Bouřlivé víno

Bouřlivé víno, aneb jak nám v létě 1968 několik jasnozřivých vinařů na jihu Moravy zabránilo kapitalistické kontrarevoluci. Vždyť šlo přece jenom o peníze! Zajímavé je, jak všechny tyhle nařízené snímky byly neskutečně nudné. Měly totiž přesné zadání, od kterého se nešlo odchýlit, i přes tenata všudypřítomné cenzury si mohly jiné typy filmu dovolit o maličko víc. Vzpomněl jsem si při sledování na jakousi anketu, kde srovnávali někteří herci normalizačních zábav dnešní, odpadové počiny, například telenovely. Rudolf Jelínek se nechal slyšet, že tyhle naše výtvory byly vždy o hodně lepší. Jako kdyby doopravdy nevěděl, že je jedno, jestli je nepodarek z Venezuely nebo Československa, jestli obsahuje vypjaté dialogy o lásce nebo bagatelizuje významné historické události určitého státu. Sračka zůstane sračkou. Za civilního Vladmíra Menšíka a širokoúhlé záběry té naší Moravěnky (ha ha) dávám 10%. (30.06.2017)

Moc dlouho sem tuhle trilogii sháněl až se podařilo a musím popravdě říct,sem trošku zklamaný!!!Čekal sem že se děj bude točit kolem práce ve vinohradech,zpracování hroznů výroba vína atd.A néé že se budou místní vychcaní vinaři předhánět kdo výhodněji prodá víno za kopečky,pokud možno i s dcerkou.Ale i za takové filmy budme rádi. (24.10.2008)

Jako politické školení mužstva už to nefunguje a to, co zůstalo, je překvapivě snesitelná pohodovka. Černobílé charaktery jsou až pohádkově jednoduché, ideologické žvásty se dají poměrně snadno odfiltrovat a ignorovat, těch pár trapných okamžiků přehlédnout a zbytek je taková nenáročná nostalgická dobová zábava o vínu, venkovské idylce, dobrých lidech, o malých neškodných podvodnících a šizuňcích. Místy je to ve své podstatě dokonce překvapivě aktuální, protože lidé se nemění. Jen rekvizity a slovník. Herecké výkony většinou příjemné, Menšík, který se i s takovou roli dokázal popasovat se ctí, je skvělý a jako poctivý vášnivý vinař nezapomenutelný. (31.10.2012)

Nebudu se zabývat politikou té doby, herci prostě skvělí, legrace sice pomálu, ale sem tam se člověk i baví. Chápu, že si agitku autoři odpustit nemohli. Také se domnívám, že by film snesl kratší stopáž. 2013102812844/12852+++++++++++ Souhlas s mým starším komentářem. Jen dodám, že Kateřina a Michal se k sobě absolutně nehodili, pan Menšík vedle ní vypadal jako její táta. Tohle vůbec nesedlo. 20191109 (28.01.2014)

Komedie o víně, která zas tak moc o víně není, ale je o totální komunistické propagandě, která už i na mě byla moc. V některých jiných snímcích to překousnu, ale tady je to tak do očí bijící, že to ani není možný. S chutí bych napálil odpad, ale vzhledem k bezchybnému výbornému hereckému obsazení to nejde. Co postava, to vynikající herec. Ale musel jsem jít ze čtyřbodového hodnocení dolů, protože film jsem viděl po dlouhé době a tenkrát mě to tak komunistický nepřipadalo. Ale ted, hrůza!!! Schůzování, ukazování "hodných" komunistů v čele s Vladimírem Menšíkem a vykreslování záškodníků v čele s Čestmírem Řandou a Jiřím Valou bylo vykonstruováno na zakázku tehdejšího režimu. Je vidět, že aji Menšík do toho natáčení moc nedal, ikdyž je samozřemě herecky bezchybnej. Film je navíc roztáhlej přes dvě hodiny a v některých schůzujících pasážích jsem už hodně vřel! Příběh je navíc situován do období květen až červen roku 1968, což ukazuje jisté uvolnění po Pražském jaru, že i na vesnicích mohou sedláci začít podnikat, mohou vyhlašovat ankety a demokraticky hlasovat, ale pravda byla později samozřejmě úplně jinde. Komické prvky v tomto propagandistickým maglajsu každopádně nechybí, ale že bych se u toho vyloženě bavil, to zase nee. Nejvíc se mě asi líbila ústřední melodie, od skladatele Svobody, která se ve filmu občas opakuje, ale jinak už tento komunistickej šlendrián nechci dlouho, možná už nikdy vidět. Vlastníte-li originál dvd, tak se dozvíte spoustu zajímavých a důležitých věcí v rozhovorech s režisérem Václavem Vorlíčkem a herci Vítězslavem Jandákem a Rudolfem Jelínkem. Ale rozhodně doporučuji lidem, kteří tento normalizační "klenot" ještě neviděli, aby si rozšířili obzor, jak se tehdy dala dělat komedie na zakázku totalitního režimu. Ono se tenkrát na zakázku nedělali jenom komedie, záleželo, z čeho si tenkrát režisér, který se potřeboval "vykoupit" za nějaký svůj prohřešek vůči režimu, mohl tu kterou látku vybrat. (17.02.2011)