Klajnik

Obsahová povrchnost je úmorná v kombinaci s tak pomalým tempem a subtilní režií. Vím, že Scorsese dokáže být velmi stylový, ale vím také, že některé filmy fungují skvěle i bez intenzivní efektnosti - musí to však vynahrazovat kvalitou scénáře, které Kundun nemá. Proč koukat dvě a čtvrt hodiny na něco, co si mohu přečíst za 5 minut? Mám se kochat poctivými kostýmy a scénografií? To je opravdu málo. Na tom film nelze utáhnout, ale právě to jsou primární kvality filmu, zdá se mi ještě po hodině a půl stopáže. Je velké tvůrčí selhání, když se divák i po 40 minutách nudí - natož po devadesáti. Herci jsou občas příliš prkenní a nevěřil jsem jim jejich reakce (např. Jak se Kundun chytl z a srdce, když slyšel špatnou zprávu). 40 min před koncem se to trošičku rozjede, ale nakonec to nezachránil ani závěr. Sere mě, že Tibetu nikdo nepomohl, že ho okupuje diktátorská Čína, která způsobila  jistě i nadále způsobuje lidu velké trápení, ale konec filmu není tíživě depresivní -- Naopak mám pocit, jakoby se film snažil vylíčit protagonistův úprk do Indie jako úspěch, což mi přišlo neupřímné. nevím. Výsledný dojem je velmi negativní, ač film rozhodně není ve všech ohledech nekvalitní. Jedná se však asi o projekt, který jsem si od Martyho nejméně užil a nejméně mi toho dal. Nejzbytečnější je asi to správné slovo.

Šestka je stejně vyumělkovaná, nezábavná a ošklivě vypadající jako pětka. Protagonistka (dcera vraha z jedničky) je příšerně nezajímavá postava. Její herecká poloha je zcela zaměnitelná s jinými postavami z jiných hororů. Přitom lepší postavy by mohly táhnout i poměrně dějově nezajímavý film. Nejvíc mi však vadí, že se šestý Vřískot snaží být velmi uvědomělý a chytrý, ale ve výsledku je zase plný stupidit (viz. Trafikáři vtrhnout dvě holky do obchodu a prosí o pomoc, páč je chce někdo zabít. Následně se objeví vrah v masce a zabije nějaké nakupující. Pak míří směrem k holkám. Trafikář vytáhne brokovnici, namíří ji na vraha a zakřičí: "Hej!" Vrah se otočí a shýbne se dřív než trafikář vystřelí... Také tam lidi úplně v pohodě přežívají pobodání - někteří i desítky ran do těla...) Kdyby byl šestý Vřískot opravdu tak uvědomělý, uvědomoval by si, že takové situace nejsou věrohodné a kazí jen dramatickou působivost filmu, načež by situace zpracovával jinak - lépe. Na film, který by zas vše čistě podřizoval zábavnosti, je málo ztřeštěný, ulítlý a obecně málo zábavný.

Nudné béčko. Scénář je slabý nejen svým příběhem. Nějaký gang se snaží dobýt na policejní stanici. Ještě 10 minut před koncem jsem pořádně nechápal proč. Snad proto, aby mohl být divák baven akcí (samoúčelnost), která však zábavná není. Postava vystřílí do okna zásobník brokovnice, sklo se rozbije, ale rám a omítka zůstanou nedotčené - Carpenter si měl nastudovat Peckinpaha, aby viděl, jak má destrukce v akci vypadat a o kolik líp to vypadá. Dopomohlo by k vizuálně pestrosti i uvěřitelnosti. Divák není baven i proto, že postavy nejsou nijak zvlášť interesantní. Zločinec Napoleon občas zahláškuje, ale ta kadence je fakt jen mírná a postava není tlačena příliš vpřed. Pokud film nemá přesah a nedokáže ani vzbudit tíživou atmosféru, měl by aspoň bavit, čehož lze docílit výživnou akcí a jistými situacemi a reakcemi postav na ony situace. Carpenter si toho asi vědom nebyl, takže se tímto směrem nevydal. Spíš se mi zdá, že chtěl natočit nějakej tíživější thriller, kterého však nedocílil i proto, že divák nemůže být příliš napnut, když mu jsou postavy volné - což spadá pod širší problematiku špatného scénáře. Se vší svou představivostí si však nedokážu najít důvod, proč by do osudu těchto postav měl být jakýkoliv divák zainteresovaný. Přepadení 13. Okrsku snad může být jen zajímavé pro fanoušky Carpenterovi práce - obzvlášť pak jeho Halloweenu, kde snad byly lépe rozvinuty různé rysy, s nimiž si filmař pohrával už zde. Zde však fungují podstatně hůře a já sám považuji opěvovaný Halloween za docela nudný a otravný.

