Klajnik

Opět over the top, ale Furiosa mi sedla víc než Fury Road, protože mě víc bavily akční sekvence, líbil se mi větší důraz na rozvíjení fikčního světa a postavy - nebo spíš postava. Anya Taylor-Joy je sice dobrá, ale příběh Furiosiny pomsty jsem tolik neprožíval. To je tím hlavním nedostatkem filmu - necítil jsem nic mimo vysokooktanové bavení a úžas nad technickým zpracováním. A nejde jen o to, že nejsem fanda mlčenlivých hrdinů. Mám raději okázalé showmany jako je Jack Sparrow nebo Joker. To mě přivádí k záporákovi, který si poměrně krade film. Má docela dost prostoru, ale vůbec by mi nevadilo, kdyby ho měl ještě více. Nevadilo by mi, kdyby to bylo spíše o něm než o Furiose. Myslím si totiž, že Furiosa a Dementus se polohově nestřetávají; Myslím, že vážnost a útrapy hrdinčina příběhu jsou znevažovány tímhle komiksově přepáleným záporákem. <Musím o něm ztratit pár slov: Dementus je vděčná postava (je efektní) a Hemsworthovi sedl - Věděl jsem, že he has it in him to make it epic, ale většinou si vybírá blbý role. Jeho záporák je okázalý, samolibý a charismatický vůdce jednoho nájezdnického kmene Pustiny. Je to rovněž bezohledný cynik, který je schopen nechat druhé trpět pro trochu svého pobavení, uspokojení a rozptýlení. Proto je vůči němu Furiosa tak odhodlaně pomstychtivá. Chápu tedy proč, ale neprožíval jsem to s ní. Myslím, že divák by musel být lépe vypravěčsky zmasírován, aby se takhle vezl. Dementus sice popraví její matku, přičemž ji na to donutí koukat a ještě při tom ochutná její slzy. Je tak přehnanej, že ho člověk nemůže nemilovat, což je blbý, když bychom se jakožto diváci měli spíše vézt na stejné vlně s protagonistkou. V tom tedy vidím jednu z příčin toho, proč se nevezeme; Záporák by musel být necharismatická svině. Další příčina tkví v tom, že není kladen dostatečný důraz na Furiosino utrpení; Ačkoliv jsou to formativní momenty její osobnosti, tak v nich nejsme dostatečně máčení a někdy jich jsme dokonce ušetřeni (viz to, jak přišla o ruku; vidíme jen to, jak je ruka zanechána - nikoli to, jak s ji uhryzala/urvala). Současně je nám Furiosa často prezentovaná jako přespříliš silná a nezdolná, takže s amputovanou rukou přejede půl Pustiny na motorce... Z těchto důvodů jsem do jejího prožívání nebyl tak zapuštěný. Zároveň ale vidím, že v závěru je snaha zrcadlit okázalého Dementa v mlčenlivé Furiose. Oba přišli o rodinu, což v nich zanechalo velkou prázdnotu. Furiosa ji chce zaplnit tím, že se pomstí Dementovi a Dementus už se ani nemá komu pomstit, a tak dělá vše, jen aby se trochu rozptýlil a dal zapomenout na to, co ho žere. Alespoň takhle se to scénář snaží zarámovat, ale Dementovo minulosti není věnováno takřka nic a on sám se po celou dobu chová jako jednorozměrná chaotic evil karikatura, takže nedokážu brát moc vážně tuhle údajnou hloubku jeho charakteru. V tomhle ohledu mi ten film dostatečně nesedí, ale těžko říct, co to to opravilo. Pokud bychom víc měli prožívat příběh protagonistky, tak by se musel změnit záporák. Pokud by film měl být spíše o něm, musel by mít aspoň 3h stopáž. Museli bychom vidět, jaký byl Dementus před zhroucením společnosti, jak přišel o rodinu, jak