Tenet

Je to skvělý pocit, když člověk vyjde z kina ošálený filmem a připadá si, jako by se vrátil z jiné reality, nebo možná jen zpátky do minulosti, kdy dojem kontaktu s něčím fascinujícím, pohlcujícím byl čerstvý a relativně častý. Nolan je poslední velký fantasta dnešního věku, který dokáže ještě zamotat hlavy svou okázalou horskou dráhou. Jeho filmy jsou vskutku výtvory pro kino, a to nejen mamutím sound designem a opulentní vizualitou, ale také podmaněním si diváka. Ten se musí zříct své kontroly nad filmem, kterou mu dává dálkový ovladač, a nechat se unášet přednastaveným časem, který režisér-protagonista pečlivě zkonstruoval. Je možné, že po druhém zhlédnutí, nebo absorbování všech vysvětlujících analýz a videoesejů, se iluze rozplyne. Ale teď v tuto chvíli je dokonalá a stejně jako postavy ve filmu si chci užívat blažené nevědomí - být znovu náctiletým fanouškem, který vychází z kina okouzlen, nebo alespoň závistivě pohlížet proti proudu času na toho mladého naivu z pohledu okoralého veterána a přát mu jeho ryzí nadšení. (02.10.2020)

// Konečně známe odpověď na otázku, jak by to vypadalo, kdyby Nolan natočil Bonda. Takhle. Protože je to ale Nolan, pochopitelně nic není tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát, a jakmile začnou kulky létat pozpátku, musíte zatnout zuby i pěsti a snažit se držet krok. Není to vždy jednoduché, trpělivost ovšem přináší růže a film se vám odmění nejen spektakulárními akčními kousky, ale v závěru i pomyslným cvaknutím, kdy to do sebe všechno hezky zaklapne. Další zhlédnutí je nicméně takřka povinnost, což asi nepotěší každého. Po Dunkerku se ovšem Nolan vrací do formy, v jaké mě baví nejvíc. 8/10 P.S. Pattinson je srdíčkem filmu, ten jeho Batman bude boží. P.P.S. Snad jen ten Zimmer by se mohl příště vrátit, uřvaný elektronický Göransson mě moc nebavil. (24.08.2020)

My dva s Chrisem to máme asi tak: on sedí naproti u stolu, s prskáním chrlí konspirační teorie a mává u toho rukama a já sedím za plexisklem, na kterém se zachycují kapičky jeho slin, a s tepem na úrovni spánku s otevřenýma očima mě jeho slova míjejí obloukem a já zívám a dívám se na hodinky, kdy že už bude konec tohoto randíčka, na které chodím jen ze setrvačnosti, a zabíjím čas přemýšlením, jak brutální ekostopu ten jeho cirkusový výstup zanechal. Jeho filmy – a postavy především – jsou prostě studené jak psí čumák. Emocionální zapojení nula, racionální bohužel taky. Interstellar mě sice na podruhé obměkčil, ale po zhlédnutí Tenet odkládám revizi Inception asi o dalších deset let. Dunkerk podruhé vidět netřeba a Tenet leda v příštím životě. Nebo v minulosti, která je budoucnost? 🤷‍♀️ Mindfuck, vůči kterému jsem frigidní. (26.08.2020)

(1001) Film se velmi snažil být citově odtažitý, well, mission frickin' accomplished, nic jsem necítila. A že jsem toho napsala tak málo, tak ještě přidám pár komentářů opsaných zpod Honest Trailers: "It's not Nolan at his best, but Nolan at his most." "Of all the Chris Nolan movies, this was definitely one of them." "Go hang a salami I'm a lasagna hog." --- P.S.: Od premiéry jsem film viděla asi bambilionkrát, protože se mi líbí Göransson, Pattinson a Washingson (hehe), i když si pořád myslím, že to není moc dobrý film. Nicméně jsem se naučila mít ráda soundtrack, Protagonistův úsporný smysl pro humor a Neilovo zakoukání do Protagonisty (plus jeho šály, viz skvělá scéna v low cost Tenet parodii). Kdyby byl Kennethovo záporák úplně jiný, tak bych ten film snad mohla mít i ráda, ale Sator bohužel zosobňuje všechno, co je na Nolanově přístupu k výrobě Tenetu špatně: je na sílu, megalomanský, tak překombinovaný/přeplánovaný?, až postrádá zajímavost, a nerozumí tomu, že ženy jsou taky lidé. (13.12.2020)

8/10. Nolan je zase precizní a jediná scéna tady není navíc. Samotný nápad, jeho koncepce a provedení je bezchybné. Doslova to křičí "jsem originální, autorský projekt a chci vám to v každé scéně dokázat". Fikční svět plně uvěřitelný a postavy klasicky skvěle zahrané. Problém však tentokrát tkví v samotném Nolanovi. Ten film se snaží být osobní, ale Nolan to odmítá. Jeho typicky odtažitá, chladná režie shazuje filmu nohy a vy si na konci vlastně uvědomíte, že vám je jedno, co se stane. A co hůř - komu se to stane. Absence emocí je z mé perspektivy neodpustitelná. A taky mi výjimečně přišlo, že se Nolan rozhodl vykašlat na postupné budování, vysvětlování a rovnou vás hodí do vody. Chybí tam postupné krůčky, díky kterým si osvojíte základní pochopení časových lahůdek. Něco takového jsem u předchozích Nolanovek necítil. A štve mě to. Nic to ale nemění na skutečnosti, že je to vypiplaná jízda, ve kterého cítíte sílu velkého plátna. A navzdory komplexnosti je zázrak, že to zase drží všechno pohromadě až do perfektní závěrečné katarze. Za to stále velkej klobouček. (26.08.2020)