Leťat žuravli
Žeriavy tiahnu
The Cranes Are Flying
The Cranes Are Flying
Režie:
Michail KalatozovKamera:
Sergej UrusevskijObsahy(1)
Veronika s Borjou jsou zamilovaní až po uši a letní Moskva patří alespoň na chvíli jen jim. Jenže se píše rok 1941 a země vstupuje do války s Německem. Borja odjíždí jako dobrovolník na frontu, aniž by se stihli rozloučit a tak před narukováním nechá Veronice dárek k narozeninám doma. Oba milence dělí stovky kilometrů, válečná vřava se však rozléhá na bojišti i nad hlavním městem. Zatímco Borja bojuje mezi zákopy o život zraněného vojáka, Veronika přijde při jednom z prvních náletů na Moskvu o rodinu. Borjovi rodiče vezmou dívku k sobě, tam ale musí neustále uhýbat před Markovým pohledem a dotěrnými návrhy. Když o Borjovi dlouho není žádných zpráv, souhlasí zlomená a apatická Veronika s Markovou nabídkou k sňatku. Snaží se pak najít aspoň nějakou útěchu v práci ošetřovatelky, jednoho dne však z jejího pokoje zmizí narozeninový dárek od Borji a Veronika v sobě nachází dosud netušenou sílu... Jeden z nejoceňovanějších sovětských filmů ve své době zasáhl filmaře a diváky ve všech zemích, kde se promítal. Jeřábi táhnou (1957) vešli do kin jen rok a půl po Chruščovově kritice Stalina, na počátku období tání, a svojí rozpohybovanou kamerou, extrémními úhly snímání i zaměřením na bolestnou nejistotu dívky uprostřed válečných let představovali v rámci sovětské kinematografie naprosté zjevení. Snímek Michaila Kalatozova otevřel ve své domovině nový pohled na válečná léta a mimo jiné získal nejvyšší ocenění na filmovém festivalu v Cannes. I díky tomuto úspěchu dostaly v zestátněné kinematografii později prostor válečné filmy jako Balada o vojákovi (1959) či Ivanovo dětství (1962). Příběh Veroniky podává osobní i osobitý náhled na druhou světovou válku, jehož sílu nyní můžete poznat skrze nově zrestaurovanou verzi. (Česká televize)
(více)Recenze (120)
Silný dramaticko-ľúbostný príbeh z obdobia druhej svetovej vojny odohrávajúci sa mimo frontu, zachytávajúci trápiacich sa ľudí, ktorí čakajú na správy o rodinných príslušníkoch a priateľoch. Trápiaci sa mi však viac prišli herci s pomerne nevyrovnanými výkonmi, všetkých však zhadzovať nechcem, mužské postavy boli zahraté dosť na úrovni. Kamera chcela byť moderná na svoju dobu, no viac mi vadila, akoby ma mala zaujať. A takéto maličkosti potom zrušili celkový dojem z perfektného príbehu a všetko to bolo bez emócií. Škoda. 70%. ()
Príde mi divné, že Veronika sa veveričke nepozrela do košíka dávno predtým. Aj keď ten odkaz nič nového neprezrádzal, prečítala si ho, až keď jej oriešky už patrili niekomu inému. Tak ju zrejme zamrzelo, že keby to videla skôr, možno bude svadbe bez lásky vzdorovať ešte o trochu viac. Ale čo je ženské srdce oproti vojne? Nemysli na malichernosti. Tam máš kvety a rozdávaj ich preživším. Inak famózna vizuálna stránka. Neprestane ma fascinovať, čo dokáže čierno-biela kamera. ()
Kdyby ve mně tento velmi dobrý válečný snímek vyvolal větší emoce, dal bych 5*. Jeřábi táhnou ukazují, jak válka poznamenala život obyčejným mladým lidem, z bojové vřavy toho moc neukáže, což je možná malinko škoda, ale jak jsem řekl, zaměřuje se spíše na životy hrdinů, kteří v době války žijí, na území, kde jsou nálety, kde se pracuje pro armádu, kde se pomáhá raněným a kde panuje strach o vlastní životy, ale také o životy synů, manželů či snoubenců. Scéna, kdy se harmonikář ocitne u Veroniky je jednou z nejsilnějších v celém filmu, dále bych zmínil snahu o loučení v davu odcházejících nováčků na frontu či závěr na nádraží. Vyloženě nepříjemnou scénou byly fanatické oči Borisova bratrance Marka. To bylo opravdu až moc. ()
Petr a Lucie nebo také Romeo, Julie a tma, aspoň tím svícením na ústřední dvojici v začátku příběhu. Tragický, a v dnešní době těžko docenitelný kus ze sovětské kinematografie. Musel jsem se smát vzletnému Štěpánovu prohlášení v závěru, že soudruzi udělají vše, aby už ženy nemusely oplakávat své nezvěstné muže. A pak přišel Josif Vissarionovič a těch vdov bylo ještě víc. Film obsahuje celkem dvě silné scény: když Veronika vyběhne po schodišti a otevře dveře do neexistujícího bytu; a pak to bombardování prožité v bytě. Přičtěte k tomu jeden z nejstarších dochovaných dabingů ( Studio pro úpravu zahraničních filmů pro ČST Praha, 1965, famózní Ludvík Žáček) v hlavních rolích Jana Štěpánková, Eduard Cupák, Bohuš Záhorský a Josef Vinklář. Kvůli naposled vyčteným faktorům hodnocení tak vysoko, jinak by to byly 2*. ()
Filosofie... Přemýšlej. Rozhodni se. Truchli. Žij. Přežij. Styď se. Vstaň. Děkuj. Žij. Jeřábi táhnou jsou filmem věčným. Jeho příběh nikdy nezemře, tak důležitý pro minulé, dnešní i příští generace je. Sděluje nám důležtou myšlenku a to sice tu, že člověk musí být smířený sám se sebou, bez toho nemůže žít. Ne normálně. Herci předvedli skvělé výkony. Konec je jedním z nejhezčích filmových momentů, které jsem zažila. Ve vzduchu bomby, rány, strach a napětí všude kolem - a klavír! To je další z těch úžasných momentů. Ale přesto není film Jeřábi táhnou o síle momentu. Je o věčnosti. ()
Galerie (81)
Zajímavosti (18)
- Film bol veľmi zásadný pre ruského režiséra Andreja Končalovskijeho. Ovplyvnil ho vraj natoľko, až zanechal štúdium hudby a nastúpil do filmovej školy. (jaklee)
- Pablo Picasso po zhlédnutí označil film za nejlepší, který kdy viděl. (Hans.)
- Hlavný kameraman filmu Sergej Urusevskij použil prelomovú formu nakrúcania ručnou kamerou. Takto natáčať sa naučil počas 2. svetovej vojny, kde slúžil ako armádny kameraman. (DrSKusa)
Reklama