2 roky prázdnin

Jako dítě jsem tenhle seriál miloval. Vždy když jsem zaslechl z televize ono: "Vzhůru na palubu, dálky volají....." v podání výborného Karla Černocha, tak mě to přikovalo na gauč. Ač jsem knížku měl přečtenou snad desetkrát, tak jsem hltal každou minutu dobrodružství party kluků. Z dalších výborně zpracovaných Verneovek ve formě seriálu, které tenkrát běžely v Magionu a Veze bych doporučil: Děti kapitána Granta, Tajuplný ostrov, Matyáš Sandorf. (04.01.2014)

Snadno jsem mohl bez rozmyslu zalovit v nejasném pocitu z dětství "docela se mi to líbilo" a připojit všeobecně zde panující náladě odpovídající čtyři hvězdičky. Věren však svým zásadám, rozhodl jsem se opět vstoupit do téže řeky. Zjevně však Subjektiv jakožto podmnožina panta taky rhei. Za proud, jenž mě odnesl směrem od seriálu nejvíce, nezodpovídá nikdo jiný než sám Jules Verne, jehož předlohu jsem naštěstí pro seriál četl až se zpožděním. +++++ Začít mohu tím, jak se tvůrcům nepodařilo převědčivě ukázat proměnu chlapců v muže, jejich neschopností uvádět i řešit dramaticko-dobrodružné situace, dialogy podřízenými snad jen příkazu: "no tak říkejte něco," poměrně slabým herectvím, které umožňuje uvěřitelné splnění instrukcí "přejdi zleva do prava, vylez na kopec a vystřel na ptáka," leč při vyjádření emocí selhává. Seriál přichází se zcela novým dějem předcházejícím ztroskotání, který zabírá většinu seriálu, dějem jednoduchým, bez napětí, bez atmosféry, dějem šestákových dobrodružství, těžko rozlišitelnými chlapeckými postavami bez vývoje, jež jen občas náznakem a omylem ukazují, že Verne je nutil cosi překonávat a dospívat. +++++ Ani Verne nebyl mistr psychologie postav, byl si však vědom svých možností a pouštěl se jen do takových popisů lidského nitra, na něž se cítil. Detailní duše nahrazoval výrazným vystupováním s jednoduchými motivy přehledných postav. V seriálu jsou sice postavy taktéž přehledné, žel naprosto bezvýrazné. A ještě něco, Verneovy postavy silně definovalo to, co znají a umí. Ned Land z 20 000 mil pod mořem byl především harpunář a přímočarý silák, Joe z Pěti neděl v balóně až artisticky ohebný smíšek, Cyrus Smith z Tajupného ostrova hrdý a extrémně praktický inženýr, Paganel z Dětí kapitána Granta roztržitý zeměpisec s obrovským přehledem. Ve Dvou rocích prázdnin najdeme chlapců poměrně hodně, což je malinko rozmazává, ale i tak každý měl nějakou svou jedinečnůstku. +++++ Všechny problematické aspekty seriálu bych však možná přeci jen unesl, kdyby alespoň duch Vernea v něm zůstal přítomen. Kde že toho ducha vidím? Tak vzpomeňte... Vernea přeci považujeme za vizionáře, zvěstovatele technologického pokroku. Dva roky prázdnin sice létající stroje, torpédovky ani ponorky neobsahují, ale v širším slova smysla tu pořád přebývá víra v sílu lidského poznání, která i dětem umožňuje přežít v divočině a civilizovat ji ve Verneovském slova smyslu. Nechává v románu své hrdiny získávat potravu z kmene stromů, používat lasa a bolasa, chodit na chůdách v močálech, vyrábět brusle, opatřovat si sůl či sestrojit draka, jenž unese malého chlapce. Poměrně podrobně popisuje, jak na to, čímž sděluje, jakou výhodu přináší lidem ono "mít znalosti." V tom žije Verne! A seriál? Zřejmě si to vůbec neuvědomuje a tento prvek téměř zcela ignoruje. Silné **. (17.09.2012)

Bonifan zůstal stejně arogantní jako byl na začátku, a požitek mi kazil opravdu otřesnej dabing, ale i přes to mě seriál zavedl kamsi daleko za dobrodružstvím a "VZHŮRU NA PALUBU, DÁLKY VOLAJÍ, PŘÍZNIVÝ VÍTR UŽ VANE NÁM. TAJEMNÉ PŘÍBĚHY NÁS TEĎ ČEKAJÍ, TVÝM DOMOVEM BUDE OCEÁN..." mi připomnělo, že jsem kdysi byl dítětem se sny a fantaziemi. (15.07.2017)

Tehdy jsem tenhle seriál miloval natolik, že jsem se úvodní píseň naučil nazpaměť ;o) Později jsem však zjistil, že děj knihy je podstatně bohatší a zajímavější. Seriál byl zkrátka omezen rozpočtem a na výsledné podobě to bylo přecejen dost znát. To by samozřejmě bylo možné autorům odpustit, ovšem proč byl děj nejen zjednodušen a "znízkonákladněn", ale dokonce v mnoha věcech i zásadně pozměněn, to jsem vskutku nepochopil... (13.09.2006)

Dva roky mám přečtené asi pětkrát, a tak mě vývoj děje přeji jen poněkud překvapil. Tu zápletku, jak se hoši vůbec někam dostanou, asi potřebovali kvůli natažení stopáže do seriálu. Nicméně po dvou dílech to vzdávám a jestli chcete vědět proč, přečtěte si komentář kolegy monologa, protože on to vysvětluje přesně. Ještě bych dodal, že tvůrce dialogů neuměl dobře česky, a tak se tu dočkáte obratů jako Petrovo babička apod. (31.08.2016)