Tiché doteky

Výborná Eliška Křenková ve filmu, který mě hodně oslovil. Děj je absolutně nepředvídatelný a každá scéna ve mně vyvolávala hromadu otázek, z nichž většina zůstává nezodpovězená (jako např. co se stalo se Sebastianem nebo kdo rozbil Michaele její notebook a proč). Ke konci - když koncentrace divných věcí dosahuje vrcholu - mě to už téměř začínalo iritovat (podobně jako délka některých záběrů), ale závěrečné vysvětlující titulky tomu konečně daly smysl a zasadily to celé do funkčního rámce, takže jsem byl rád, že moje sázka na to, že by Aerofilms nemohli přijít se špatným filmem, dokonale vyšla. Kamera, atmosféra, lokace, herci, a především perfektně zvolený námět ze současnosti, to vše na mě nakonec udělalo velký dojem. Hogenauer má podle mě velký talent. (01.01.2020)

"My ho nebijeme, my ho milujeme." Mé dojmy z tohoto filmu jsou hodně rozporuplné. Téma určitě silné, ale mám dvě zásadní výhrady. Jednak mi u většiny scén vadilo, jak jsou nedořečené, díky čemuž divák v kterých momentech nechápe, o co zde vlastně jde. Možná to byl záměr, nechat to někdy na divákově představivosti, ale mě se tenhle styl vyprávění moc nezamlouval. S tím souvisí i má druhá výhrada. Někdy kolem polovičky filmu dojde k určité dosti podstatné přeměně hlavní postavy, která mi ale přišla neskutečně uspěchaná a nedůvěryhodná, stejně jako celá její motivace. To je samozřejmě důsledkem oné neochoty autora k doslovnosti, což je však podle mě ve finále spíš na škodu. (20.04.2020)

Vizuálně velmi zajímavé, především snad věčně odtažitý pohled kamery, do chladných interiérů, ale i exteriérů. To i přesto, že je dům a vlastně celá zástavba umístěna do příjemného lesního prostředí. Kamera uvnitř domu je často statická, stejně jako divák pozoruje místnost, dění v ní. To je vyprávěno pomalejším tempem, scény působí velmi krátce, chvíli jsme tam, o něco později jinde... krátkou dobu jsem si na tento styl vyprávění zvykal. Celý příběh dostává děsivou pointu až před titulky, takže divák má možnost sám hledat důvody toho všeho, což je z mého pohledu dobře. Snad jediná a velmi důležitá věc mi v něm chyběla (Sebastian/Daniel se dá ještě domyslet), změna názoru a vlastně naprostá rezignace Michaely. Náznaky jsou, ale myslím si, že takhle zásadní změna chtěla trochu víc. Tiché doteky se každopádně nevěnují jen tomu hlavnímu tématu, je z nich cítit víc, například takový střet takzvaného východu se západem, což zase zaujme, vůbec když je to dobře podáno. Na Yorgose Lanthimose jsem též myslel, možná inspirace a možná taky ne, Michala Hogenauera se ale rozhodně vyplatí sledovat. 75% (08.01.2020)

Do půlky se jedná o zdařilou mysteriózní podívanou, se sympatickou Eliškou Křenkovou. Obecně herci jsou vynikající. Hodně mě to bavilo i štvalo zároveň. První půlka je totiž frustrující, protože se hlavní postava chová o dost jinak, než bych se choval já, což nemám rád. Ale obvykle to tak bývá, že kdyby se postavy chovaly jako já, byly by ty filmy dost krátké. Jenže v druhé půlce, po scéně v telefonní budce, se celý film naprosto zvrhne. Přeměna hlavní postavy je neskutečně uspěchaná a nedůvěryhodná, stejně jako celá její motivace. Ještě více než předtím jsou scény nedořečené, zkratkovité, nedává to vůbec smysl, přestože je to nakonec i dost předvídatelné. Je to ale všechno hrozně na sílu a strašně z toho kouká, jak to chce být záhadné za každou cenu. Je to škoda, protože ten film měl hodně velký potenciál. Vlastně jsem z toho měl docela podobné pocity, jako ze Slunovratu. První půlka 4*, druhá půlka 1*. (03.12.2019)

Filmová výzva v karanténě - oblíbené herečky, Eliška Křenková. Elišku jsem si všiml a oblíbil už v Rafťácích a jejích následných menších rolích, takže mě nepřekvapuje její vzestupná tendence v herecké kariéře.... Rodinný film, Pustina, Všechno bude a nyní Tiché dotyky. Potvrdila, že utáhne film v hlavní roli. Film je to prazvláštní o prazvláštních lidech. Vždy si říkám, že už mě nic nepřekvapí. takové děsivé chování ve výchově dětí bohužel ale bude smutnou realitou. O to víc si cením, že takový film vůbec vznikl. Komorní, šedivý, s dusnou atmosférou. Navíc v tomto případě se můžeme hrdě bavit o evropském filmu, ten se v zahraničí určitě neztratí. (10.04.2020)