ho to změnilo, jak se stal vůdcem nájezdníků, jak se v beznadějné pustině vypořádává s prázdnotou ve svém nitru, jak to vede zasévání prázdnoty i do dalších niter, jak rozpoutá válku s Immortan Joem a jak se mu jeho konání stane nakonec osudným. V té podobě filmu, kterou jsme dostali, tohle částečně je, ale jak říkám - zas tak dobře to vypravěčsky nefunguje. Jestliže by se film věnoval spíše Dementovi (což dává smysl vzhledem k tomu, že je atraktivnější postavou), tak bychom dostali i tematicky lepší film, protože pomsta je už docela ohraná a zde navíc emocionálně nefunguje stejně jako toliko nefunguje motiv zuřivosti, která se k té pomstě váže, a která sice je sem tam náležitě vizualizována plameny, jenž halí postavy. Proto bych navrhoval, aby se tematizovaly spíš motivy traumatu, disociace skrze humor a kompenzační mechanismy v postavě Dementa, který by mohl být vnímán jako takový perverzní odraz Maxe. Dále by se tematizovala beznadějnost pustiny a postapokalyptické sociokulturní a mocenské stavy. Do nějaké míry to přítomné jest třeba v tom, jak jsou všichni zmagořelí a jak vůdci kmenů ovládají svá společenství (Dementus; charisma a příslib zabezpečení, když se mu člověk osvědčí, Immortan Joe: voda,příslib posmrtného života ve Valhalle), ale ocenil bych zkrátka ještě více, protože zrovna tyhle věci mi přijdou zajímavé. Sci-fi, dystopie, utopie, antiutopie nebo post-apo žánry můžou těžit ze světa, do něhož nás zvou a fantazírovat nad tím, jak by se lidé chovali v rámci různých fikčních stavů. To považuji za tematicky podmanivější než poměrně klasickou revenge story. Ovšem uznávám, že zde tyto kvality spatřuji více než v předchozích Maxech. Zde se konečně více rozvíjí fikční svět i prezentuje se odhodlanost, kompetence v rámci přežití a starání se o zdroje v kontextu všudypřítomného nedostatku (viz úvodní naháněčka na motorkách). Nějaká míra naivita je ale přítomná třeba v tom, že postavy hrají krásní herci, který očividně nedostatkem netrpí. Divák ale tohle přejde, protože Miller ho nebude nudit ani minutu a celé je to šíleně režijně přesné. Divák může vidět tu práci za tím, jak si autor  důmyslně vymyslel choreografii scény a věděl, jak by měl každý záběr vypadat! Proto tenhle film obsahuje jedny z nejlepších akčních sekvencí vůbec. Pohledově je to sice více digitální, ale odklon od zemitosti to taky činí rozmáchlejší a členitější. Akční sekvence útoku na obrněnou cisternu je šílená. Ta dějová prokomponovanost, choreografie a záběrování jsou vyhroceně kvalitní. Tohle vážně natočil 80 letej děděk? ______GM za sebou má vlastně dobrej příběh o tvůrčím úspěchu, pádu a na stará kolena opětovné cestě na výsluní: Na začátku své kariéry vymyslel Mad Maxe a proslavil Mela Gibsona. Třetí díl ovšem docela posral a pak se to na pěknou dobu zadrhlo. Miller místo dalších Maxů vzal nějaké blbé animáky, až se mu po 20 letech od trojky podařilo dotáhnout Fury Road, což je jeden z nejlepších a nejzběsilejších akčních filmů všech dob. O dalších 9 let později přichází s Furiosou, kde se opět překonává a tentokrát i více rozvíjí reálie svého fikčního světa. Teď jsem opravdu zvědavej, co předvede ve trojice - Wasteland.

