Ipova smrt

Vyprávění se drží malého adoptovaného chlapce, jehož tíží vzpomínka na smrt otce, který mu byl velmi blízký; do jeho minulosti nám dají nahlédnout hlavně jeho denní úniky do vzpomínek. I hlavní událost, smrt německého důstojníka, je vnímána jeho pohledem; poté, co mrtvému muži chlapec ukradne zbraň, zmizí tato událost v proudu her a příhod s bláznivým Ipou (působivý je moment, kdy se v troskách horské vesnice, kde se oba hrají na vojáky, rozhoří opravdický boj – situace vyjadřuje intenzitu dětského prožitku hry). // Ozvěna ranní události se vrátí s koncem dne, kdy je Ipa pozván k večeři s vesnickou inteligencí (čítající samozřejmě chlapcovy pěstouny, pravoslavného kněze a jeho ženu, učitelku), aby na něj byla v emocionálně přehrané scéně vložena tíha jejich životů – neboť všichni přítomní mají pykat za smrt důstojníka, pokud se do rána nenajde jeho vrah. Jediný, koho povrchnost té noci pokoří, je malý chlapec. (27.09.2007)

(KB - R) Sergiu Nicolaescu, rumunský Otakar Vávra. Co si člověk vybaví, když se řekne jeho jméno? Žánrové, divácky velmi vstřícné filmy, u kterých ve výsledku ani už nesejde na tom, jestli máme na mysli „historické“ epiky (DÁKOVÉ, POSLEDNÍ KŘÍŽOVÁ VÝPRAVA I A II) či vděčné kriminálky (KOMISAŘ OBVIŇUJE, S ČISTÝMA RUKAMA) a komedie (Kdo je miliardář?). IPOVA SMRT z počátku sedmdesátých let tak mezi jmenovanými tituly působí jako... no, jako kdyby byl režisér dokumentů o kytičkách pověřen režií velkorozpočtových propagandistických epik._____ Klubový film IPOVA SMR vyniká odklonem od klasického vyprávění k tomu uměleckému, ve kterém se inscenačně velmi zdařile mísí dětsky ne-neviné představy se skutečností, kdy se divák má klást otázky, čemu věřit, co z prezentovaného se „doopravdy“ stalo, nakolik jsou předkládané obrazy či zvuky spolehlivé. Prolínání různých rovin („skutečné“, „snové“) je velmi opojné, ale bohužel platí jenom pro první dvě třetiny (necelou hodinu), než do představ – hry na válku – vpadne skutečnost, která s sebou přináší řadu etických a morálních dilemat. Závěrečná půlhodina ale není ani tak filmařsky zdařilá, ani myšlenkově podnětná, protože se spíše mluví... a film ztrácí víru v diváka a divák zase zájem o film. (17.12.2012)

"Ipova smrt" ukazuje sílu rumunského filmu, který rozhodně není bezzubý a rozhodně existuje. Ano, je to politické téma, ale je to i téma lidské a je podáno zajímavým, někdy až abstraktním způsobem, který ale dělá ten správný dojem. To nejsou jen prázdné scény. Mě tenhle příběh o tom, co je nejlepší pro všechny, dostal. (28.10.2016)

Dramaticky to síce mohlo byť trocha lepšie spracované - menej sa venovať lyrike priateľstva medzi Ipom a chlapcom a namiesto toho sa viac zamerať na ústrednú pointu, pričom by som pridal aj na konfliktných situáciách - no celkovo to nebolo vôbec zlé. Od "poslednej večere" to nabralo tie správne grády, pričom brilantný záver dal všetkému povestnú korunu. Spokojnosť. 70/100 (23.11.2016)

Toľko dobrých dobrodružných či dramatických snímkov natočil Nicolescu, že jeho meno beriem ako pojem, ale tento film ma trochu sklamal. Zjednodušený príbeh s čiernobielymi postavami, ktorý aj spracovaním akoby bol natočený tak narýchlo. Pellea v hlavnej roli nie je tak skvelý ako napr. vo filme Odvážni sa nevzdávajú, ale svoje si zastane. Horšie je to s ďalšími hercami, vratane chlapca. Sám režisér si zahral charizmatického esesáka, ale pre príbeh nijak výrazného. Postavy behajú od jedného extrému k druhému a z toho nemastného-neslaného príbehu ma vytrhol iba skvelý a nečakaný záver, a len vďaka ňemu nejdem v hodnotení nižšie. (24.02.2019)