanovi. Zcela jistě to není film pro každého, ale mně osobně dosti pobavil, a považuji ho za důstojné zakončení Němcovy velice zajímavé filmařské dráhy. Trio Mádl, Roden a Pauhofová mě tam vyloženě potěšilo, a ještě teď se musím smát při vzpomínce na to, jak se v tom filmu Mádl proháněl ve žluté Felicii Fun po Karlových Varech během filmového festivalu. Btw. český film s nejzábavnějším trailerem za hodně dlouhou dobu! (12.07.2016)