Pohádka o Honzíkovi a Mařence

Tak opět naprostá paráda. Spojení těchto dvou českých velikánů (Zeman a Svoboda) udělala něco téměř nadpřirozeného. Krásný příběh, který není sice tak drsný a strašidelný jako Čarodějův učeň, ale i tak je to velice netradiční, ponurá pohádka i pro dospělé. Nejvíc se mi líbil kopřící andílek, který hrál na liru nohama :o). Pohádky Karla Zemana budou navždy nesmrtelné a já je rozhodně budu pouštět svým potomkům :o) (12.08.2009)

Povedená pohádka o Honzíkovi a Mařence, ve které sice absentuje jakákoliv perníková chaloupka i sourozenecké spříznění (incest nechme bibli, ne pohádkám), za to je tu mimo jiné divý lupič, rytířský turnaj, nebo transformace jisté postavy do něčeho, co vypadá jako kamenný emo-goth chrlič, který je mimochodem snad jediná věc, která si zasluhuje z imaginačního hlediska pozornost, s návrhem kresby se tu nikdo moc nevytáhl a většina věcí působí vizuálně docela nudně, byť stále dobře nakresleně a naanimovaně, ale stále nudně, Zeman, neZeman. Rozhodně to nepatří mezi špičku toho, co se dá ploškovou animací vytvořit, ale pořád je to zábavná pohádka s dobře zvolenou krátkou stopáží. Proč zeman nikdy nenaanimoval jedinou vemírnou vydru s chapadly? (16.03.2015)

Čekal jsem pohádku, jak Jeníček s Mařenkou jdou na maliny do lesa, ale bylo to o úplně něčem jiným. Už jsem myslel, že Mařenka tam ani hrát nebude, protože se tam objevila snad až v polovině. No jo, Zeman musí mít dycky něco extra. Ale hraný filmy kombinovaný s aminací se mi od něho líbí víc. Už jenom proto, že to nejsou pohádky, ale Verneovky. V jeho pohádkách mají všechny postavičky vždy takové toporné pohyby, ale jinak nic proti... Teda kromě toho, že ten děj skáče hrozně rychle odněkud někam, nevyvolává ve mě emoce (postavičky je snad ani taky nemají a často nemají taky rozum)... Přesto se tam ale najde plno skvělejch nápadů a humoru (chch, třeba polonahej rytíř). (20.11.2008)

Toto poslední dílo od mistra Zemana mě dlouho unikalo. Vzpomínám si jen, že kdysi dávno to vysílali na Primě (Premiéře:-). Ale já to neviděl. A tak mě jednoho podzimního dne napadlo, že tuto pohádku musím shlédnout. Jelikož jsem před pár dny viděl výborný animák Čarodějův učeň, tak mé očekávání od Honzíka a Mařenky bylo veliké. Bohužel, se slzou v oku musím říct, že jsem velmi, ale opravdu velmi zklamán. Je to děj úplně o ničem a bude vás spíše uspávat. Osobně si myslím, že se najde hodně diváků, kteří si tuto pohádku pustí dříve než Krabata a odradí je právě od shlédnutí Čarodějova učně. Tak lidi, prosím, pusťte si nejdříve učně Krabata. A na Honzíka a Mařenku se podívejte až nebude v televizním programu nic zajímavého. Dvě hvězdy dávám z úcty k panu Zemanovi, který mě svými ostatními díly úplně dostal a nikdy na ně nezapomenu. (17.10.2008)

"Zpívám své zpívání, nejvroucněji jak vím, o první setkání s úplňkem a sním. Zpívám své zpívání dobráčkům a dál o šťastném setkání, s tím kdo klid mi vzal...." Nevím jestli je to jen díky této písni Heleny Vondráčkové či všeobecně mě povědomé hudbě mého oblíbence Karla Svobody, ale měl jsem pocit, jako bych tuhle pohádku už určitě musel někdy vidět. Každopádně kromě té výrazné (ale určitě ne kýčovité, jak tu někdy píše) Svobodovy hudby, kterou jsem opravdu prožíval každým coulem, jsem si tohle "vyprávění, co se nevešlo do oslavných kronik" užíval i díky umění mistra animace Karla Zemana stejně jako třeba díky Františku Filipovskému, který pro sebe typickým způsobem namluvil postavy hodného i zlého skřítka. (10.01.2019)