Devět kruhů pekla

Viděl jsem verzi pro Cannes a i přes výrazný zásah střihačskými nůžkami, nejviditelnější asi v trochu rozpačitém úvodu, si film drží pevnou strukturu a stává se každou minutou působivějším. Obrazy polpotovské tyranie, "evakuace" Phnompenhu či pracovních táborů s velmi sugestivní hudbou dua Kocáb-Pavlíček a funkční kamerou citlivou na výmluvné detaily film neskutečně pozvedávají a dávají zapomenout na jakoukoli provinčnost normalizační kinematografie. Díkybohu jde především o velký a emotivní biják na pomezí romance a akčního filmu, a jakákoli propaganda jde stranou, navíc zde ani náhodou není obhajován polpotovský režim, ale na druhou stranu moc se ctí nevychází ani proamerický režim předchozí, jež katastrofu rozpoutal. Naštěstí různé politické úvahy jsou silně upozaděny před individuálním osudem několika jedinců. Co naopak zážitek trochu kazí jsou dosti odbyté postsynchrony. Jelikož jsem hodnotil učesanější verzi pro festivalové publikum, v níž chybí bezmála půlhodiny stopáže, neodvažuji se hodnotit strukturu a rytmus díla, které hlavně zpočátku hodně skřípou, ve výsledku může vše vyznít úplně jinak. Opravdu rád bych shlédl kompletní verzi a porovnal! (18.11.2012)

1.peklo -předabování Kňažka- Čepkem ! Film je unilý a statický až hanba.Milan Kňažko v roli dr. Davida, který zde strávil natáčením tři měsíce, na natáčení zazvzpomínal: Do země jsem se dostal sedm let po porážce Rudých Khmerů, v které zavraždili dva miliony lidí. Země byla pořád v jakémsi režimu utlumené občanské války, všude vojáci, kulometná hnízda a střelba. Bydlel úplně sám v hotelu pro nejvyšší stranické funkcionáře s názvem Kromprcá, k tomu názvu dodává  že se nedivil, když se zde soudruh řekne mamrd a soudružka samrd. (14.07.2010)

„Peklo je prázdné, ďáblové jsou mezi námi.“ Tato slova jednoho z největších klasiků, Williama Shakespeara, se mi zdají k filmu Devět kruhů pekla víc než přiléhavými. Nač člověk potřebuje peklo, když si jej dokáže zařídit sám zcela bez pomoci jakékoliv nadpřirozené síly …? Těžko k tomuto filmu cokoliv dodat, zvlášť když si člověk uvědomí skutečný dosah hrůz, které nám tu byly předloženy a mnohdy jen naznačeny. Snad jen – díky, díky Bohu za to, že jsme se nenarodili o 14,000 kilometrů více na jihovýchod ... (23.11.2014)

Výbornej film o temné historii Kambodže (která pokračuje, ale ne tak strašlivě jako v sedmdesátých letech). Depresivní atmosféru vylidněných domů, zdemolovaného majetku a rozkládajících se mrtvol lidí a domácích zvířat dokresluje skvostná hudba od Kocába. Škoda, že dvouhodinovou verzi už asi nikdy neuvidíme. Opět platí případ, že režisér Muchna spáchal takhle kvalitní dílo za nesvobodného komunismu, zatímco po revoluci zvládnul přijít jen s něčím tak zoufale strašným jako je Divoké pivo. (28.12.2009)

Filmový výlet do cizí země, její kultury a historie, tentokrát do slova a do písmene. Vše se událo v doprovodu milované československé produkce, leč tu před kamerou zaobstáraval po většinu času pouze nepříliš výrazný Milan Kňažko a jeho bloumání po kamboždském Phnompenhu ve znamení exotické romantiky mne nijak neoslovilo. Viděl jsem tu mnohem delší (127-minutovou) verzi, která by nejspíš bez dalšího přestříhání neměla tu ambici získat nominaci přímo na MFF v Cannes. Úvodní post-apokalypticky laděná scéna slibovala daleko větší zážitek, ten se s neskorším posunutím děje do válečného dění dostavoval hodně pomalu, patřičně mne oslovilo až Tomášovo hledání své ženy ztracené v dění kruté války. Pozoruhodného příběhu jsem se nakonec dočkal, pozoruhodné filmařiny bohužel příliš ne. Ve filmografii neúspěšného režiséra Muchny se zřejmě bude jednat o nejzajímavější snímek, ale rád jsem ho viděl – je téměř jisté, že koprodukční filmové projekty tohoto rázu v současné době již nevzniknou a podobné snímky ze starší doby tak zůstávají stále atraktivní raritou. 65% (viděno v rámci "Challenge Tour 2020" – 30 dnů se světovou kinematografií) (17.03.2020)