Pohádka o Honzíkovi a Mařence

Adorace Karla Zemana chápu, natočil spoustu skvělých filmů, jenže cpát plné počty úplně všemu, co udělal, už hraničí s nekritičností. Honzík a Mařenka je místy nudná trademarková exhibice s neschopným protagonistou, který nic neumí a nic nedělá (a když dělá, tak věci kazí) a nakonec ujíždí s princeznou a div ne půl královstvím. Kýčovitá Svobodova hudba tomu zrovna nepomáhá - jindy se u Zemana se svými manýrami krotil úspěšněji. Jistě to má nějakou základní atmosféru, ale dávat tomu výrazně nadprůměrné hodnocení bych ze své strany chápal jako neúctu k Zemanovi. (26.12.2012)

Rozhodně neuděluji tomuto filmu tak skoupé hodnocení z důvodu toho, že bych se nechal zmást jako jiní a pouštěl si jej s domněním, že se jedná o další verzi klasického příběhu o Jeníčkovi a Mařence. To naopak dost kvituju, že se Zeman vydal jinou cestou a odvyprávěl něco, co vlastně nemá obdoby. Bohužel se nemůžu ubránit tomu, že v případě jeho posledního kousku forma ve velkém válcuje obsah a kromě té pozoruhodné ploškové animace, kvůli níž jsem tady, jsem si z filmu vůbec nic neodnesl. (11.12.2020)

Krásně melancholická pohádka z trochu jiného soudku, než na co býváme u českých pohádek zvyklí. Škoda, že jsem tuhle baladu neměla možnost vidět v útlejším věku, protože by mě opravdu zajímalo, jak by na mě působila. Karel Zeman byl opravdu mistr naší animované tvorby, Karel Svoboda geniální skladatel a když se ti dva dali dohromady, muselo zákonitě vzniknout něco výjimečného. Mimochodem, naprosto geniálním vynálezem je pojízdné křeslo krále Berana s živým motorem a ruční brzdou. (19.04.2008)

Někde mezi temným Krabatem a klasickou českou pohádkou. Základ je klasický, Honzík vyrazí s prázdnými kapsami do světa, aby poznal nebezpečí i lásku. Cesta za štěstím je však v tomto případě o dost nebezpečnější než obvykle. Že na takové cestě musí člověk i něco obětovat je vyjádřeno i v postavách tří skřítků průvodců. Ostatně Honzík s temnými křídly není zrovna pro malé děti. Temnějším laděním se film blíží Krabatovi, i když v jádru zůstává klasickou českou pohádkou s obvykle skvělou Zemanovou výtvarnou stránkou. Rovněž Svoboda složil výborný hudební doprovod. (06.04.2013)

Musím s lítostí přiznat, že vývoj příběhu se mi téměř vůbec nelíbil (nahatý rytíř, divná Honzova rozhodnutí, zabitý kůň, netopýří zjev - to mi vůbec nepřijde pro děti vhodné). Ani vzhled postav se mi nelíbil. Co ale musím pochválit je animace, která byla jako vždy téměř dokonalá, celkový nápad příběhu s kronikami a obyčejném lidském štěstí (hlavně konec). Co jsem si zamilovala především byla hudba, která byla úžasná od začátku dokonce. Díky nápadu, hudbě a animaci dávám 65%. (24.08.2020)