Recenze (780)
Supernova (2000)
Kdo má rád výlety do vzdáleného vesmíru, toho by to mohlo potěšit. Pojato sice dost šablonovitě, ale lepší než ty pitomé celovečerní StarDrecky.
Rovnice smrti (2007)
Dobrá rozehrávka o tom, jestli zabiješ blízkého člověka, abys přežil. Nosné téma, které je zatíženo tím, zda to platí i pro teplajzníky.
Mea Culpa (2014)
Dost dobrý francouzský kousek o uvěřitelném policejním přátelství. Nehraje se na sympatie s hlavními hrdiny a to doocela překvapivé rozuzlení.
Sicilská spojka (1984)
Nudná italská pseudoromantická blbost, který se neobratně snaží těžit z mafiánskosti.
Sicilián (1987)
Předloha je sice Maro Puzzo jako v sérii Kmotr, ze které při čtení běhal mráz po zádech, ale tohle je naivní řidina.
Crash (2004)
Dobrý guláš uvařený z rasových předsudků. Velmi profesionálně vyrobeno, ale zřetelně z toho ční politické zadání.
Zvláštní jednotka (2009) (seriál)
Řízný francouzský seriél s odkazem na to nejlepší ve francouzské noir produkci o policejní jednotce, která se od úvodního zábrku noří stále hlouběji do činů, která už nejsou kriminalistické ale kriminální. Noří se stále hlouběji a není cesty zpět. Vynikající seriál, který dokáže vtáhnout a udržet. Jen více takových, to kam se hrabou Amerikánci.
Váha vody (2000)
Je to sice od jinak skvělé režisérky Kathryn Bigelow, ale tohle je nudná pseudopsychologická dívčí ukolébavka. Propsání dvou vražd ze století páry do současnosti tu vůbec nefunguje. To Sean Penn může trpně vraštit obočí jak chce, ale tady to nezabírá. To třeba film Tady to musí být (2011), to je jiná třída. To je jeho herecký koncert, který vřele doporučuji.
Iron Man (2008)
Skvělý rozjezd s nadsázkou a hereckým koncertem Roberta Downeye Jr. Ale od chvíle, kdy si začne kovat to ironické brnění, tak to s nadsázkou jde nějak s kopce. Je to sice lepší než ti superhrdinové v elasťákách nebo červených plavkách, ale brzy tomu dojde ironie. No škoda - mohlo to být veselejší.
Oppenheimer (2023)
Oproti očekávání dramatu nad složitostí osobnosti taťky atomové bomby je to otravná konverzačka bez skutečného pokusu o vhled do morální roviny použití atomové bomy a složitosti Oppenheimerovy osobnosti. Je jasné, že Američané volili mezi postupným dobýváním Japonska skokem z ostrova na ostrov, ale to by stálo milióny amerických životů. Vypadá to ale nejspíš tak, že se Amerikánci třásli na ukázku síly pro zbytek světa pro poválečné uspořádání a Japonsko použili jako přijatelné opodstatnění.