Battle Royale

Vyvražďovací filmy mám rád a neználci si myslí, že Hunger Games byl první takový film, ale to není, ani pro Battle Royale to neplatí, ale to už je jedno. Japončíci se s tímto tématem poprali po svém a nezapomněli na své typické bizarnosti, ale jinak se na to dobře koukalo, i když takovéto zpracování prostě pro nás nikdy nebude to pravé, proto jen 4*. (20.02.2018)

Neskutečně debilní příběh (mimochodem trochu připomínající jinou asijskou blbinu "Naked Weapon") by mohlo zachránit hodně dobré zpracování, podpořené nadupanou hudbou a charismatickými herci. Bohužel nic z toho se nekoná, chvílema je to sice dost dobrý a líbila se mi hojnost krve, jenže časem se to vyvražďování stane přece jen trochu nudným, zvlášť když ty akční scény nepatří zrovna k tomu nejlepšímu co kdy bylo k vidění. Někteří herci jsou dobří jiní ne, k dobru se dá připočíst jedna pěkná japonka. Scénář je debilní a když se to všechno pěkně sesumíruje, tak je "Battle Royale" zklamání. (14.05.2006)

Co k tomuto filmu ještě napsat abych se neopakoval.. Tak určitě se jedná o vskutku netradiční a určitě i svým způsobem zajímavý zvrhlý námět-dobré pojetí-trocha toho poslání nikdy neuškodí-emotivnosti a melancholičnosti také nechybí-orchestrální hudba mistrů zde také celkem obstojně zapadla. Výsledek? Podle mého názoru dobrý film (až na ten trochu nelogický konec) o vzájemné vyvraždovačce o přežití mezi mladými japonskými studentíky. Důstojné rozloučení velkého mistra který si také zažil své, a možná proto tímto filmem tak trochu zavzpomínal na svá léta dospívání uprostřed druhé světové války. Milé překvapení film k zamyšlení... (07.09.2008)

Japonsko sužuje neriešiteľný problém s neprispôsobou mládežou. Jediným spôsobom ako prevychovať študentov a získať si tak späť rešpekt je uplatnenie zákona "Battle Royale". Jedna z tried deviatych ročníkov z celej krajiny bude vybratá a dopravená na opustený ostrov aby si zahrala špeciálnu hru. Hru o život. Posledný, kto prežije - vyhráva. Originalita "susedom" z ďalekého východu nikdy nechýbala. Hlavne úvod splnil najprísnejšie kritéria. Následne potom ma však film svojimi neustálymi romantickými výlevmi medzi študentmi znudil. Miestami mi to prišlo, ako zo seriálu Beverly Hills 902 10. Nezachránili to ani slušné scény, ktoré mi však po čase tiež prišli akési vtipné. Na prvú šupu snáď nikto nezgegol a tie decká po dávkach zo samopalu nestále vstávali, ako nejaký zombie. Režisér Fukasaku sa snaží mládež prostredníctvom masakru a násilia, ktoré sa v nich neustále vyhrocuje, poučiť. Záver s veľkou, hlbokou myšlienkou. Kiež by to padlo na úrodnú pôdu. Bohužiaľ však ani obrázky zosnulých s pokročilým štádiom rakoviny na krabičkách cigariet, ľudí fajčiť neodnaučili. (09.08.2013)

Nic proti Asii, nic proti extrémnímu násilí, nic proti falešné psychologii, ale pokud mi někdo předkládá falešné emoce, je to neomluvitelné. Nápad a scénář jsou sice originální, ale po 20 minutách se film zvrtává v samoúčelně zbytečnou a nesnesitelně natahovanou nudu, která se nedokáže opřít ani o úžasný audiovizuální výkres. Podmanivá práce s kamerou a hudební doprovod z not největších klasiků v kombinaci s neurvalým násilím tvoří hypnotickou syntézu, ale ani jedna postava mi nepřirostla k srdci, ani na jednom mi nezáleželo a spíše jsem sledoval hodinky s vědomím, že jich ještě zbývá „x“. Můj silně subjektivní pocit v závěru, že jsem právě absolutně nepochopitelně ztratil dvě hodiny času, mě pravda trochu rozčilil. (04.02.2006)