kajas

Snímek měl na televizní produkci poměrně velkou publicitu, a tak jsem asi měla přehnaná očekávání. Zuzanu Stivínovou považuji za jednu z našich nejlepších současných hereček, přesto se mi zdálo, že se do téhle role nedokázala dostatečně vžít. Zkrátka jsem před sebou neviděla Jiřinu Štěpničkovou, ale Zuzanu v paruce. Film vyprávěl o smutné kapitole československé historie, nevyvolal ve mně ale žádné emoce a několikrát jsem se během sledování přistihla, že místo dění na obrazovce uvažuji nad jinými věcmi. Zklamání, Polesný svůj "Zločin v Polné" stále nepřekonal.

Ritchieho skalní fanoušci asi těžko vydýchávali, že se na nějakou dobu zaprodal Hollywoodu, ale teď by mohli pořádně zajásat. Novým snímkem totiž odkazuje ke své tvorbě na přelomu století, pro kterou byl tolik milován. Děj se ani na chvíli nezastaví na místě, divákům několikrát zamotá hlavu nečekanými zvraty a baví slovním humorem (mohl by se zapsat do knihy rekordů díky největšímu počtu anglického vulgarismu "c*nt" v historii) i frajerskými hereckými výkony ústřední čtveřice McConaughey + Hunnam + Farrell + Grant. Spokojenost.

Režisérská a scenáristická dvojice divákům velmi věrně přiblížila, jak může vypadat několik hektických dní v životě člověka, který neustále balancuje na hraně zákona a vrší na sebe jedno špatné rozhodnutí za druhým. První polovina filmu tak pro mě byla prakticky neukoukatelná, a to ze dvou důvodů: 1) výrazná hudba se do mnohých scén vůbec nehodila a zbytečně na sebe strhávala pozornost a 2) ústřední hrdina byl prostě a jednoduše sobecký a vypočítavý parchant. Čím víc se ale jeho krize prohlubovala a děj se dramatizoval, tím víc jsem byla zvědavá, jak to celé dopadne, přičemž při posledních dvaceti minutách už jsem prakticky nedýchala napětím. Velmi nejednoznačný divácký zážitek, který už si nechci nikdy zopakovat, ale na ten geniální závěr stálo za to vydržet.

Po výborné dvojce velký kvalitativní sešup, který je alespoň slušně orámovaný úvodem a závěrem se starými známými Warrenovými. Další díl už nechceme, díky.

Hřebejk se pustil do neprobádaných vod a nedopadlo to úplně zle, víc než scénář ale zaujmou herecké výkony nových objevů Ondríka a Poulové.

Pamatujete si epizodu "Přátel", ve které dá Rachel přečíst Joeymu "Malé ženy" a sama se pustí do "Osvícení" od Stephena Kinga? Pokud ano, možná si také vzpomínáte, jak známé dílo americké klasické literatury dopadne. Knížka Louisy May Alcottové o čtyřech sestrách hledajících své místo ve společnosti se dočkala několika filmových zpracování, přičemž asi nejznámější je verze z roku 1994 - protože Winona Ryder, Kirsten Dunst nebo Christian Bale. Já ale pevně věřím, že právě nejnovější adaptace se postupem let stane tou nejoblíbenější. Může za to zejména neuvěřitelná chemie mezi hlavními hrdinkami (Saoirse Ronan a Florence Pugh dokonale ztvárnily tu celoživotní rivalitu, nad kterou nakonec zvítězilo sesterské pouto), skvělá byla ale také hudba, výprava, kostýmy. Greta Gerwig navíc zvolila nelineární způsob vyprávění, což je pro takovou látku poměrně neobvyklé. Střídání časových rovin může být ze začátku matoucí, proto rozhodně doporučuji se před filmem alespoň krátce seznámit s obsahem knihy. Všechny tyto faktory mi ale dohromady vytvořily téměř dokonalý filmový zážitek. Krásné to bylo, holky.

Seriálem jsem naprosto nepolíbená, ale mám aktuálně sto chutí si všechny díly dohnat. Nevěřila jsem, že mě na hodinu a půl zabaví němý animák o stádu ovcí, ale stalo se. Ústřední melodii z filmu si vybavuji ještě po několika dnech a při vzpomínce na některé nápady (nejmenší ovečka jako batoh, celá sekvence v luxusní restauraci, "zlý" pes v útulku a další a další) se musím zase aspoň pousmát. Skoro 5*.

Andersonův styl mi prostě a jednoduše nesedí. Párkrát jsem se zasmála, zaujala mě netradiční animace, ale po většinu stopáže jsem spíš jenom kroutila hlavou (v duchu i fyzicky).

Asi jedna z nejznámějších filmových antireklam na hlavní město Francie. Po zajímavém úvodu se ale dostaví opravdu hodně pomalé tempo vyprávění, hlavní hrdina se ve svém pátrání po manželce posouvá jen velmi drobnými krůčky a jeho společnice si nezískala moje sympatie. K tomuhle Fordovi se moc často vracet nebudu.

Tenhle komentář musím začít stejně jako v listopadu u Emmerichovy "Bitvy u Midway". Mezi moje nejméně oblíbené žánry patří westerny a právě válečné filmy. Mendesův snímek ale už od začátku doprovází výborná pověst, takže jsem si ho prostě nemohla nechat ujít. I když už všichni víme, že ve skutečnosti není natočen na jeden záběr, je rozhodně na co se dívat. Spolu se dvěma řadovými vojáky se ocitneme v zákopech a díky dnes už oscarové Deakinsově kameře běžíme přímo vedle nich (nebo za nimi, nebo před nimi). Prožíváme s nimi jejich cestu nepřátelským územím skoro v reálném čase. Alespoň já jsem to tak cítila. A když mi film dokáže vyvolat mrazení v zádech, rozesměje mě i rozpláče, nemůžu hodnotit jinak.