Světlonoc

Vcera som v predpremiere videl novy film Terezy Nvotovej, Svetlonoc. O tom, aky bol o film zaujem, svedci aj to, ze najvacsia Slovenska kinosala so svojimi 600 miestami nestacila. A to je dobre. Slovensky film tu stale je a nie, nie su to len tie priblble rom-com odohravajuce sa na dovolenke pocas Vianoc ci Silvestra. Dovolim si tvrdit, ze Svetlonoc je najlepsi film za poslednych 10 rokov. Zaujimava tema s este lepsim spracovanim. Samotna reziserka v diskusii po filme povedala, ze netocila film s jednym konkretnym zanrom a je to vidiet. Je to drama, je to mysteriozny film, je to horor (folk horor). Spracovanie Slovenskych tradicii v malej dedine niekde v lesoch v horach, vie tuzemskeho divaka zaujat, pretoze sa s tym vie stotoznit. Scena obycajnej velkonocnej “sibacky a oblievacky” ci svatojanske slavnosti ukazane tak ako tieto “tradicie” u nas (zial) funguju. Vsetko to doplna atmosfera, putovanie postav lesom a odkryvanie tajomna, miestami vyobrazene dost explicitne. Je to film o carodejniciach(?). Chodte do kina, uz 29.9. (15.09.2022)

Na naše pomery odvážny a originálny počin, avšak pokiaľ sa tešíte na horor, tak na to ihneď zabudnite. Určite nebolo zámerom divákov šokovať ľakačkami, ale ani strašiť inými prostriedkami. Nvotová s Námerovou nám spočiatku ponúkajú viacero motívov a symbolov, ktoré by sme si chceli v závere dať dokopy a byť tak ako intelektuálne, tak len čisto divácky uspokojení. Lenže tu nastáva problém v interpretácii videného, každý si z filmu môže odniesť to svoje, ale mám dojem, že mnohí budú len tápať, o čom vlastne tá Svetlonoc je. Čiže ide o podobný prípad ako nedávny Men, avšak ten bol predsa len zručnejšie napísaný a nakrútený. Každopádne ide možno o jediný slovenský film v ére samostatnosti, ktorý vyzerá dobre aj na najväčších plátnach multiplexov. (30.09.2022)

Toto nie je ani naturizmus Švantnera, ani súčasný art-house horror, ale autentický taliansky horor zo 70tych rokov. Nie, nie, nie je to žiadna post-moderná pocta ako Malignant Jamesa Wana, osobne pochybujem, že Tereza Nvotová videla niečo viac ako Suspiriu. Svetlonoc je nevedomá rekonštrukcia postupu Talianov s ich typickými debilnými dialógmi (polovicu z nich som regulérne prerehotal), wtf momentami (vlk! hus!), ťažkopádnym vyrozprávaním, papierom šuštiacimi zvratmi, "umeleckou" ale povrchnou snahou reflektovať aktuálne témy, ale aj s hutnou atmosférou, množstvom sexu, nahoty i násilia a s výbornou kamerou a jednou dychberúcou neónovou fantazmagóriou, za ktorú by sa nehanbili ani Argento či Bava. Toto je, dámy a páni, autentické Taliansko 70tych rokov na rozmedzí artových exhibícií, exploatácie a extrémne nevyrovnaného remesla, ktoré miestami atakuje až amatérske vody. A ja som to zožral úplne aj s navijakom. Guilty pleasure. (03.10.2022)

Přes všechny výtky k přepíčenosti a mnohdy zbytečné doslovnosti jednotlivých scén jde o celkově důležitou výpověď způsobu uvažování a počínání, které nejsou jen výplodem jednoho žánrově (bohužel) neusazeného filmu, ale skutečně přežívají v hlavách a životech mnoha lidí kolem nás. Nejen kdesi ve slovenských lesích, ale třeba i v postsudetských vsích, kde jsou otřesné tradice, buranství, násilí a strach z divů přírody a z neznámého důsledkem sevřených kleští bigotní katolické církve, a navíc pořád znepokojující realitou. (07.10.2022)

Světlonoc je natočena na velmi vysoké produkční úrovni a nabízí poutavou mysteriózní zápletku, jejíž některé dějové segmenty jsou sice dost předvídatelné, ale pod váhou zajímavého vizuálu to vůbec nijak nevadí. Je to sice více takové temné rodinné melodrama než horor, za který se to snaží marketing primárně vydávat, což zřejmě mnoho diváků zklame, ale za mě jde stále o velmi solidní vykročení mimo komfortní zónu českých/slovenských filmů a svým způsobem velmi zajímavou žánrovou podívanou, jež dobře pracuje s tématy, jako jsou nebezpečná pověrčivost, zakořeněné předsudky a misogynie. [Finále Plzeň 2022] (29.09.2022)