Opičí muž

Tam, kde je John Wick jenom o vymazelné choreografii a pěkně nasnímané bombastické akci, přidává Monkey Man lidštějšího hrdinu s mně bližší motivací, živočišnost, neokoukané a atraktivní prostředí Indie, mystiku a podnětné sociální motivy (byť ty jen lehce nahazuje). Jo, v téhle podobě si "akčňák" užít dokážu. Audiovizuálně špička, fantastický režijní debut. (05.04.2024)

Milionář z chatrče Dev Patel se nelítostně vrhl na režisérské křeslo a ve stylu Johna Wicka pokropil svým debutem filmové plátno krví. Krom režie a spolupráce na scénáři si urval ještě postavu hlavního hrdiny, kterého nejen svým charismem zvládl na výbornou. Choreografie bojových scén nikterak nezaostává za již zmíněným Johnem Wickem a film má i díky tomu neskutečný spád. Film Opičí muž dle vzoru bájného Hanumana se velmi povedl a vzhledem k tomu, že to byla Patelova režisérská prvotina, tak jsem hodně zvědav na jeho direktorskou druhotinu. (03.04.2024)

Načrtnutá mytologie kolem opičího muže velmi fajn, na debut natočeno s nebývale pevnou rukou a nelze opominout luxusní soundtrack. V podstatě je to "jen" další žánrový revenge movie, ze kterého je ten Jonathan cítit na sto prstů, nicméně Patelův hrdina je přece jen o něco přístupnější a lidštější. Hodně tady dělá to neokoukané prostředí a taky netradiční atmosféra, která působí téměř po celou dobu intenzivně a neotřele. [80%] (05.04.2024)

Wick Bollywood v dobrém slova smyslu. Akční snímek s bojůvky na motivy Tarantinovek, který je v prvních minutách lehce strčí do kapsy. Surovost a syrovost snímku o obrodu sebedestruktivního šimpanze k posvátnému hulmanovi. První půlka filmu byla jasná, úderná jako pěsti krále kobry do obličeje hlavního protagonisty. Dějová linka byla jednoduchá, pomsta. Možná to bylo na tak dlouhý film málo. Přesto hudba, kamera a herecké výkony byli vynikající, že člověk promine plochý děj akčního filmu, lehký klišé a patos. Konec byl surově ustřihnut jako surovost celého filmu. Jako divák věřím, že Hanumán porazil zlého démona Ravanu, ale co Síta? (02.04.2024)

Mstivě esoterická cesta Džonmorevika, k dokonalému gaybarovému fistingu vycvičeného ostrakizovanou sektou cigánských tranzistorů, malebnými zákoutími Chánova. Tentokrát mu psa sežral veskrze prohnilý kapitán PandžábPD Milan Čonka, za jehož nitky tahá bezskrupulózní Bába z Šachty, strašlivý to obchodník s Védami. No, trochu po tom pálí prdel jako po přečiliovaném vindaloo a Dezider Patel se místy přepajcoval betelem, načež vychrlil na papír zhruba třicet minut sanskrtsmaženic, z nichž máte tak trochu pocit, jako by vás nadržená hermafroditní Kálí honila čtyřma rukama, Šiva vám u toho se zlomyslným chechotem třepal kaleidoskopem a v pravidelných intervalech prskavě řval do xichtu sikh heil. Nicméně to nádherně hygienické, civilizované a kulturní prostředí tomu prostě propůjčilo nebývale optimistický puch místa, až máte chvílemi neodolatelnou chuť urvat z první dostupné fasády měděný okap a nadšeně s ním pelášit do nejbližší sběrny. A rovněž oceňuji, že odolali jakékoliv obvyklé hárekršna diskotéce a po dlouhé době konečně zase někam Kopli Čárlta. (28.04.2024)