Domestik

Celovečerní debut autora jednoho z nejzajímavějších internetových seriálů mě lákal z celých Varů skoro nejvíce a rozhodně nechci používat fráze jako "čekala jsem víc", proto se teď pokusím svoje průměrné hvězdičkové hodnocení ospravedlnit. "Domestik" mezi současnou českou produkcí vyčnívá ve všech ohledech - dvěma neokoukanými talentovanými tvářemi, které bez problému samy utáhnou dvouhodinovou stopáž, snímáním kamerou, prací s rekvizitami (hnijící ovoce, uvadající bylinky), údernou hudbou a samozřejmě i originálním námětem. Roman chce vítězit na závodišti, Šarlota za své poslání považuje mateřství. Ani jednomu z nich se ale nedaří dosáhnout svého cíle. Do jejich domácnosti přesto přibyde nový člen - kyslíkový stan doplněný zlověstně hučícím a rudě zářícím kompresorem. Od té chvíle už nic v jejich životech nebude jako dřív. Už tak dost chladný manželský vztah se stává po fyzické i psychické stránce patologickým a životu nebezpečným. Tento vývoj Sedlák vyjadřuje scénami mnohdy velmi těžkými na pohled, nepříjemnými až děsivými. Kino ani nedutalo a já sama vlastně nevím, proč mnou po skončení projekce zmítaly tak rozporuplné pocity. Slibuji, že dám snímku ještě šanci. Rozhodně mě nebude mrzet jeho případné ocenění v karlovarské Hlavní soutěži, budu mu přát další úspěchy, ale srdcem to u mě vyhrálo Omerzovo "Všechno bude". (04.07.2018)

Psychologický český film z mikrosvěta vrcholového cyklisty, kde se jede 100% fyzická příprava a ve zbytku se s manželkou, která je mu permanentní oporou, snaží o potomka. Všechno je podřízené fyzičnu a dlouho jsem neviděl tak vysilující, ubíjející, tísnivý až depresivní film, k čemuž pomáhají nejen chladné herecké výkony, ale i ten vizuál je tak emočně prázdný, že sportovní výkon je tohle vůbec dokoukat. Film, který většinový divák mine a bohužel minul i mne. Jsem příznivec sportovních filmů, ale tohle sportovní film vůbec nebyl ( žádné závodění nečekejte ) (16.10.2019)

Nevim, jestli takovy lidi opravdu existuji. Pokud ano, neznam je a tudiz me ani nezajimaji jejich problemy. Jako studie debilniho vztahu dvou podivnych bytosti to bylo udelane dobre. Sportovec, misto aby byl vzorem zdravi a radosti, tak je tu chudak na drogach s uplne vymytym mozkem. O holce se nedozvime v podstate nic, krome toho, ze chce dite. Proc zrovna s nim (a proc s nim vubec je) zustava zahadou... Film mi prisel spis jako studentsky projekt. (04.05.2023)

Vysloveně nechutný na pohled, ta lidská prázdnota, podpořena kamerou odehrávající se v bytě, který v sobě nemá kus života, silné depresivum. Originálost a schopnost dělat věci jinak a kvalitně v sobě Domestik jistě má, stejně jako naprosto dokonalý zvuk, ale stavba vyprávění se mě příliš nezamlouvala. (23.10.2018)

Doping škodí zdraví, Domestik taky. Opět jsem jako naivní divák naletěl tomu poměrně výraznému hypu, jaký film získal během léta a během jeho uvedení ve Varech a očekával jsem tak nadstandardní český pokus o "něco jiného". Ono to sice je "něco jiného", ale natolik se to utápí v elementárních problémech samotné výstavby snímku, že mi ta snaha natočit film "s tváří", který bude na rozdíl od zbytku šedé lokální produkce zapamatovatelný, vlastně absolutně nezajímala. Během sledování Domestika se mi tak v hlavě kupila řada failů, které mě už někdy po prvních 45 minutých přinutily ztratit o snímek divácký zájem. Jako první mě do tváře bohužel praštilo ochotnické herectví obou hlavních herců, vyloženě hrozný mi přišel především Jiří Konvalinka. V kombinaci s šíleně papírovými a podle mě opravdu nezvládnutými dialogy, se tak promluvy hlavních postav často rovnaly úrovni nějakého nekonečného českého seriálu, anebo cvičení druhého ročníku filmové školy (vím o čem mluvím). Tuhletu herecko scenáristickou hrůzu se snaží celou dobu vyvažovat hlavně práce kamery, která se ale "snaží" tolik, že téměř z každého záběru vyrábí rádoby zásadní, silně ornamentální moment. Tím tak neuvěřitelně toporně tlačí na pilu a ve výsledku drobí celý film na vizuální fragmenty, které pospolu vůbec nefungují. Neustálé odcizující pokusy o rámování postav do samých okrajů obrazu i unavující dlouhé záběry v záměrné neostrosti sice evokují něco jako pokus o festivalový film evropského střihu, ale svojí četností a především neschopností posloužit filmu jako takovému (jsou totiž spíše jen okázalým výrazovým prostředkem, než funkčním nástrojem celkové stavby snímku), působí spíše školáckým a upoceným dojmem. Domestik je navíc fakt hodně dlouhý a především jeho druhá polovina už pouze repetitivně kupí ty samé postupy znovu a znovu, pouze je žene do většího a většího extrému a nenabídne tak vlastně nic nového, co by divák neviděl v úvodní půlhodině. Jako kraťas by tak Domestik podle mě mohl nabídnout mnohem víc. Námět snímku je totiž asi to jeho jediné opravdové plus a v třeba 20 min stopáži by ho mohl prodat v mnohem působivější a funkčnější rovině. 2/10 (04.10.2018)