Bublaga

Důležitý střípek do mozaiky věnované tomu, proč by si ženy o svých tělech měly rozhodovat samy. Výstižné, jasné a ze života!

Čekala jsem hodně a dostala i něco navíc. Konverzační přestřelka v několika časových rovinách. Obrazově impozantní. Hudebně brilantní (naprosto perfektně zhudebněná štěpná jaderná reakce). Cillian Murphy a Robert Downey Jr. si Oscary odnesli zcela zaslouženě. Stejně jako Christopher Nolan. Znalosti jaderné fyziky výhodou, nikoliv však podmínkou. Výborná mozaika doby. Onu tíhu odpovědnosti za oheň, pardon za bombu, při odchodu z kina ucítíte i na svých bedrech. Pranýř, potažmo trest dostali Prométheus a Oppenheimer srovnatelný.

Selanka amerického střihu. Když chceš, tak to dokážeš, máš-li umíněnou bílou paničku v zádech. Příběhu by víc slušelo, kdyby se skutečně jednalo o drama. Tohle je spíš rodinná "zábava" na nedělní odpoledne. Hlavně se neotřít o nefunkční systém nebo nedej bože nepoukázat na hlubší sociální problémy. Potenciál příběhu zůstal mezi náhradníky hoblovat lavičku...

Znepokojivé drama o věkově nevyváženém vztahu starší ženy a mladšího chlapce, posléze muže. Haynes nechává nahlédnout za oponu přípravy na roli a právě prostřednictvím herečky-pozorovatelky zachytáváme střípky života ústředního páru. Co odvál čas? Co zpečetila každodennost? Kdo je oběť? Je tu nějaká? Jde o skutečnou lásku, nebo o mocensky nerovný vztah? U koho hledat onu pravdu pro věrohodné ztvárnění předlohy? Postavy přichází a mizí jako na orloji. Výraznější emoce chybí. Výsledný dojem znepokojivě odtažitý.

Tahle žánrovka si s diváctvem hned od začátku nebere žádné servítky. Úvodní scény rozjede ve velkém a po celou dobu si zvládá držet vaši pozornost. Mrazivá, hutná atmosféra. Rozuzlení nepředvídatelné až do konce. Bavily mě netradiční úhly záběrů a změny perspektivy. Pasáž z jatek by mohla fungovat v reklamě na vegetariánství. Snímek samotný jako promo za zrušení Druhého dodatku k Ústavě Spojených států. V kontextu celého filmu je replika „Tahle planeta je jedno velký zasr*ný vězení!“ smutně trefnou obžalobou moderní společnosti.

Že se určitým tématem zabývá Saša Uhlová, znamená, že je pácháno nějaké bezpráví. Fakt, že si mnohé ústrky, erodování práv a pošlapávání důstojnosti vyzkouší na vlastní kůži, je obdivuhodné. Dokument je volné pokračování Hranice práce mapující pracovní podmínky špatně placených zaměstnání v ČR. "Výlet" za hranice, s ohledem na výběr pracovních pozic a všeobecné vzhlížení k západním zemím, jsem očekávala méně zdrcující. Což byla pravda jen částečně. Osobně mě nejvíc překvapily podmínky v irském hotelu. Snímek funguje, ale tolik se mě nedotknul. A to jsem si při studiu na VŠ byla o prázdninách "vydělat" ve Skotsku sběrem malin. Pokud má člověk pocit, že některých změn není schopen ani u nás, pak je mnohem těžší jich docílit za hranicemi. A trochu po něm informace stečou. I přesto doufám, že téma padne úrodnou půdu a bude se dále medializovat. Ostatně jednotná evropská minimální mzda zní jako plán! Viděno v rámci festivalu Jeden svět 2024. P.S. Jdu to porovnat s psanou reportáží Hrdinové kapitalistické práce v Evropě.

Něco jako příběh o Noemově arše, kterou nikdo nepostavil. Ostrůvek Mandø dvakrát denně od světa odřízne příliv. Jeho populace řídne. Nachází se na dánské periferii. Hladina moře stoupá. A na pozadí hrozící klimatické katastrofy biblických rozměrů farmář hledá ženu, slaví se jubilea a život tak nějak plyne dál. Dokument je plný (srozumitelných) metafor, ale také (skutečně) humorných scén a záběrů nádherných scenérií. A nad tím vším visí otázka: jsme schopni zásadních životních změn, aniž by nás k tomu musela dotlačit krize? Viděno v rámci festivalu Jeden svět 2024.

Idylický francouzský venkov. Jedno hospodářství. Jedna rodina v období zhruba dvou dekád. Nepřízeň osudu. Osobní tragédie. Příběh se odehrává na pozadí všeobecného pokroku (zrychlení společnosti, komunikace i běžných úkonů) a technologických inovací v zemědělství (intenzifikace, hnojiva, technika). Vykresluje různé přístupy k hospodaření napříč generacemi, zvyšující se tlak na produktivitu i snižování výkupních cen ze strany odběratelů. Tenze v rámci rodiny i dodavatelských řetězců. Podomní "prodejci" z velkých firem, kteří to myslí dobře. A teď to začíná být "zajímavý". Trochu odbočím. Jen v roce 2016 si v Indii sáhlo na život více než 11 tisíc farmářů. A to je číslo ještě vládou dost zkreslené. Důvod? Sucho a dluhy  → více tady. Zrovna v Indii to není žádná novinka. Sebevraždu tam farmáři páchají už docela dlouho. Od roku 2000 jich jsou už stovky tisíc!!!  → více tady. Jasně, je to daleko...Ale něco obdobného se děje i ve Francii. To už je blíž... Francie, ta hrdá země. Bilance je taky děsivá: jeden farmář za 2 dny. → více tady. Snímek Ve jménu půdy je inspirovaný skutečným příběhem...

Výborné (soudní) drama. Nejen o tom, co dělá ženu ženou podezřelou. Respektive podezřelejší, než kdyby odpovídala společenským standardům. Sandra Hüller je skvělá podezřelá a zdatně ji sekunduje Milo Machado Graner v roli nevidomého, ale vědoucího syna. Film má 150 minut, ale bude to hodně dobře investovaných 150 minut. Fakt!

Tahle Godzilla má za mě hned několik plus. Je to film japonský. Ta potvora nepřipomíná dinosaura, ale je spíš monstrum klasického formátu (mně tělesnou stavbou připomíná člověka v převleku). Děj není jen o nahánění monstra lidmi nebo nahánění lidí monstrem za dunění hudby a občasného výskoku spřáteleného Konga. Tohle je důstojný snímek s godzillou, víc (sociální) válečné drama než sci-fi akčňák. A hodně vydařený!