Domestik

Film pojednáva o hrozných veciach. O citovej odťažitosti a patologickej posadnutosti vlastnými fyzickými výkonmi. Manželská dvojica nám okrem rozdielnych cieľov predvádza v plnej nahote depresiu a úzkosť. Pomáha mu k tomu minimalistický filmársky štýl, ktorý však dokáže vyjadriť obrovské množstvo emócií. Rozhodne zaujímavý a dobrý film, ktorý však už radšej nechcem vidieť. (26.12.2019)

Těšil jsem se, poměrně dost. Co jsem si ale o postavách pomyslel v prvních deseti minutách se až do konce prakticky nijak nezměnilo. (spoilery) Je to prostě film o tom, jaké to je, když spolu žije idiot a stroj. Oba už ke konci hodně zvrací. Není to vůbec překvapivé, pokud to roztáhnete na 117 minut. Velmi mě bavily jednotlivé záběry, jak jsou vymyšlené. "Efektnost" jsem přijal jako princip vyprávění, s tím jsem taky problém neměl. Pak ale člověka zarazí množství rozostřených záběrů v druhé půlce filmu, které plní prakticky stejnou funkci jako švenky na noční stolek či postkoituální cigarety v prvorepublikových filmech: Domestik se tváří radikálně, nakonec ale často vyměkne a sex a nechutnosti divákům ukazue v autocenzurované formě. Moc se mi líbily kompozice záběrů, ale jejich barevná koncepce a scénografie celkově nedržela stejnou laťku. Zvuk jakože super, ale často velmi jednoduchou formou obstarával to, co by měl film generovat součinností všech svých složek, ne jen tlačením na pilu zvuku. Myšlenka snímku moc pěkná, ale stejně jako s těmi postavami, od desáté minuty nenastane už žádné překvapení... Zbývá jen zopakovat, co bylo napsáno už vícekrát: z Adama Sedláka něco bude. (11.07.2018)

O kvalitách mladého českého talentu Adama Sedláka není pochyb. Přesně ví, co chce odvyprávět a jak k tomu přistoupit. Nudné a bez života jsou lokace, interiéry, nasvícení, režie záběrů a kamery, vše to je ale úmyslné. Krásně tak vytváří nepřijemný a hlavně klaustrofobický pocit, zaměřující se na rozklad dvou lidí a jejich vztahu. Opravdu nepříjmená podivaná, která ale rezonuje. Musím vypíchnout záběrování v kombinaci se set designem, které nám stále připomíná na co postavy myslí , na co se soustředí, jak se vidí, jak vnímají situaci a nebo co je neustále v pozadí jejich mysli. Co pro mě však filmu lehce podráží nohy je, až nesystematicky pomalé tempo, způsobeno menší a pomalým progresem celé situace, který nemusel být tak stagnující. Mohli jsme to probádat celé hloub, jasněji a k tomu v kratším filmu. Pomalé filmy mi nevadí, vadí mi, když se dlouho přešlapuje na místě. Přesto silných 6/10, ještě to ve mě bude chvíli rezonovat. Film je odvážný, nekompromisní a technicky brilantně udělaný. Oproti zbytku české tvorby to je originální, šikovný a nestrojený. (22.09.2022)

KINO Blansko/// Obsazení 3/10 Děj 5/10 Hudba 7/10 Kamera 4/10/// PLUS: Tereza Hofová a stejně tak i Jiří Konvalinka se do rolí pořádně položili a dokázali až neuvěřitelně zapracovat na proměně svých charakterů a to jak psychických, tak i fyzických, hudba je občas podmanivá, často drásající MÍNUS: kamera je často ve velkém detailu a pozadí je rozostřené, přesto je to ale často hnusný a znechucující pohled/// Shrnutí: Hodně silný filmový zážitek a zároveň hodně divácky nepříjemný. Proměna postav hnusně dokonalá, zvuky nepříjemné a situace postav, do které by jste se ani náhodou nechtěli dostat a nebo je i z části zažit. Film, který ukazuje, že přehnaná snaha o dosažení svých cílů vede k záhubě. Kvalitně natočené, ale rozhodně ne pro každého./// Celkem 49%/// PS: milý personál kina nás příjemně potěšil. (17.10.2018)

Podle ohlasů nejvíce polarizující titul letošního ročníku MFF Karlovy Vary, potažmo titul, který překvapí unisono odmítnutím v jistých kruzích. Přitom, když k němu nepřistoupíme doslovně jako k příběhu jednoho vztahu a dvou konkrétních lidí, může se vyjevit jako konceptuální filmové vyjádření sebestřednosti. Scénář vrství indicie, které pomáhají stavět matoucí vyprávění a svádět pohled diváků k hlavní mužské postavě, zatímco současně různými indiciemi naznačuje, že za hranicí jeho ulity svět vypadá jinak, než jak se na první pohled zdá. Navíc podobně jako již v Semestru režisér Adam Sedlák vykazuje na svůj věk až překvapivý vhled do fenoménů společnosti, které by se ho podle ageistických předsudků neměly týkat. Po artificialitě vztahů mladé generace se tentokrát dotýká třicátnického kariérního zenitu a s ním spojených osobních krizí i nenápadných propadů plynoucích z nedostatečné (sebe)reflexe. (12.07.2018)