Otesánek

Otesánek ani po patnácti letech neztrácí na půvabu. Originální animátor Jan Švankmajer opět našel porozumění u zahraničních umělecky založených investorů a stvořil svéráznou variaci na Erbenovu pohádku. Film je po všech stránkách povedený. Dokonalé triky a animace zachycené skvělou kamerou doprovází působivá hudba. Herecké výkony jsou výrazně nadprůměrné, a to jak u představitelů hlavních rolí, tak u rolí epizodních. Přesvědčivá je představitelka hlavní role Kristína Adamcová, která se však bohužel v dalších letech příliš neprosadila. Držím palce panu Švankmajerovi, aby se mu podařilo dotáhnout do zdárného konce všechny zamýšlené projekty. (02.04.2015)

Skutočnosť, že sa jedná o spracovanie rozprávky som si uvedomila až pri prvých absurditách. Dovtedy som mala skôr dojem, že ide o spracovanie problému neplodnosti. Celkový dojem skončil pri rozpačitosti zo žánrovej rozmanitosti. Nebolo to priam sklamanie, ale nadšenie udeľovačov cien som rozhodne neprežila. (06.08.2007)

Úžasný a nezapomenutelný zážitek. Celovečerních filmů od Jana Švankmajera jsem bohužel zatím neviděla mnoho, pouze Šílené a právě Otesánka a oba mě dostaly, i když každý něčím jiným. Otesánek je originální a u jiných režisérů (nejen) z našich končin nevídaný kousek, na který jsem po celou dobu trvání se zaujetím zírala a neskutečně se bavila. Film není pro každého, ale příznivkyně a příznivce pana Švankmajera a jiné lidi, kteří se nedrží zajetých kolejí a rádi přijmou něco netradičního a nerealistického, zcela jistě potěší. (09.01.2010)

Mé první celovečerní setkání s legendárním tvůrcem, jehož dílo respektuji, a hned takhle rozporuplné. K Otesánkovi se při hodnocení musí přistupovat odlišně. ______ První polovina: Švankmajer si poctivě buduje atmosféru a psychologickou rovinku postav, kterou s každou další těžkostí prohlubuje a s ní stupňuje takřka hororové dusno. Americký přístup vyprávění je zde cítit téměř z každého okénka, ač je to stále Švankmajer, jen umírněn na úkor uceleného vyprávění. Veronika Žilková podává svůj životní výkon! Její výbuchy emocí byly natolik sugestivní, až mi běhal mráz po zádech. Totéž se dá říct o atmosféře a hororovému převyprávění klasické pohádky. ______ Druhá polovina: Napětí graduje, dusno ustupuje, aby se na scénu prodrala neskutečně trpká černá komedie. Závěrečná půlhodinka vypadá jako úplně jiný film. Psychologie postav, která byla poctivě budována od první minuty, bere za své a charaktery se začínají chovat nelogicky (holčička je nejdříve v úloze zvědavé průzkumnice, jež se nebojí zasáhnout; následně je přetransformována v lobotomickou figurku s mateřským pudem sebezáchovy ohledně Otesánkova přežití a vraždění lidí velice perverzním způsobem) a samotný závěr vyšumí do prázdna. ______ Film bolestivě úpí v křečích přetaženou stopáží, která v závěrečné zúčtovací desetiminutovce diváka spíše nudí, než aby jej přikovala k sedačce. Obrovská škoda! Mohlo se jednat o geniální horor s příchutí trpké komedie, ale namísto toho zůstala původně morální báchorka pro děti, kdesi napůl mezi. (22.02.2015)

Již samotný dosti morbidní začátek mě doslova dostal svým „úchylným“ ztvárněním, že i na děti se dá u sádek čekat dlouhá řada. Zapomeňte na klasický způsob dělání dětí, protože Švankmajer nám nabídne několik velice působivých způsobů, jak lze přijít k vytouženému děťátku. Atmosféra v tu chvíli připomíná psycho jízdu se vším všudy a to i díky skvělému výkonu Veroniky Žilkové a Jana Hartla. Oba herci se svých rolí zhostili opravdu bravurně a se ctí. Ne nadarmo získal snímek v roce 2001 prestižní ocenění Českého lva za nejlepší film. Otesánkovi je často vytýkána především jeho délka, protože popravdě některé pasáže zbytečně nudí a jsou až nepřiměřeně natahovány. Dokonce i samotná atmosféra má několik nehezkých výkyvů, kterým se dalo kratší stopáží vyhnout obloukem. Asi nejzajímavějším prvkem jsou jednotlivé postavy, jejichž charakteristiky podstoupí během filmu několik výraznějších proměn. Tou nejvýraznější lze vidět u manželů Horákových, ale ani ostatní nezůstanou pozadu. Jejich sousedy si zde zahráli Pavel Nový a Jaroslava Kretschmerová, kteří mají na svědomí několik opravdu nezapomenutelných momentů a hlášek. Stejně jako jejich baculatá dcera Alžběta. Ta si ráda čte kromě pohádek především velmi poučné knížky ze života a v jejím podání jsou některé hlášky opravdu velice trefné. Dále zde máme i věčně nadrženou staříka, který se rád dívá malým holčičkám pod sukně. Pan Žlábek patřil k mým nejoblíbenějším. (20.04.2011)