Zbývá mi už jen pár filmů k nakoukání celé Scorseseho díla. Marty je právem jeden z největších filmařů. Jeho filmy nikdy nejsou vyloženě plytké, vždy mají kvalitní technickou stránku a často dokážou být i velmi zábavné, což diváci ocení. Minimálně s tou zábavností to ale není pravidlem, jak po Vlkovi předvedl s Mlčením. Jak už hodnocení napovídá, Věk Nevinnosti nebude zas takový odvaz, ač je pravdou, že zde mají slabší hodnocení některé jeho skvělé kousky (Počítání Mrtvých, 1999). Tento film však naplnil mou předtuchu, že půjde o formálně vytříbenou snobárnu, která dějově příliš nefunguje. Uživatel Matty sice píše: "Vlastně to je další z jeho filmů o násilí a organizovaném zločinu. Jenomže o násilí skrytém, neprojeveném a zločinech stejně takových. Pravidla chování určují klany, třebaže ne mafiánské, nýbrž rodinné. Kdo nechce ztratit renomé, a na ničem jiném jako kdyby ani nezáleželo, nesmí skutečnost nejen vyřknout, nesmí ji ani myslet. Postavy si ubližují slovy, či spíše tím, že se jim vyhýbají." - To zní moc dobře, ale problém je v tom, že divák se těžko zžije i těžko přistoupí na vnitřní konflikt, který postavy tíží. Abych to ale rozvedl: Protagonisté (právník a hraběnka) z "lepší společnosti" se milují, ale nemohou být spolu, jinak by přisli o společenské postavení. Chápu, že by se někdo vzdal pravé lásky pro to, aby třeba neskončil na ulici, ale zde je situace taková, že milostní dvojice je dost majetná na to, aby spolu mohla odejít z New Yorku a založit domov někde jinde. Co na tom, že přijdou o postavení ve vyšší třídě? Případná vyšší střední třída by snad tolik nebolela... Postavy se na jednu stranu velmi milují a zdá se, že jeden může zachránit druhého od útisku oněch společenských konvencí, ale nechtějí přijít o postavení ve společnosti, kterou vlastně opovrhují. Nezbývá než usoudit, že postavy jsou opovrženíhodná košťata, která si sympatie nezaslouží a konflikt, který mají přestává divácky fungovat. Pak se ovšem jedná o selhání, protože každý dobrý film stojí v první řadě na funkčním scénáři. Věk Nevinnosti k postavám nepřistupuje opovržlivě a kriticky, nýbrž chce, aby s nimi divák soucítil, což se mi zdá stupidní a neupřímné. Film může mít dokonalý set design a kostýmy a Marty může režírovat, s jakou elegancí jen chce, a Daniel Day-Lewis může rovněž hrát, jak dobře jen dokáže, ale výsledný dojem nijak zvlášť pozitivní nebude právě kvůli scénáři. Furt ale lepší než nějakej kýčovitej romanťák o lásce, která hory přenáší. To už radši tadyto. Já však doporučuji spíš Scenes from a Marriage Life - to je nejkvalitnější vztahová sonda.

Pro Peckinpaha jsem se nadchnul hned, jak jsem viděl Divokou Bandu, což je - jak se mi zatím zdá - také jeho nejlepší film. Než jsem se podíval na tento, viděl jsem 6 jeho filmů, z nichž se mi tři nelíbily (Strašáci, Útěk, Přineste mi hlavu Alfreda Garcii) a tři ano (Divoká Banda, Pat Garrett a Billy Kid, Balada o Cable Hogueovi). Shodou okolností jsou ty tři filmy, které se mi líbily, westerny, takže jsem chtěl vidět ještě tento jeho starší kousek, který se zde dostal do červených čísel. Nebyla to ale žádná sláva. Ač jsem si v žánru westernu našel jedny z nejlepších filmů, tak tomuto netřeba věnovat pozornost. Přestože má Jízda Vysočinou jen 90 minut, tak se to docela táhne. První hodina by měla rozvíjet postavy, ale interakce mezi nimi nejsou pozoruhodné. Některé postavy se chovají poněkud vyumělkovaně, aby děj došel do bodu nějaké přestřelky, které zde nedocilují ani špetky těch kvalit, které má Divoká Banda. Každopádně je závěrečné přestřelky docíleno skrze postavu ženy, bez níž bych si film užil více. Jeden z důvodů, proč mám rád westerny, je ten, že tam ženy a romance nehrají příliš velkou roli - Po stovkách uchcaných a vyumělkovaných romancí je to osvěžující... Zde však žena hraje klíčovou roli. To ona si na mužském triu vynutí, aby jí vzali cestou na místo, kam mají namířeno. Oni tam mají byznys, ona tam má nějakého týpka, kterej jí namotal. Ukáže se však, že je to hajzl a ona chce z jeho zajetí (manželství) uniknout. Znovu jí tak mají na krku, čímž proti sobě poštvou jejího muže a jeho kumpány. Prostě hloupá a neschopná postava, která potřebuje zachraňovat, což lepší postavu bude stát život. Filmem jsem se pronudil. Nevidím důvod, proč takovému filmu věnovat pozornost. Proto odpad.

