Veterán

Dostal som sa k tomu čírou náhodou, avšak kombinácia Milana Ondríka (za mňa jedného z najlepších a najvýraznejších slovenských hercov mladšej generácie), Hřebejka a vcelku zaujímavého popisku ma oslovila. Žiaľ, prevedenie "pokulhávalo" a vykľula sa z toho podpriemerná jednohubka, z ktorej mi s určitým časovým odstupom v pamäti utkvel azda iba priblbý šálik hlavného protagonistu, vyložene trápna choreografia bitiek a "vypnutie". A ozaj, ešte piesok. 35% (15.04.2020)

Poznal jsem svého času na jednom pracovišti dvě bývalé képi blanc. Jeden - tehdy už starší muž - se zúčastnil v 70.letech proslulé akce v Kolwezi, druhý v první polovině devadesátých let strávil 5 let ve Francouzské Guyaně. Na onom pracovišti se spolu nepotkali, minuli se asi o půl roku. Ani jeden svým vzezřením bývalého legionáře nepřipomínal, což mě dost překvapilo. Vždycky jsem si totiž někoho takového představoval právě jako hrdinu tohoto snímku - šlachovitého, pofrancouzštilého týpka s pořádnou frkolou, co se nalévá kafem a je z něj cítit pouštní prach a žvejkací tabák. A film samotný? Nevím, něco mně na něm vadilo, nedokážu však přesně popsat, co konkrétního to bylo. Možná ta procovská hogo fogo familie. Ten kluk je však velkej sympaťák, proto nechám "dobrou". (13.08.2020)

Zajímavý počin s hrdinou, kterých u nás ve filmu máme nemnoho. Stroze vyprávěný, stejně jako asketický byl téměř celý život veterána Martina. Jeho minulost jej nakonec dohnala, byť konce tohoto typu nemám rád. K zamyšlení vedlo také několik postřehů k tomu, jaký je kdo člověk, s jakou morálkou. Bez chyby ovšem nejsme nikdo. Pobavila mě byť vlastně velice smutná zmínka o nadacích a Kibeře. Milan Ondrík se do své role hodil, stejně jako velice uvěřitelný Pavel Kříž. Jinak se mi obsazení příliš nezamlouvalo a opravdu mě nenapadá náš herec ve věku pod čtyřicet let, na místo titulní postavy. (09.02.2020)

Pro mě film jako celek moc nefungoval. Druhá půlka filmu ubrala jednu hvězdu a musel jsem se trochu přemáhat, abych film dokoukal. Plusem je pro mě obsazení části pro mě neznámých tváří. Bohužel více než by bylo zdrávo hapruje scénář. Působilo to na mě nedotaženě a místy křečovitě. Z mlčenlivýho hrdiny, kterej se po 20 letech snaží nějak zařadit zpět do společnosti, by se dalo vytěžit víc. (10.02.2020)

Jan Hřebejk představil svůj (možný) nový režijní směr, rezignaci na artikulační schopnosti ústředního protagonisty a psychologické nuance svého díla věnoval moravské metropoli. Hlavní hrdina je veterán všemožných válečných misí, klátí zastydlou pannu a vyzývavou Alenu Antalovou vynechá, jako bonus mlátí primitivní bijce v kleci v nelegálních zápasech brněnského podsvětí. Hřebejk spojil zbytky svých režijních sil s Markem Epsteinem, scenáristou přijatelných snímků, a snad si i uvědomil, že trojitá nástavba k Pelíškům, která byla v mnohém nadbytečná, nebyl ideální směr jeho kariéry. Tenhle styl mu totiž svědčí, byť se jedná o tv film s nepříliš kompaktním vyzněním. Milan Ondrík nezvládá košaté špalky textu, však jich jeho role obsahuje jen vzácně, ovšem v pozici neohrožené mlátičky-klátičky a samorostu funguje obstojně a neokoukaně. A (decentně krvavé) bitky vypadají dobře a kontaktně, když si uvědomím, že v českém filmu je kolikrát problém i s obyčejnou fackou. Marie Poulová je pak ideální coby jeho protějšek. Vincenta Navrátila, Pavla Kříže a Alenu Antalovou scénář uchýlil víceméně do statování v honosné vile. Průběh filmu zaujal, ke konci se ovšem konfliktní pnutí vyřešilo odbytým a až přílišně uspěchaným způsobem. Hřebejk stále umí kvalitně režírovat, to v prvé řadě, i tenhle jeho počin ale ukázal, že se určitým způsobem hledá a zároveň zkouší na sobě novátorské prvky, kterým nebudou tak úplně nakloněni znalci a příznivci jeho dřívější tvorby. 7/10 (04.11.2020)