Bublaga

Road movie o nesourodé partičce novinářů a novinářek, která se vydala ulovit senzaci. Cesta do DC za posledním rozhovorem se Schrödingerovým prezidentem (možná ještě žije, možná ne) vede skrz občanskou válkou zmítané Státy. Takový hon na bájné zvíře. Je to také cesta iniciační, jak se stát správně odpojenou válečnou fotografkou, po které krutosti okolního světa beze stopy stečou a která je v ideálním případě ještě stihne bezchybně zachytit. Snímku se daří vybudovat napětí, nechybí překvapivé momenty i vizuálně poutavé obrazy. Často nejkrvavější okamžiky doprovází líbivá, feelgood hudba, která jen podtrhuje odtržení od reality. Otázkou ale zůstává, proč jsou USA, tam kde jsou, kdo jsou strany na opačných stranách barikády a co vlastně chtějí... Pomyslná nestrannost pressu pro film nefunguje. Chyběl mi smyl toho všeho - takové vyprázdněné bububu.

The Curse si budu pamatovat. Možná ne úplně pro děj, ale kvůli pocitům, které ve mně vyvolával. Diskomfort. Stud. Trapnost. Místy jsem musela sledování přerušit, jak intenzivní wtf?!? nepříjemno jsem pociťovala. A přitom se jedná o nevinný příběh dvou wannabe filantropů, kteří chtějí ve vyloučené lokalitě páchat dobro a stavět soběstačné domovy. Protože to nedělají z čisté dobroty duše, tak o tom rovnou natáčí TV show. Jenže eko domy svým designem zabíjí ptáky. Hyperkorektní přístup znesnadňuje komunikaci všemi směry. A trojlístek hlavních postav si vás prostě nemá šanci získat: přemotivovaná a od reality odtržená bílá mesiáška (Emma Stone), její neslaný, nemasný manžel, který exceluje v trapnostech (Nathan Fielder), a producent, co chce z vysoka sr*t na svět, ale když ten náhodou začne sr*t na něj, rozloží se (Benny Safdie). Disociace. Amputace. Imploze. Samotné domy fungují jako zrcadlo zobrazující pokřivený odraz světa. Satirická reflexe světa, který se rozhodnou zlepšit diletanti. Celé to působí jako jenga - prostě jen čekáte, kdo vytáhne ten pomyslný poslední kámen a věž se mu sesune k zemi. A jako Ariadnina červená nit se seriálem vine ona kletba. Nebo? Je to tak originálně divný, až je to skvělý!

Když jsou peníze tou jedinou mantrou... Systém zdravotnické péče a pojištění v USA moc nefunguje. O tom už kdysi Michael Moore natočil výborný dokument Sicko. Situaci o něco zlepšil tzv. Obamacare, federální zákon z roku 2010. Ale to, že se ve Státech často neřeší příčina bolesti, ale jen se tlumí projevy, tomu zákon až tolik nepomohl. Prevence, rehabilitace, dlouhodobá léčba stojí peníze. Tedy skvělé podhoubí pro pořádný byznys ve farmaceutickém odvětví. Šup sem s pár všespásnými medikamenty! Ostatně Obchodníci s bolestí začínají v roce 2011. Trochu se s těmi ohlédnutími za analgetiky, která rozvrací americkou společnost, v posledních pár letech roztrhnul. pytel. A tohle není zrovna ten nejvyvedenější počin. Celé je to takový jeden velký, nablýskaný podvod (na diváctvo). Doporučuji výborný seriál Absťák věnovaný epidemii závislosti na opiátech a rozvratu mnoha rodin a komunit. O něco méně povedený, ale také koukatelný seriál na stejné téma, jen vyprávěný z pohledu bad guys z Purdue Pharma, Zabiják bolesti.

Když jsem film před téměř dvaceti lety viděla poprvé, byla jsem nadšenější. Nevím, zda je to tím, že už mi téma nepřijde tak třaskavé. Otupělost dnešní doby? Možná je to tím, že vizuálně, dynamikou a dialogy v něčem zestárnul. Přirozený vývoj? Přesto se jedná o kvalitní film, který otevírá oči (pokud vám zrovna jedním z nich neprochází kulka) ohledně možné/pravděpodobné/skutečné mašinerie válečných konfliktů a zbrojního průmyslu. Postava Jurije Orlova je inspirovaná reálnou osobou ruského pašeráka a prodejce zbraní Viktora Bouta, kterého USA v roce 2022 jako vězně vyměnily s Ruskem za basketbalistku Brittney Griner a už v roce 2023 kandidoval v regionálních volbách. Film společně například s Krvavým diamantem patří do kategorie příběhů o tom, jak si "vyspělý" svět na post-koloniální Africe stále mastí kapsy.

Zábavná pocta animákům jako Top Cat, Tom & Jerry nebo Looney Tunes.

Ryby nekňučí, nevyjí, nevřeští... mlčí. Nemají heboučkou srst a velká kukadla. Proto nás, lidi, jejich osudy a smrt tolik neoslovují. Režisérské duo zvolilo antropomorfizované zobrazení lososa pro vtažení diváctva do příběhu o velkém putování této tažné ryby od jikry až po finální heroický výkon, který vždy neomylně vyústí ve smrt. Environmentální apel je neoddiskutovatelný, nicméně nesklouzává k burcujícímu aktivismu a drží si popisný styl přírodovědného filmu. Brilantní!

Myšlenka dobrá. Vizuální zpracování skvělé. Ale pachuť kýče zůstává.

Mohly by to být idylické prázdniny u prarodičů, nebýt tlustokožce. Výborně vyprávěné z pohledu malé holčičky včetně slovní zásoby, která líčením událostí odpovídá věku.

O smyslech a (ne)možnosti je naplno využívat. Každý z pěti smyslů má svůj příběh a jiné vizuální zpracování. Snímek vznikl na základě rozhovorů s lidmi odsouzenými k trestu smrti v texaské věznici Huntsville Unit, nejrušnější popravčí komoře v USA. Ke zhlédnutí na docplus.com.

Vizuální opulence a kadence vypouštěných slov je zahlcující. Forma vítězí nad obsahem. A to mám Roalda Dahla fakt ráda.