Kouř

Kdosi někde označoval Kouř jako rytmikál, myslím, že tenhle terminus technikus je přesný. Poetika Pražské pětky (POZOR, nezaměňovat pouze za Divadlo Sklep, jak to tu dělá většina uživatelů a uživatelek čsfd, Sklep byl pouze jedním z členů tohoto volného generačního uskupení a na Kouři se podílel spíše méně než více...) je tu vystižena skloubením recitačního umění (Recitační skupiny Vpřed), charakteristickým pro onu dobu, experimentálním výrazovým tancem (Baletní jednotka Křeč) a příznakových přehnaně patetických výrazových prostředků v dramatické tvorbě (Divadlo Sklep, Divadlo Vrata). V Kouři ovšem rytmický přednes hraničící s muzikálovými čísly dotáhli do skutečné dokonalosti a tenhle osobitý experiment až podivuhodně funguje. Nelze zapomínat, že základním prostředkem poetiky Pražské pětky byla hyperbola a v jejím rastru je vystavěn i Kouř. Když ji pak akceptujeme jako nutnou reakci na ,,umělecký" standard oné doby, můžeme lehce v Kouři spatřit skoro věrný rozměr zakonzervované reality 80. let. Chápejme metaforu továrny jako socialistického Československa, kde odstavili schopného Vaška do kotelny, jelikož vypracoval skvělý plán, jak danou polototalitní situaci změnit, a on nakonec z té kotelny v čele mírně masového hnutí vyjde a rázně dojde až na nejvyšší ředitelský post. Chápejme realitu továrny jako normalizační šeď 70. a 80. let, ve které se dalo buď schůzovat, chodit se ,,kulturně" vyžít na disko k Arnoštkovi, nebo hodně pít...a samozřejmě taky hodně a furt kouřit... Myslím, že Kouř je nedoceněným a polozapomenutým filmem reflektujícím skutečný stav věcí života v reálném socialismu. Takhle to tady tenkrát vypadalo. Bez nadsázky... Podobné filmy: Pražská pětka (05.01.2009)

"Arnoštek je prostě (z)boží........" Vidět Arnoštka někde naživo, tak ho radši zastřelím za tu těžce oldschoolovou čtyřprocentní dízu. I když je to všechno myšleno s nadsázkou, film mě nebavil a spíš beru Arnoštka jako kuriozitu českého filmu. Lucie Zedníčková byla kočka:) Humor divadla Sklep byl vždycky svůj - někomu sedí, někomu ne. I když film uznávám, přece mu nemůžu přijít na chuť. (26.11.2008)

Absurdní dílo, vykreslující absurdní momenty života za železnou oponou. Tedy absurdita na druhou. A ono to opravdu funguje. Sice je zdejší humor místy těžce stravitelný a nezasvěcený divák může prohlásit, že film je kýčovitá sračka, ale v jisté chvíli, kdy se na scéně objeví Arnoštek a jeho legendární diskotéka, každé srdce zjihne a na tváři se objeví úsměv. Ano, je to slátanina plná nepochopitelných herecky a scénáristicky slepých uliček, ze kterých má divák rozporuplné pocity, ale dohromady je to docela zábava. 80% (13.11.2015)

Divadlo Sklep miluju, nicméně tohle považuju za jeden z jejich slabších kousků (kterých je ale minimum). Na můj vkus snad až příliš pošmourná atmosféra (což ovšem koresponduje s názvem filmu), hudební složka filmu není nijak zvlášť úžasná a herci jsou přesvědčiví jen do určité míry. Nejvýraznější postavičkou je tak skutečně Arnošt. (30.08.2002)

Co Arnoštek, ale Kouř je přímo boží! Těžko hledat v naší kinematografii podobný úlet, který lakonicky a s naprostou nadsázkou líčí, jak to "tenkrát" v totalitním věku chodilo. Záměrná přehrávanost čechrá Kouři slušivý účes a magorné chichotání je tudíž naší přirozenou reakcí. Prakticky už od začátku jsem byl takhle naladěný a nasával ten dým s vůní ironie, satiry a kritiky. A co teprve ty songy, které vás svou demencí/chytrostí naprosto uzemní! Dostal jsem pořádnýho "čouda" a děkuji za to! (27.06.2014)