Zjistil jsem, že zde nemám ani slovo k tomuto dílu - potažmo celé trilogii. Ovšem ono asi ani nemá cenu psát něco k Pánovi Prstenu, protože o všem se už 100x promluvilo vzhledem k tomu, že toto dílo redefinovalo celý fantasy žánr a oblíbily si ho miliony lidí po celém světě. Jedná se o nejlepší filmovou trilogii (teda hned po Lidské Stonožce)! Peter Jackson mě luxusní podmínky, točil všechny tři filmy najednou a výsledkem je poctivej kus krásné filmařiny, který přes všechnu produkční důmyslnost, vysokou technickou úroveň zpracování, všudypřítomnou kreativitu a komplexní fikční svět (než se Tolkien pustil do příběhu tak vymyslel fikční historii a jazyky) nese poněkud jednoduché poselství o tom, že i malý člověk je schopen dokázat velké věci. Příběh nese mnoho motivů - některé z nich varů před tím, jak moc korumpuje - ovšem na makroměřítku je vyprávěn epický příběh o potřebě sjednotit se proti zlu a o tom, jaká nebezpečí jsme schopni překonat, pokud budeme spolupracovat. Někteří lidé nad tím ohrňují nos, protože kolem tohoto díla vnímají jakýsi nerdský étos, jenž je odpuzuje. Je to samozřejmě škoda, protože si lze odmyslet všechnu tu nerdskou důležitost a užít si jen onu příjemnou pohádkovou atmosféru, jenž je umocněna nádhernými scenériemi Nového Zélandu a podmanivými hudebními motivy. Já ovšem oceňuji i tu kvalitní filmařinu, celkovou věrohodnost (tak třeba kostýmy mají šrámy) i ten skvěle vystavěný příběh (plný dobrosrdečnosti, vznešenosti, moudrosti, odhodlání - ovšem i podlosti, slabosti i zbabělosti, invazivnímu uzurpátorství, bezohlednosti a krutosti) projevující se v osudech řady archetypálních postav. Příběh této trilogie je ale pouhým dozvukem za celými dějinami Středozemě a jejích válkách proti pánům zla. Lze to vidět i na samotných lokacích; celý svět je pln ruin a jakoby měl to nejlepší již za sebou. Pokud tohle čte někdo, kdo to ještě neviděl, ale je skeptický kvůli té široké popularitě, kterou si to dosud získalo anebo má třeba pocit, že mu to nemá co nabídnout vzhledem k tomu, že je to "prostě jen další fantasy plný mocných čarodějů, ušlechtilých elfů, hrubých trpaslíků a jasně rozlišitelného dobra od zla", tak nemusí váhat, protože má. Trilogie Pána Prstenů navíc kvalitativně bohatě převyšuje obdobně populární Star Wars, které jsou podle mě už docela nekoukatelné a příliš naivní/vyumělkované. ______V závěru nutno zmínit, že v případě každého dílu nedám dopustit na extended verze (tedy ty nejdelší): umožňují nám se do toho fikčního světa ponořit ještě hlouběji a užít si ještě rozmáchlejší, výživnější a komplexnější podobu téhož příběhu. Kam se hrabou Villeneuveovo uspěchané a podvyživené Duny...

Mám fakt rád sympaťáka Paula Newmana, který mě k tomuhle filmu i přivedl a který zde hraje obyčejnýho poldu, kterej se snaží řešit věci lidsky, poctivě a současně bere věci s humor takové, jaké jsou - tedy až do nějakého bodu... Fort Apache the Bronx má dobrej scénář, v němž se rozvíjí bezvýchodnost situace dobrýho poldy a snad i celkový zmar v prostředí, kde bují kriminalita, kam se jen podíváš. Kvality látky jsou ovšem poněkud srážené stylem/zpracováním, díly němuž si mě to nezískalo, protože je to natočené natolik průměrně/obyčejně, že mě to vlastně nestrhlo. Tempo je příliš rozvolněné. Ocenil bych, kdyby se víc tlačilo na pilu, kdyby tvůrce užil nějaké stylistickými prostředky k podpoření atmosféry. Vyhodil bych zbytečnou romantickou linku se sestřičkou a věnoval se více marné policejní práci, korupci, zločinu a protagonistově osobnosti. Není to úplně k zahození, protože látka má potenciál, ale ten film je ve své podobě už poněkud za zenitem a jsou nějaké důvody, proč jsem nikoho nikdy neslyšel, jak by na ten film vzpomněl.