Vady filmu tkví hlavně ve vyprávění a scénáři, což budu to demonstrovat na rozpisu příběhu: Jeremiah Johnson je western o horalovi (nikoli pistolníkovi), kterej loví, cestuje a potkává jiné horaly, kteří mu vždy předají pár rad. Jeden takový ho vezme mezi kmen Indiánů, od nichž vyfasuje ženu, protože náčelníkovi daroval koně a ten podle zvyklosti musel nabídnou větší dar. JJ jedy odjíždí s rodinkou a na jednom pěkném místě vystaví dům. Do této doby je to víceméně feel good western nesoucí se na poetice života v přírodě. Pak ale za protagonistou přijede kavalerie s tím, že se potřebují dostat k uvízlé karavaně a Johnson by je tam mohl dovést. Opustí tedy svou rodinu a vede vojáky přes průsmyk. Musí však projít pohřebištěm Vran (indiánský kmen). Cestou zpět na stejném místě znejistí (na wikipedii píší že znejistí proto, že si všiml modrých cetek své ženy, ač se v těch cetkách po celou dobu filmu reálně neobjevuje). Nedává smysl, aby Vrány, které na potkání nezabíjí (soudě podle činů jejich vůdce, který na začátku filmu protagonistu jen pozoroval), jeli do domu JJ, zabily mu rodinu, protože přešel přes pohřebiště, a cetky jeho ženy stihly odvést zase nahoru a nechat je na pohřebišti, aby si jich protagonista všiml. Zde začíná být film matoucí, ale dejme tedy tomu, že prostě znejistil, protože viděl kostry a věděl, že nechal rodinu samotnou. Když se však vrátí, najde ženy i kluka zabité a skalpované. Proč? Nevím. Protagonista je uloží do postele a dům zapálí. Pak najde skupinu indiánů a pozabíjí je. Divák neví, jestli to jsou ti Indiání, kteří mu zabili ženu, ale asi máme brát, že to tak je. Jednoho z nich však nechá na živu. Film pokračuje sledem scének z různých prostředí, v nichž na protagonistu útočí ňácí Indiáni. Divák různé indiány vizuálně nerozezná. Později se dozví, že takové jsou způsoby Vran. Posílají nejlepší válečníky svého kmene na svého nepřítele. Celej tenhle konflikt mi přišel kostrbatý a nejasný - špatně vyprávený. Na wikipedii jsem se dočetl, že přeživší Indián uvrtal JJ do sváru s kmenem, což film vůbec nezachycuje, ač by to filmu prospělo. Ocenil bych, kdyby náčelník posílal na Johnsona své nejlepší válečníky a následné souboje byly působivější. Johnson ale každého přepere a film končí scénou, kde náčelník Vran ukáže Johnsonovi gesto a JJ ho opětuje. Film nijak neetabloval, co to gesto znamená, ale dojde nám, že je to nejspíš gesto míru. Nyní je zřejmé, že film je od druhé půlky poměrně zmatený. Vše nemá být explicitně řečeno, ale tvůrci by měli v ději a obrazu zanechávat něco, čeho se divák může chytat, aby později ve scéně netápal, proč se děje to, co se zrovna děje a mohl si tak film více užívat. Též jsem nabyl dojmu, že tento typ života za ty obtíže a strasti nestojí, ale nezdá se mi, že by to film reflektoval. Naopak se mi zdá, že z té poetiky dobrodružného života v přírodě nevystoupí a opěvováním postavy, která vlastně nic nedokázala (rodina neochránil a před Indiány utekl v osamění do Kanady). Hlavně, že má ty svoje hory, debil. Protagonistovi se do duše film nijak nenoří a vykreslování té poetiky taky není dost silné, aby to diváka strhlo a nepropadl skepsi jako já. Hodnocení 84% je velmi přestřelené. Tenhle western můžete vynechat.

