Čarodějův učeň

Řekl bych, že je to jeden z absolutních vrcholů naší bohaté animované tvorby. Narozdíl od Honzíka a Mařenky, kde se Zeman inspiroval českou pohádkovou poetikou, tentokrát sáhl po látce z lužickosrbské mytologie, která se svou syrovostí blíží německým pohádkám a legendám ve stylu bratří Grymmů. Je to temná látka, kterou ocení spíš ti odrostlejší a nejlépe ze všech snad přímo dospělí, ale to je koneckonců v pořádku, protože pohádky v původním smyslu slova znamenaly příběhy ústně předávané především dospělým. Je v tom napětí, odvaha, sebeobětování i pořádný kus romantiky. Tenhle film mě fascinoval už jako kluka a hrozně rád se k němu vracím i dnes. Úžasné je i výtvarné zpracování. Je to jeden z vrcholů klasického ploškového filmu. A musím ocenit i dabing - vedle výborného Munzara si uznání zaslouží i Moučka, kterého jinak moc nemusím. Celkový dojem: 100 %. Čarodějův učeň je jeden z řídkých případů, kdy film vítězí nad literární předlohou. Není v něm méně fantazie, ale působí i díky hororové vizuální stylizaci. (13.06.2006)

Karel Zeman zadaptoval tuhle původní mýtickou naraci o souboji s temnými stránkami duše a o směřování k pólům Dobra či Zla tak sugestivně, až vznikl jedno z nejdepresivnějších a nejbolavějších animovaných děl světového filmu. Snoubí se tu nejenom ona odvěká primární dualita Dobra a Zla, ale i Krásy a Hnusu, Radosti a Bolesti...a hlavně intelektuální divácké percepce - je to skutečné UMĚNÍ, ale už jako malému dítěti mi tenhle film přinášel doslova fyzické utrpení. Pohádka pro děti, která rozežírá a zraňuje... (tak to ale v prapůvodních, např. eskymáckých a indiánských, ale i indoevropských, pohádkách vždy bylo...) (03.07.2007)

Vynikající hororová a depresivní záležitost, atmosféra že by se dala krájet, nemám slov, tohle se vážně povedlo a jako kluk jsem se neuvěřitelně bál. Krásný děsivý příběh, atmosféra, efekty, hudba, pan Zeman...:-) Za 5*, takových filmů z dětských let, kdy vám běhal mráz po zádech, a báli jste se usnout, přeci jen moc nebylo. (28.10.2011)

Výhoda animáků je, že se jim všechna klišé tolerují. I když je animace stará jako Metuzalémova fousiska, docela hezky se na ni dívá. Všechno tu klape a já skutečně nemám problém ani s jednou složkou filmu. Ovšem strašidelné to je max. pro děti na nočníku, krev je tam asi ve dvou záběrech a to má ještě barvu pomerančovýho džusu. Tenhle snímek je spíše o atmosféře a poetice. Co se týče animáků, tak tohle je rozhodně lepší než všichni ti Shrekové, Příšerky, ryby, paryby, osli, paosli, mamuti, pixaři, Fiony, auta, úžasňáci a já nevím, co všechno ještě. Jenže Čarodějův učeň mi přijde i tak nemastný neslaný - příběh triviální, dlouhý, málo strašidelný (psalo se tu přímo o děsivosti, hmm...), lepší dojem nezachrání ani sebelepší ztvárnění. (05.10.2008)

Mnoha českých filmařů možná nemá v Hollywoodu tak známé jméno, jistě se ovšem najdou i výjimky. Jednou z nich může být i Karel Zeman. Skrze jeho práci s vizuálními efekty a animací je Zeman s dnešním odstupem vnímán jako český George Méliès, svou tvorbou inspiroval Tima Burtona, Stevena Spielberga nebo Wese Andersona, jeho tvorbě je věnováno Muzeum Karla Zemana umístěné na Malé straně v Praze, svojí prácí se stop-motion animací a praktickými kritiky je dodnes vnímán jako legenda. Za jeho nejznámější díla je poté vnímána Cesta do pravěku, Vynález zkázy nebo Baron Prášil, výrazným filmem v kariéře Zemana je ovšem i Čarodějův učeň. Zemanův pokus o adaptaci novely Otfrieda Preußlera a jeho příběhu o Krabatovi (která je založena na mnohem starší pověsti) je směsicí pohádky a hororu, dvou zdánlivě neslučitelných žánrů, kdy při jeho tvorbě byla využita nejstarší animační technika s názvem plošková animace. Výsledkem je další výrazně stylizovaná práce, kterou mohl Zeman ne poprvé a téměř naposledy (následující snímek Pohádka o Honzíkovi a Mařence byl jeho posledním) opět vytřít zrak.  Spíše než pohádkou je Čarodějův učeň horor, pravidelně dokáže nadělit husinu a dokázat, že tento animovaný film možná ideálnější servírovat krapet odrostlejším divákům, není snadné zbavit se pocitu, že jde dost možná o animák, který je ideálnější pouze pro dospělé diváky. Jestli měl nějaký konkrétní projekt Karla Zemana inspirovat Tima Burtona, bylo by snadné uvěřit, že to byl právě Čarodějův učeň.  Občasná sázka na černý humor, démoni, krev i děsivá zvířata. 72 minut dlouhá podívaná nikdy neztratí zápal, přitom všem zůstává depresivní nádech, který by se jako pohádka před dobrou nocí jednoduše neosvědčil. Nepůsobí Zemanův cit ke stylizaci, kdy i v animované formě zvládá předkládat poutavé vizuální výjevy, očividná snaha o vyšperkovanost. Luděk Munzar zvládá roli Krabata/vypravěče, Jaroslav Moučka nahání hlasem děsivého Čaroděje mráz, v součtu jen možná zamrzí, že se pořád příběh vydává pořád krapet cestou pohádky a má to vliv na vývoj zápletky i momenty, kdy by pohádka už při tak výrazných výjevech mohla zajít ještě o ždibec dál.  Atmosféře zvládá přispívat i hudba Františka Belfína, příběh je jen možná krapet urychlený, kdy se v tomto případě jeví další příznak pohádky, která musí být kratší, aby byla divácky vděčnější. Hybridnost mezi pohádkou a hororem je tak možná u Čarodějova učně drobnou překážkou, přesto jde o další výrazný Zemanův zářez. Ne nutně jeho nejlepší film, přesto pořád jeden z nejvýraznějších českých filmů všech dob. Jeho mezinárodní uznání je dalším důkazem navíc. A především je Čarodějův učeň dalším důkazem, že se nevyplatí soudit dle příjmení. Dekádu trpět prolhanou a chlastem nasáklou hromadu hnoje na Pražském hradě je sice obtížné, Karel ovšem Zemanům i po letech vrací hrdost.... (28.02.2023)