Recenze (1 009)
Rosetta (1999)
Dardenneovsky vtažené do absolutního maxima. Rosettou poprvé odrovnali festival Cannes a od té doby jsou vždycky vrcholem. Jejich optika patří mezi evropskou špičku. A Rosetta vtahuje diváka do příběhu autentickým příběhem, který nátlakově odrovnává v plném rozsahu.
Duna (1984)
Když jsem četl Velkou rybu od Davida Lynche popisoval Dunu za svůj nejhorší počin ve filmové kariéře. A musím souhlasit. Ale ostatní (nejen) vrcholná díla jsou vize, temné stránky duše, hypnóza, snění, sny, bádání, vnímání, zápletky, labyrint - formálně tajemné, mrazivé atmosféry pohlcující do divákova nitra - zkuste Mulholland Drive, Lost Highway, Blue Velvet a vnímejte, co jste ještě nezažili.
Prolomit vlny (1996)
Lars do diváka bodá stejnou silou, jako u Idioterne, Dogville, Dancer in the Dark a má pořád sílu. Emocionálně zdrcující.
There's Only One Sun (2007)
Vizuálnost. Barvy protékající přes obrazovku.
Nachtstück (2006)
Opět výborný Peter vybroušený do detailu.
Hit TV (2016)
Kesh má styl, který dokáže proniknout v plném snění vědomého diváka. Klíč od brány neon-ových světů optiky (nyní už kontroverzního) Refna, nebo (skrytě psycho-prázdného) Korineho v depresivním artu pro nejzkušenější diváky. A zde je natěšenost na velké plátno v plnohodnotné stopáži maximální.
Dítě (2005)
Tak tyhle festivalovky beru všemi deseti. Autentičnost dýchá z obrazovky maximálně. Depresivnost, realita podaná ve skvělé formě. Dardenne brothers mají skvělou (evropskou) optiku, která mi už nějakou dobu chyběla. A mám pocit, že Rosetta (1999) v Cannes dýchá dodnes.
Realita (2014)
Dupieuxův mindfuck, který mi udělal díru do hlavy. Na podobný tranz jsem čekal od psychothrilleru Enemy, a smysluplného The Frame.
Špičák (2009)
Yorgos Lanthimos je vládce bizarní řecké vlny, ihned po Humrovi jsem věděl, že tenhle tvůrce bude můj šálek kávy, zatímco Humr v Cannes vyvolal smíšené pocity - Špičák diváky odrovnal na plné čáře. Haneke zde dýchá ze všech stran. Sexuálně perverzní záležitost. Tak autentické, až z toho mrazí.
Humr (2015)
Pro mě vrchol Cannes 2015. Těžký trademark naplňující očekávání. Yorgos Lanthimos - řecká zvláštní vlna silně bodnutá do nevědomého diváka. Lanthimosova nebezpečná myšlenka budoucnosti až mrazivo pulzující.