Tenet

Toužebná chvíle konečně nadešla, na rozdíl od jiných naštěstí jen o měsíc později. V podstatě první letošní pořádný blockbuster, který má redefinovat význam tohoto slova a nahnat lidi opět do kin, které téměř zdevastovala korona. Zda se to Nolanovi podaří se dozvíme za pár týdnů a jestli už něco vím teď po zhlédnutí je fakt, že si Tenet patrně neužije každý jako neškodnou marvelovku, za to je ovšem vysoká šance, že se i váhající divák vydá do kina opakovaně. Tenet je vskutku pozoruhodné dílo s těmi absolutně nejvyššími produkčními hodnotami, jaké si v moderní filmařině vůbec lze představit. Člověk by si řekl, že to už není nic výjimečného, protože se jedná již 15 let o Nolanův standard, jenže o to víc si musíme cenit takových originálních blockbusterů; obzvláště když najdeme roky, ve kterých nenarazíme ani na jeden. Nolanův standard lze definovat jako absolutní vrchol řemesla co se týče megafilmů, počínaje silným důrazem na praktické efekty, vždy prvotřídní a v tomhle případě velice drásavou hudbou (Zimmer si dal tentokráte pauzu) po tradičně skvostné obsazení a nafouklou stopáž. John David Washington a Robert Pattinson jsou přesně těmi typy neokoukaných tváří, jež budeme v následujících letech často a rádi vídat v kině. V prvním případě absolutně neznámá tvář (protože málokdo viděl výborného BlacKkKlansmana), v případě druhém kvalitního herce, který v předešlých letech restartoval svou kariéru artovějšími a menšími filmy, aby počínaje Tenetem a Batmanem plně udeřil na mainstreamové vody a totálně si podmanil publikum. Zcela záměrně se věnuji věcem kolem filmu než filmu jako takovému, protože si myslím, že toto by měl člověk před zhlédnutím vědět a naopak se komplet vyvarovat příběhu. S přáteli jsme se po projekci shodli, že vlastně nevíme, jak člověku vyspoilerovat tento snímek, protože i po osvětlení hlavního děje to nezúčastněnému divákovi vůbec nemusí dávat smysl a pravdou je, že i po zhlédnutí to člověk patrně celé nedokáže rozebrat do důsledků. Tenet je svůj film, který ani náhodou není bondovkou a který ani náhodou nebude bavit každého..film, který člověka naprosto konsternuje hektickým prologem (my šťastnější již mohli zhlédnout jeho kratší verzi před Star Wars), ale následně diváka během 150ti minut i trošku udolat a ztratit, aby jej následně vychrstnul až po konci závěrečných titulků. Tak a teď už jen sledovat ty naskakující čísla, abychom měli vůbec šanci ještě letos vidět v kině něco dalšího pořádného...9/10 (26.08.2020)

Výborný nápad, který Nolan nedokáže zužitkovat. Kdyby se jen "skákalo" a ne "přetáčelo", na celkovém vyznění by se totiž NIC nezměnilo. Ústřední lákadlo slouží hlavně jako koření akčních scén, které ale dle mého nevypadají zajímavě (už z logicky věci boří veškeré šance na pořádnou choreografii) a ještě je to vyčerpávající v tom smyslu, že jakmile divák ví, je půlka scén jen čekáním na již vyřčené. Možná kdyby nebyl hlavní hrdina tak vyprázdněný a nezajímavý (jeho postava nemá doslova nic vlastního - i ta jediná dobrá hláška je vykradená), mohlo by napětí fungovat. Jenže Protagonista je zbavený minulosti i budoucnosti (paradoxně) a víme jen to, že se umí docela dobře prát (ne že by tvůrci tuhle expozici později nějak využili). To je veliký ústupek oproti předchozím Nolanovým hrdinům chyceným v čase. Memento, Insomnie, Počátek i Interstellar byly v zapojení se hrdiny do děje mnohem osobnější a tím i emocionálně přístupnější. Ještěže je tu alespoň výborný Robert Pattinson, v rámci potřeb použitelný soundtrack (i když kopie, ač sebelepší, zůstane jen kopií), kouzelně přepálený Branagh a dvě fajnové velkolepé akce plné praktických efektů, na které dnes sežene prachy asi jen Nolan. Škoda, že ta finální působí dojmem, že si kluci chtěli hrát na písečku a z rozpočtu už zbyly peníze jen na kulisu z konce posledních Expendables. Myšlenka podle mě opravdu dobrá (a na rozdíl od Interstellaru není v žádném případě banální), ale nedotažené pojetí, dokazující, že více nutně neznamená lépe. A studené jak psí čumák. První Nolan, který mě nebavil. 50% (02.09.2020)