Zase mi stalo, že král napětí ho ve mně vůbec vzbudit nedokázal. Nefungovalo to pro mě ani jako thriller ani jako mysteriózní film. Napínavé to nebylo snad proto, že mě ani nezačala zajímat ona záhada: Proč Thornhilla považují za Kaplana a proč ho chtějí zabít? - Ona je divákovi vlastně vysvětlena už ve 40 minutě (viz. první dva řádky popisku v profilu filmu) a zbytek by měla táhnout vyumělkovaná romance mezi ženou, která protagonistu nejdříve oklamala a poslala na smrt. Tou má být slavná scéna s náletem letadla, která má sice krásný záběr utíkajícího Granta před přibližujícím se dvouplošňákem, ale vlastně mě vůbec nestrhla, protože jsem se po celou dobu snažil rozšifrovat, proč se vlastně děje to, co se děje: Proč tvůrci nesynchronizovali přelet letadla s odpalem rozbušek, aby střelba po protagonistovi vypadala uvěřitelně? Ve filmu letadlo proletí a až pak se spustí rozbušky kolem postavy, které mají simulovat dopad střel. Z nějakého důvodu jsem si myslel, že letadlo má přidělaný kulomet a letec z něj střílí jako stíhací pilot. Ono se však jedná o práškovací letadlo a po Grantovi tak asi střílí z nějaké ruční zbraně někdo, kdo sedí za pilotem. To by pak dávalo smysl, ale přijde mi to jako stupidní způsob, jak někoho zabít. Hitchcock tvrdil, že diváci mu tu nelogičnost odpustí díky spektáklu. Nevím no... Já si spektákl neužil, páč jsem furt přemýšlel nad nedostatky. Jak už jsem předznamenal, tak jsem se dále ptal, proč ho chtějí zabít takhle komplikovaně? Proč letadlo - kord když je poblíž kukuřičné pole? Z toho ho sice vyženou díky prášku, který na něj spustí z letadla, ale pak stejně naletí do cisterny a protagonista tak vyvázne. Přitom by stačilo skrýt pár atentátníků do toho pole a v momentě, co se objeví, ho zastřelit. Protagonista je sice neprávem obviněný muž, ale to je mi málo k důvodu, proč jinak charakterově nezajímavému protagonistovi fandit. Mnozí možná kouzlu Caryho Granta propadli, ale já ne a postava sama nevzbuzuje příliš zájmu ani pobavení. Během těch 136 minut se jen zřídka zachová nějak jinak, než hloupě (proč šahal na tu kudlu, kterou byl zabit ministr?) nebo klasicky gentlemansky. Hraje totiž víceméně normálního slušného chlápka, který (na rozdíl třeba od McQueena v Útěku) zachová fasádu a nezfackuje ženskou, jež ho poslala na smrt - takové nezábavné a nezajímavé postavy mi nejsou dostatečnými tahouny. To jest dalším důvodem, proč jsem jeho počínáním nebyl zaujat a film mě jednoduše nestrhl. Uznávám však atraktivitu některých záběru a dokonce se mi líbily domalované kulisy architektury a města, které občas vizuálně ozvláštňovaly prostředí, v němž se film odehrává. ___Závěrem: Ač jich není mnoho, tak jsem viděl i starší filmy, které však zkouškou časem obstály (Velká země, Zpívání v dešti, Svědek obžaloby, Dvanáct rozhněvaných mužů...). Tahle klasika však neobstála.

Tento dokument by měl vidět skoro každý (snad až na to, co případ beztak podrobně sledují, páč ti se asi toliko nového nedozví). Film se primárně zaobírá případem - vyšetřováním toho, kdo za tím nejspíš stojí a s kámošem jsme si říkali, že důkazy proti Kočnerovi jsou zdrcující. To, že někdo někoho nechal zabít by však nemuselo být tak závažné, kdyby se to nedotýkalo mnohem širšího problému, kterým je selhání právního státu. Dokument zdařile nastiňuje, jak k onomu selhání může dojít a jak v praxi vypadá - tedy tak, že se pár zlořádů (všichni takoví zde přítomní jsou vyloženě směšní - ač jsou elitou, tak vypadají, jako by jim ze saka čouhala sláma) dostane na vysoké pozice, vzájemně si jdou na ruku a profitují k podvádění všech ostatních, kteří jsou často tak tupí/omezení/zblblí/nesoudní, že jim to svými volebními hlasy ještě umožňují. Z dlouhodobého hlediska to povede k výraznému zhoršení kvality života občanů Slovenska. U nás v Česku na podobném rozkladu pracoval Zeman s Babišem, ale řekl bych, že Češi mají silněji zakořeněnou občanskou společnost.

