Vlk z Královských Vinohrad

Příběh filmaře, neboli Jana Němce. (Ne)hraje Jiří Mádl. Upřímně, zatím to je jediné, co se od Němce po revoluci dá, ačkoli jsem ještě neviděl všechno. Je to teda spíš dokument, ale není nudný, Němec se tu divně nepohybuje, nehraje na klávesy a ani moc neexperimentuje s rybím okem, za to tady máme historické záběry a koukat se na to dá. Prozatím nejlepší, co jsem od Němce viděl. 3* EDIT: Dnes jsem měl možnost vidět film podruhé a zanechal ve mě větší zážitek, než poprvé, dokonce jsem byl schopný ten film více docenit a díky tomu si ho taky víc užít. Přidávám hvězdičku, takže 4* (04.06.2018)

Drobné příběhy, ze kterých se skládá životní příběh vyprávěný tak, jak se všechny (zvláště ty o nás samých) vyprávějí. Z toho, co se stalo se část zapomene, vynechané části se doplní podle jiných příběhů, všechno se posune do nám příznivější roviny, okoření se trochu vtipem a vloží se pochybnosti, rozhodování a akce. A tohle, že není náš příběh? Samozřejmě, že je. Copak znáte nějaký jiný!... Byť kritikou zprvu podlomen, film mě uspokojil již svou hravostí, dokumentaristickou sběhlostí i slušným výkonem Jiřího Mádla. Poznámka: Přejděme trochu od Jana Němce přímo do Vinohrad; v Královských Vinohradech se totiž narodil nejen vlk, ale i beránek, Jiří Langer. Film o něm je zatím jen žádoucí. Určitě si to také myslí Reiner Stach, autor dalekosahající monografie o Kafkovy, v níž také setkání Langera a Kafky popisuje. (22.08.2019)

Hodně, možná až příliš osobní záležitost. Tzn. vůbec si nedokážu představit, jak může tento film působit na lidi, kteří Němce osobně neznali. Jakási nostalgie tady je generována mimo jiné i tím, jak film víří režijními, "střihačskými" a "zvukařskými" nápady. Takovéto nakládání s filmem se dnes už jen tak nevidí... (15.09.2016)

Formálně povedený vypravěčský experiment na téma vlastní autobiografie, kterou nelze brát úplně za slovo, ale rozhodně můžeme pochopit, proč chtěl Jan Němec zabít Godarda. Tak proč to nakonec neudělat aspoň ve filmu, že? S přesvědčivostí výpravy a kulis si autor starosti nedělal. Na historický film rozpočet neměl, tak prostě natočil Cannes '68 (a jiná místa i časy) letos. Buď se s tím divák srovná, nebo to prostě nebyl ten pravý divák. A v neposlední řadě mě opět celkem bavil Jiří Mádl. (20.08.2019)

Vitexi, Jana Němce jsem osobně neznal, ani o jeho osobě nic nevěděl, ale nějakou pomůcku, vlastně jakousi antipomůcku jsem měl, totiž že jsem viděl jeho O slavnosti a hostech a hlavně Démanty noci. Tyhle filmy a tenhle týpek? Oukej. Takže působení proběhlo, žádný strach. A ještě k tomu Mádl. On za to nemůže, ale čumět na něj a věřit, že je jako režisér Němec v roce šedesát osm, to prostě nejde. Nevím, jestli je tak dobrý herec, nebo miláček bohů, nebo já tak otupělý, ale nakonec mu stejně baštím všechno a už scéna výslechu je úchvatná.Název jsem původně považoval za infantilní opičení. Že odkaz názvu je adekvátní koncepci, jsem sice záhy pochopil, ale teprve k závěru jsem konečně zjistil, jaký mělo důvod a smysl vidět Vlka z Wall Street. Na tom filmu je totiž hodnotné právě jen to, že slouží jako "médium" Němcově narcistně-parodické sebepresentaci. Vlka z W.S. stačilo vidět jednou, Vlka z Kr. V. si musím pustit i podruhé. A nejspíš budu taky muset přikročit k pokusu o rehabilitaci V žáru královské lásky. Vždycky jde o úhel pohledu, že. (30.08.2017)