Othones

Čarodějnice rozhodně není film, který osloví každého diváka. Některé však dokáže zaujmout svou nádhernou Shakespearovskou atmosférou, doplněnou o napínavé scény, které nedají člověku vydechnout. Pro mě osobně se tak jednalo o velmi povedený snímek. Byť náboj filmu v jeho průběhu částečně kolísá a zájem ve druhé třetině upadá, konec s morální katarzí vše napraví. Jakkoli je Eggersova tvorba specifická, velice mě oslovila a už se těším, až budu mít čas zhlédnout Maják nebo plánované Nosferatu.

Když jsem viděl první tři Xmen filmy, osobně musím přiznat, že mě moc nenadchly. Wolverine byl ale v tomto ohledu zcela jiný a jedná se zkrátka o skvělou podívanou. Příběh je jednodušší, ale neurazí. Vyzdvihnout bych chtěl zejména herecké obsazení, které je vybrané perfektně. Je vidět, že hercům role sedí a cítí se v nich dobře. Byť jsou ve filmu některé slabší momenty, vše spolu v zásadě skvěle ladí. Rozhodně se tak jedná o jednu z komiksových klasik, kterou si vždy rád pustím.

Po vzoru Ritchieova Sherlocka jsem se i na toto dobové zpracování velice těšil. O to větší bylo pak moje zklamání z toho, co jsem nakonec viděl. Na první pohled je Přízračná nevěsta poměrně odfláknutou prací. Velká část filmu je pouhou recyklací scén a dialogů z původního seriálu. Když se zdá, že by se vše mohlo zlepšit, člověk si naopak začne kontrolovat, zdali mu nikdo nehodil něco do pití. Zbytek je tak poněkud nesrozumitelný mišmaš, který postrádá eleganci a nápaditost původního seriálu. Někdy to dokonce vypadá, jako by tvůrci nadužívali rozsáhlé množství různých drog, podobně jako protagonista filmu. Podobně jako u posledního dílu třetí série se jednalo v zásadě o zbytečnou podívanou, kterou bych v žádném případě nemohl doporučit.