Ročně vychází mnoho multimediálních obsahů, ale jen zlomek není radno vynechat pro kvality jeho stylu i obsahu. Film je to interpretačně vděčný, protože pracuje s konceptem nespolehlivého vypravěče a vždy není zcela jasné, proč, jak nebo jestli vůbec se děje to, co se zrovna děje. Cílem však není stírat dějovou souslednost a mást diváka (protože film je to stále velmi pečlivě prokomponovaný, solidně vystavěný a obecně svébytný), nýbrž tematizovat strach a dědičná traumata ryze filmovými prostředky skrze řadu scének, jež přesahují rámec reality, avšak vypovídají mnoho o subjektivně-emocionální poloze protagonisty. Strach má dnes spíše podobu obav a úzkostí, jež Ari Aster demonstruje na příběhu muže, který se z nějakého důvodu bojí. Jeho obavy ho paralyzují, tudíž tento film má velmi pasivního protagonistu: To může řadě filmům škodit, ale zde tomu tak není, páč děj pousouvají absurdní a hrozivé situace, do nichž se Beau vždy dostane sledem událostí, které nemá pod kontrolou. Tím film velmi připomíná Felliniho Město Žen, ale divácky funguje ještě o něco lépe díky vybroušenějšímu, živelnějšímu, zacílenějšímu a tematicky sevřenějšímu scénáři. Tvůrci to vše dokázali zpracovat (vyobrazit, rozfázovat) tak zdařile, že mě z imerze nevytrhávaly žádné nesoulady či pochybnosti nad věrohodností viděného. Neříkal jsem si nikdy: "Proč protagonista neudělá to či ono, aby se ze svízelné situace dostal?" Ta jeho nemohoucnost je totiž dokonale opodstatněná a já mu někdy po druhé hodině začal nějaké vykoupení přát, čímž se z něj stal protagonista, s nímž jsem se vlastně sžil, což se často nestává. Uvidíme, jak Phoenix z této polohy "mouchy sežerte si mě" přepne do Napoleona. Zde mi však jeho herecký projev připomíná jeho předešlou roli, Arthura Flecka, před tím, než přepl v Jokera, který onoho vystrašeného chudáka zbavil všech obav. Čeho a proč že se to ten Beau vlastně bojí, je zde předmětem vyprávění. Oproti svým předchozím dvěma filmům-hororům (Hereditary, Midsommar) zde tvůrce děsí spíše protagonistu příběhu než diváka, který se naopak často směje tehdy, když je protagonista nejvíc zneklidněn, avšak nutno dodat, že i přes to mi film dokázal citově zprostředkovat to, čím si protagonista prochází (nutno ale dodat, že jsem v kině pozřel nějaké lysohlávky, které umožňují lépe se vnitřně sladit s tím, čemu se uživatel vystaví). Ačkoliv se tam dějí samé hegeny (úkost vyvolávající události), tak mi však bylo poměrně příjemné, protože jsem si užíval, jak si se mnou film pohrává a jak si já mohu pohrávat s ním - dešifrovat jeho významy (voda samotná hraje ve filmu velký význam). I kdybych u toho filmu ale nepřemýšlel, tak bych jím byl baven, jelikož jednotlivé scénky jsou táhnou samy o sobě - i proto film nezačne během svých 3h ani na chvilku nudit. Navíc, i kdyby divák dokonale nechápal celek, tak se vždy dokáže něčeho chytnou v jednotlivých částech. Současně si ale myslím, že to není ani zdaleka tak neuchopitelné jako třeba 2001, Svatá hora nebo Tetsuo. Já však patřím do generace Z, která je rovněž známá jako internetová generace, a jak víme - internet všechno zrychlil a zpřístupnil, takže jsem osobně zvyklý na rychlé tempo a bizáry. Lidé, kteří potřebují volnější tempo a rozčiluje je, když se plně nechytají, zde nemusí být tak spokojení jako já, kterého baví nad dílem prodlévat a poodkrývat jeho zákoutí. Dílu by však měl věnovat pozornost každý, kdo někdy přemýšlel nad tím, do jaké míry měla výchova jeho rodičů dopad na to, jaký je.

Schématický film o sportu pro burany, což však Tony Scott ani Cruise nijak nereflektují. Namísto toho film zpodobňují s vibem Top Gunu, který je lepším filmem. Na tohle se sice kouká poměrně lehce, celé to rychle utíká, protože režisér není břídil, ale látka ničím nepřekvapí ani nedojme a tedy je to zbytečný film.