I.D.
Režie:
Phil DavisScénář:
Vincent O'ConnellHrají:
Reece Dinsdale, Richard Graham, Philip Glenister, Warren Clarke, Saskia Reeves, Sean Pertwee, Jamie Foreman, Phil Davis, Paul Brennan, Steve Toussaint (více)Obsahy(1)
I. D. (identification) se v Británii používá jako zkratka pro občanský průkaz. Průkaz totožnosti, identita. A tu John ztrácí. Nebo ne? Mimikry chuligána zprvu zvládá skvěle, ale postupně se mu zažírají hlouběji a hlouběji pod kůži. Každý snímek o skryté identitě policejních „volavek" si klade podobnou otázku - kam až lze zajít, aby polda budil dojem kriminálníka a zároveň se v jeho roli „nezapomněl"? Úkol na zbláznění. Proměna, jíž Johnova postava projde, nalezne těžko srovnání - z mladého poldy, který dělá svou práci na plný plyn, se postupně stává někdo docela jiný: rváč, vágus a sprosťák, který pohrdá vyumělkovanými manýry „střední třídy", z níž pochází. Až parodicky škrobená setkání manželských dvojic mu dokonce dávají do jisté míry za pravdu. John postupně a velmi bolestivě ztrácí společnou řeč se ženou a identifikuje se s hospodskou subkulturou, která spočívá v neustálém sebeutvrzování se bratrství tvrďáků, kteří mají jasný cíl (bít se za barvy Shadwellu). (Letní filmová škola)
(více)Recenze (49)
Nó, hustý. Hooligans jako takoví, to jsou pro mě kreténi, ale když se o nich natočí dobrej film, tak to dokážu ocenit. Nejvíc se o to zasloužil Reece Dinsdale, kterýho jsem nikdy moc nemusel, ale tady hrál tak, že jsem z něho sral magi v kostkách naležato. V jeho šílenejch fázích mi hodně připomněl Begbyho z Trainspottingu, ale způsob, jakým dokázal zahrát přerod z hodnýho cajta v agresivního hooligana a pak v nacistickýho vyvrhela, to bylo něco neskutečnýho. Gesta, grimasy, dobře napsaná postava, děj. To všechno se snoubí v lahodnou podívanou. Viděl jsem to v originále s angl. titulkama a ten slang mi dělal celkem potíže, ale fuck v každé větě celkem navodilo žádanou atmošku a pochopit se to dalo v klidu. Mě teda nejvíc dostala scéna, jak se šel omluvit svojí ženě, ale ta na něho poslala rodiče s psama, takže ju musel fakt hóóódně hnusně a drsně poslat do prdele, a to je slabej výraz... ()
Nejlepší film o hooligans. Viděl jsem jich fakt hodně a většinou jsou to částečně tak trochu gangsterky, kdyžto tady se nejlíp podařilo vykreslit tu atmosféru fandění a nadšení pro tým. Bitky tam vlastně ani nejsou. I když se tam mlátěj často, vždy to je nějak mimo záběr. Závěr byl hodně drsnej a opět tenhle film válí na celý čáře ve zobrazení toho opojení někam patřit a pořádně si zařvat. Hlavní herec skvělej a pro mě jinak spíše nezajímavej Sean Pertwee tady byl taky supr. ()
Myslím, že pointou rozhodně není film o hooligans, jako vylíčení vnitřní nespokojenosti hlavního hrdiny, který je sám o sobě ztracen, ztratil svou identitu při infiltrování se. Konec filmu zobrazuje jeho přechod do jiných extremistických skupin, to podtrhuje, že Davis se zaměřil na ztrátu identity, ne na hooligans. Po filmu mi bylo chvilku špatně, myslím, že to ukazuje výborně provedené dílo. ()
Adrenalin je droga a když je vám podáván při rozbíjení cizí huby a ještě vám za to zatleskají, není nic opojnějšího. Policista v civilu se má vetřít mezi skupinu chuligánů, aby se dostal na kobylku jejich špičkám. Drsný život výtržníka se mu však natolik zalíbí, že nevnímá svou vlastní proměnu - ztrátu dosavadních ideálů a hodnot. Člověk je takový, jací jsou lidé kolem něj. Poslední záběr mě totálně odrovnal. 85% ()
Kdysi pozdě večer na čété jsem zabloudil na film o chuligánech. Nebyl to tak obyčejný film jako se tedka seká jako na páse(jen bitky a nic víc za tím). Jenže tady je názorně ukázano co s člověkem udělá psychologie stáda. Celý film pak vyvrcholí scénou na konci. Nejlepší film o fotbalovém chuligánství co jsem zatím viděl. ()
Reklama