And Then There Were None
And Then There Were None
And Then There Were None
Režie:
René ClairScénář:
Dudley NicholsKamera:
Lucien N. AndriotHudba:
Mario Castelnuovo-TedescoHrají:
Barry Fitzgerald, Walter Huston, Louis Hayward, Roland Young, June Duprez, Mischa Auer, C. Aubrey Smith, Judith Anderson, Richard Haydn, Queenie LeonradVOD (2)
Obsahy(1)
Vůbec první zfilmování slavného detektivního románu Agathy Christie Ten little niggers (Deset malých černoušků).
Osm pozvaných hostů spolu s manželským párem najatých sluhů tvoří desítku víkendových obyvatel osamělého domu stojícího na opuštěném ostrově uprostřed moře. Jejich hostitel, nepřítomný pan Owen, přednese po první večeři za pomoci gramofonové nahrávky deset obvinění z dávno spáchaných a dnes již téměř zapomenutých vražd. Každý z hostů je totiž vinen a podle slov Owena musí za svůj čin konečně zaplatit. Deset figurek na stole se po řadě kácí, jak hosté postupně záhadně umírají. Nikdo další ale na ostrově není a vrahem proto musí být někdo z nich.
(dopitak)
Recenze (29)
Lahkou rukou natocena adaptacia Desiatich malych cernoskov. Knihu som necital, takze napatie fungovalo paradne. Aj napriek starobe filmu a v prvej polovici predsa len trochu prilis uvolnenej atmosfere, ktora hustne az postupne. Zmeneny koniec je funkcny aj ked by som radsej videl knizne vyvrcholenie. Preto "iba" za 9/10 ()
Úplně první filmová adaptace asi nejznámějšího (a mého nejoblíbenějšího) románu královny detektivek Agathy Christie Deset malých černoušků se povedla. Nabídne velmi dobře vybudovanou ponurou atmosféru osamělého ostrova, která je místy odlehčena povedeným vtípkem. Daří se jí držet diváka v napětí, na koho to příště padne. Dokud ovšem nepřijde závěr - ten je totiž vpravdě hollywoodský… I přesto se jedná o zajímavý a napínavý snímek, který mohu milovníkům detektivek, zejména těch od jejich královny, doporučit! ()
... alebo Desať malých černoškov. Moje prvé stretnutie s adaptáciou románu Agathy Christie dopadlo na výbornú. Vychutnával som si rastúcu paranoiu víkendových návštevníkov ostrova, ktorých pozval neznámy hostiteľ a postupne zabíjal. Nevadila mi ani odľahčené karikatúry postáv ( komorník ), naopak, celý temný príbeh poľudšťovali. Príjemná zábava. ()
Paradoxně jsem viděl víc parodií na Deset malých černoušků než regulérních adaptací. Zdráhám se napsat "vážných adaptací", protože hned ta první, o které teď bude řeč, se ukázala být nečekaně komediální. René Clair natočil film, který sice román Agathy Christie neparoduje ani nemá vtipné slovní přestřelky, ale už od první scény němého seznamování hrdinů ve člunu je zřejmé, že bude docela rozverný. Postavy jsou nahlíženy posměšnou optikou a většina herců balancuje na riskantní hranici karikatury (nejvíc asi "přestřelil" představitel majordoma). Vraždy se ukazují jen v náznaku (bezvládná ruka, přečnívající z postele, zhroucené tělo oběti, které nevidíme do tváře atd.) nebo vůbec ne a tíživé hříchy hrdinů, které jsou důvodem jejich pozvání na soukromý ostrov a postupné likvidace, se bagatelizují, aby bylo možné nadále sledovat postavy se sympatiemi. Možná je to prostě daň pozitivním hollywoodským konvencím 40. let, stejně jako výskyt mladé zamilované dvojice, která trochu narušuje žádoucí nejistotu, v jakém pořadí budou "černoušci" vražděni. Výsledek na mě nepůsobil tak napínavě jako klaustrofobická britská verze z roku 1965, kterou jsem viděl dřív, ale zato má možná větší odstup od předlohy a nedělá z detektivky víc, než čím je - intelektuální společenskou hrou. Nicméně, abych jen nechválil - tempo filmu trochu upadá v momentech mezi jednotlivými vraždami. V knize Agathy Christie známe myšlenkové pochody postav a postupně s nimi prožíváme sílící paranoiu a pokles sebevědomí z toho, jak je situace zahání do kouta. Ve filmu, který si žádá vizuální akci, to bohužel chvílemi vypadá, že zatímco jedna nebo dvě postavy (obvykle soudce a doktor) jednají, ostatní jen odevzdaně čekají, až na ně přijde řada. Přesto jsem se dobře bavil. 80% ()
Na plné hodnotenie tu niečo chýba, respektíve je tu niečo navyše, a to akási pohodová atmosféra a hláškovanie do dokonania prvej polovice vrážd. Staršia dáma si stále vyšíva, ďalší hrá biliard, popíjajú a špičkujú sa ako na párty. To už ale treba pričítať aj zubu času a radšej sa nechať unášať príbehom. Osobne som tento notoricky známy príbeh nepoznal, respektíve si ho už dobre nepamätal, takže som bol v napätí až do konca a to sa neustále stupňovalo až som mal dojem, že som sa zrazu ocitol v horore. Keďže pôvodný záver nepoznám (nepamätám si ho), tak ma riešenie prekvapilo a potešilo. Každopádne ten spomínaný zub času vo mne vyvoláva túžbu pozrieť si nedávnu britskú minisériu. ()
Reklama