Moskva slzám nevěří

Snímek obdržel Oskara a má se jednat o jeden z komerčně nejúspěšnějších sovětských filmů, což je ovšem relativní pojem, protože o komerci se v pravém smyslu slova v sovětském distribučním systému nedalo mluvit, tam vždycky šlo spíš o výchovnou a propagandistickou funkci. Udílení Oskarů vždycky do značné míry podléhalo nejen komerčním, ale i politickým zájmům, takže přidělené ceny jsou obvykle výsledkem nějakých módních vln nebo společenského kalkulu, jako v tomto případě. Právě končila vlna politického oteplování mezi oběma supervelmocemi, která spadá zhruba do funkčního období Jima Cartera, a tak se americká Akademie rozhodla vlnu vzájemných kulturních výměn a zvýšeného zájmu o sovětskou kulturu odměnit soškou za nejlepší zahraniční film. Po pravdě řečeno si myslím, že tahle volba svědčí spíš o nemohoucnosti sovětské kinematografie, protože jestli jde o nejlepší film její produkce, tak pánbůh potěš. Jedná se o typický sovětský cajdák s nesmyslně přetaženou stopáží, nevýraznými postavami a nemoderním pojetím, které svědčí jednak o tom, že sovětská kinematografie byla izolovaná od jejího západního protějšku, kde se tehdy v 70. letech odehrávaly velké věci - např. na poli nezávislého filmu, jednak o tom, že tvůrci opravdu nemuseli vycházet divákovi moc vstříc, protože návštěvnost nebyla měřítkem, které by rozhodovalo o filmové výrobě. Budu tvrdý a napíšu, že kdyby se stopáž zkrátila o hodinu, zapracovalo se ve scénáři na dialozích a herci místy, vlastně docela často, nepřipomínali leklé ryby, šlo by pořád ve světovém měřítku a v příslušném žánru jen o mírně naprůměrný film. Nehledě na to, že z postojů sovětských hrdinek a jejich chování by např. americké a západoevropské feministky ublinkávaly. Kladem sice je, že ideologické postoje, tak typické pro sovětskou tvorbu, jsou v tomhle případě výrazně upozaděné, ale při pozornějším sledování se i ony neomylně dají identifikovat. Celkový dojem: 35 %. (27.06.2011)

Viacgeneračná dráma zo sovietskeho prostredia, ktorá sa svojho času stala slávnou. Ide o mimoriadne prešpikovaný spôsob rozprávania a odhaľovania životných pútí a lekcií zo života. Meňšov atypicky kladie veľký dôraz na mimodejové bunky, často používa úplne iné dorozumievacie kódy a identifikácie stotožňovania sa s vkusom diváka a jeho skúseností. Film ako celok je subtílny a megalomanský zároveň, má kúzlo a používa skutočne presvedčovací jazyk, neidealizuje a zhmotňuje látku aj postavy v nej. V každom zlom vidí šancu a každú rozvitú šancu strháva z naivnej predikcie naspäť na povrch zemský. (14.04.2018)

Zdánlivě se jedná o film o lásce- o hledání vztahu, o sebeuvědomění... Až si v prvních minutách filmu člověk připadá, že snad se dívá na trezorový film - přeci by soudruzi nedopustili, aby se ukazoval život moskevské smetánky v tak růžových barvách. Ale postupně se plíživě dostavuje ten správný úhel pohledu, povýšení jsou nakonec poníženi a propadají samotě a alkoholismu. Až v samém triumfálním finále se konečně potká ten ideální pár - dělnice, jež vlastní pílí dosáhla až na ředitelské křeslo, kde rozhoduje moudře a rozumně a zámečník s neuvěřitelným tvůrčím a osobním potenciálem, ovšem spokojený jen se svoji prací, která je platná pro celé lidstvo. Do toho obrázky vzrůstající panelové zástavby v protikladu k chudému venkovu - no, masáž jak vyšitá. Byla jsem opravdu spokojená... (30.11.2012)

Najviac mi to pripomenulo nejakú vzťahovú allenovku, kde tri ženy riešia svoje vzťahy a neskôr aj rodinný život. Akurát ten Allen to vždy stihol za hodinu a pol a tento sovietsky projekt chce zabrať obdobie dvadsiatich rokov a tak je trvanie dlhšie. Aj tak nevidíme vyrastanie dcéry alebo iné zmeny postáv, aj bytovky a kuchyňa zostávajú rovnaké. Tak nám to aspoň môže pripomenúť naše vtedajšie reálie, len samovar vo vlaku som nikdy nevidel. A keď sa na to Rusi pozerajú dnes, možno si povedia to isté, vodka sa stále pije z dvojdecákov z hrubého skla. Len či nájsť jedného Gošu zámočníka v mnohomiliónovej Moskve bude naozaj také ľahké. –––– Neplačte, Moskva slzám nevěří. Jdu ho hledat a najdu ho. (07.12.2014)

Moskovský epos + ženská odysea + moderné spracovanie s takmer i nulovým výskytom súdruhov & súdružiek = sovietsky titul Moskva slzám neverí; venujúci sa trojici najlepších kamarátok, pričom akýsi, povedzme ústredný prím, bude nakoniec predstavovať iba jedna z nich - Káťa - azda vôbec tá najzaujímavejšia postava, aká sa mimochodom ponúkala naprieč, vskutku, naprosto pestrou paletovou mozaikou medziľudských vzťahov medzi ženami a mužmi, čo bola zároveň i hlavná podstata daného, kinematografického diela s celkovo až približne i 20-ročným rozpätím nasledujúcich udalostí [začínajúc v roku 1958, a končiac asi okolo roku 1978], v ktorých teda nebola žiadna núdza o pomerne dosť zaujímavé situácie; v podstate najmä vďaka čomu samotné sledovanie našťastie neskĺzlo do akejsi statickosti či trebárs taktiež aj teatrálnosti v rámci celého rozprávania, za to ale režisérskej roztržitosti zo strany Vladimíra Meňšova, som určite viackrát postrehol, ale nie zase toľko, aby mi to úplne pokazilo potenciálny zážitok, v ktorom bola naprostá, a k tomu i nefalšovaná radosť zo sledovania ústrednej protagonistky v podaní Viery Alentovovej, ktorá bola v tom čase nielen skutočnou manželkou režiséra tohto titulu, ale zároveň tiež utiahla i väčšiu-väčšinu [prí]slušného počinu len na svojich pleciach, ktorej neskoršie zručne sekundoval i prichádzajúci Alexej Batalov. • Mal som zameškaný jeden väčší rest, ktorý už nejaký ten piatok rozhodne poznám, keď by som chcel na záver hádam len úprimne skonštatovať, že isteže neľutujem svoj strávený čas, zrovna až takto priamočiaro obkolesený samými, sympatickými predstaviteľkami, keďže i Antonína a Ľudmila svoju kamarátku zväčša iba vkusne dopĺňali a povzbudzovali, a tak práve preto boli akosi ich mužskí náprotivkovia mierne odsunutými na vedľajšej koľaji, čiže autor sa inými slovami zrejme najviac snažil i o to, aby čo najvernejšie zobrazil akúsi ženskú emancipáciu, z čoho sa už pomaličky začínal ozývať akýsi f e m i n i z m u s, ktorý ozaj máličko začal vystrkovať rožky, no aspoňže ešte v prijateľnejšej miere...? (18.05.2024)