Rozumím, proč řadě lidí není a nebude TENET po chuti. Někteří ho shledají emocionálně odtažitým, jiní ve vyprávění poněkud předimenzovaným, další v příběhu příliš prostým. Jak ale vysvětluji ve svých cinefilních poznámkách (snad se na mě Martin nebude zlobit), všechny tyto možné nedostatky je možné považovat za důležitou součást jeho umělecké výjimečnosti. Jestliže totiž POČÁTEK byl filmem o snech, TENET je podle mě film snový. V okamžiku sledování se po většinu času jeví být logický, ale zpětné racionalizaci se jako časoprostorový paradox vzpírá. (02.09.2020)

8/10. Nolan je zase precizní a jediná scéna tady není navíc. Samotný nápad, jeho koncepce a provedení je bezchybné. Doslova to křičí "jsem originální, autorský projekt a chci vám to v každé scéně dokázat". Fikční svět plně uvěřitelný a postavy klasicky skvěle zahrané. Problém však tentokrát tkví v samotném Nolanovi. Ten film se snaží být osobní, ale Nolan to odmítá. Jeho typicky odtažitá, chladná režie shazuje filmu nohy a vy si na konci vlastně uvědomíte, že vám je jedno, co se stane. A co hůř - komu se to stane. Absence emocí je z mé perspektivy neodpustitelná. A taky mi výjimečně přišlo, že se Nolan rozhodl vykašlat na postupné budování, vysvětlování a rovnou vás hodí do vody. Chybí tam postupné krůčky, díky kterým si osvojíte základní pochopení časových lahůdek. Něco takového jsem u předchozích Nolanovek necítil. A štve mě to. Nic to ale nemění na skutečnosti, že je to vypiplaná jízda, ve kterého cítíte sílu velkého plátna. A navzdory komplexnosti je zázrak, že to zase drží všechno pohromadě až do perfektní závěrečné katarze. Za to stále velkej klobouček. (26.08.2020)

Zpocený vyhodíte šprcku a figurantka má orgasmus. Poté ho z ní chvíli ve zběsilém tempu vytahujete, následně ho vytahujete pomaleji, načež ho vytáhnete úplně, ona vám chvíli nato vyplivuje péro, pak vám její klitoris olíže jazyk, navlečete jí kalhotky, pohrajete si jí s kozama, zvednete ze země její podprdu, odborně ji jí jednou rukou zapnete, požvýkáte ji ucho, pofranckujete, ona posbírá své kvapně odhozené svršky a obleče se. Načež se přistihnete, jak do ní v baru lijete vodky a přemýšlíte o tom, že by nebylo marné si zapíchat. Když v tom kolem pozpátku proběhne Nolan, ďábelsky se zachechtá a sdělí vám, že mu ego ještě více přebujelo intelekt a že bez kauzálního algoritmu a podrobného průvodce jste v piči už teď, čili vůbec nemusíte na ten sex ani myslet. Nádherně natočená překombinovaná monotónní maglajzovitá velepruda, u níž se už někde v půlce natolik královsky nudíte, že vás prostě totálně přestane zajímat, který z těch prkenných Patyzónů jde vlastně proti směru hodinových ručiček. Ale je to Nolan a wykydpedická teoretická kvantová fyzika pro mongololidi, tudíž to prostě jako správný beznázorový idiot musíte opětkovat, abyste mezi všemi těmi artovými hnědopichy nevypadal na těch internetách jako totální čurák, že?! Já jsem ovšem invertovaný, a když mi z hajzlu do prdele náhle skočí hovno, po dvou otravných hodinách reverzního trávení v rozličných odbočkách a zákrutách tlustého a tenkého střeva a po průchodu jícnem a hltanem prostě vyplivnu na talíř úhledně naaranžovanou hromadu žluklého bramborového salátu. (27.08.2020)