Caravaggio
Caravaggio
Režie:
Derek JarmanKamera:
Gabriel BeristainHudba:
Simon Fisher-TurnerHrají:
Nigel Terry, Sean Bean, Dexter Fletcher, Tilda Swinton, Nigel Davenport, Robbie Coltrane, Michael Gough, Noam Almaz, Imogen Claire, Vernon Dobtcheff (více)Obsahy(1)
Expresivní výpověď předního evropského režiséra o životě a díle slavného ranobarokního malíře, který přišel s revolučním použitím dramatizujícího světla a stínu (chiaroscuro) a bývá označován za "vynálezce světla kinematografie". (Caravaggio usiloval též o iluzívní vtáhnutí diváka do obrazu, do důsledků využil malbu polofigur jako kompoziční princip, zdůrazňující jejich vypjatou reálnost a tělesnou blízkost, což je též příznačné pro filmový obraz.) Caravaggio maloval prostitutky, tuláky, příživníky, povaleče, zloděje a vyděděnce, zvěčňujíce je v postavách světců. Ve filmu vystupují ze šerosvitu modelově vysvícené obrazy malíře, jehož dílo, inspirace a bláznivé nápady splývají s jeho životem, ve kterém byla zřejmě ústředním bodem homosexualita s doprovodným pocitem viny a izolace. Zatímco co jeho malby ukazovaly stále se zvětšující originální hloubku náboženského vědomí, jeho osobní život byl plný výtržností, soubojů, věznění a v r. 1606 dokonce zabil člověka. Opuštěný, zoufalý, nemocný láskou, plýtvající silami, ubitý i šťastný se prsty dotýká dneška (postavy mají někdy moderní šaty, kouří, jsou tu auta a motocykly, je slyšet hluk ulice, hukot lokomotivy, mecenáš má počítač Sony, za ateliérem zadrnčí telefon, udavač sedí ve vaně a ťuká na stroji žalobu na dlužníka...). Dech a vůně doby, snoubící krásu a svátost se špínou intrik, vražd a krvesmilstva. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (57)
Á, opět otevírám své oblíbené životopisné okénko. Biografické filmy. Už mám na ně zřejmě spadeno a můj přístup k nim se odvíjí od toho, jestli takový film spadá do naprosto standardizované legendární kategorie "nudný biografický film", nebo tuto šablonku v nějakém ohledu svou originalitou pojetí překračuje. Vůči první možnosti chovám škodolibé "já to věděla", vůči té druhé bezmezný obdiv. O téhle teorii jsem se už ale pokoušela psát jinde, tak s tím teď nebudu tolik zdržovat (např. Ray) :) A teď o co mi jde. Chci říct, že pro film jako je Caravaggio je nějaká obyčejná jednoduhá nálepka "biografický film" skoro jak urážka. Caravaggio je umělecké dílo. Je to obraz. Derek Jarman je další z tvůrců, co na to kápli. ()
Väčšina ľudí sa bude nudiť. Skvelý to maliar, to zaiste, ale takto sa na to pozeráme až dnes. Keby dnes tvoril takýto maliar, tak ho považujeme za vulgárneho kriminálnika so sklonmi k závislosti. Ale 400 rokov je preč a dnes je to človek oslavovaný. Režisérovi sa ho osláviť ale nepodarilo. Film je stavaný až príliš umelecky, čo bežného diváka nezaujíma, a tiež niekedy zbytočne homosexuálne, čo je kontroverzné a nie celkom potvrdené. Ale na mŕtvych ľudí sa toho dá vymyslieť naozaj veľa. ()
Podivuhodnost hodná pozornosti. Terry hrající Caravaggia se celý film tváří jako šílenec, Bean zase jako největší smilník pod sluncem... Tilda skvěle doplňuje a po rozpuštění vlasů si uvědomíme, že to není ošklivý kluk, ale vcelku pohledná žena. Tenhle film vcelku vystihuje slovo dekadence - kde jinde se římský občan hrabe v motorce, nebo papežský notář počítá na kalkulačce? Film je přepečlivě nasnímán a nasvícen, evokuje tak nemálo Caravaggiových obrazů, potěší však i narážky na další díla evropského malířství (třeba Zavražděný Marat od Davida - převtipná scéna). Zkrátka působivý snímek! HUDBA: Simon Fisher-Turner podivuhodná, klavírní, pak houslová a expresivní, jazzík na zvrhlém bále kardinála. ()
Zatímco ostatní režiséři se snaží svými životopisnými snímky obejmout celý jeden život, Derek Jarman vypráví jen relativně krátký životní úsek. Malířova předsmrtná autoretrospektiva začíná v dětství u Milána (Jarman se však geografií Caravaggiova života nenechává nijak spoutávat), následuje časový skok a pokračuje až po Merisiho uzdravení v Římě u kardinála Del Monteho. Hlavním záběrem není ani tvorba, ani obrazy nebo slavné jméno. Vše se točí okolo složitosti vztahů, lásky a koexistence několika málo lidí. Ani erotika a sexualita nemá v tvorbě zanedbatelné místo - možná spíše naopak. Posílení dokonalou vizuální stránkou (která je s hlavním hrdinou velmi úzce spjata) a množstvím současných symbolů, jejichž očividnost se navyšuje společně s prohlubováním dramatu (od malé papírové čepičky z novin na Ranucciově hlavě až po velké nákladní auto ukryté v šerostínu při závěrečné vyhrocené scéně, po které už nemůže následovat nic než smrt, dělá z Caravaggia bez diskuzí kvalitní snímek, který stojí za to shlédnout. ()
Hrozná nuda. Ale tak hrozná, že ma to skoro rozplakalo. Ja na takéto expresívne a kvázi umelecké vyjadrenia asi nie som. Guláš všetkého možného, koláž obrázkov bez ladu a skladu, bez deja, bez času a bez zmyslu. Jediné čo trocha zaujalo bola technika štetca a mladučká Tilda Swinton. 30/100 ()
Galerie (12)
Photo © Zeitgeist Films
Zajímavosti (6)
- Michelangelo Merisi, zvaný Caravaggio (Dexter Fletcher, Nigel Terry), tvořil ve filmu tato díla: Hlava Medúzy, Koš ovoce, Chlapec loupající meruňky, Chlapec s košem ovoce, Nemocný Bakchus, Hráč na loutnu, Chlapec kousnutý ještěrkou, Hudebníci, Obrácení sv. Pavla, Mučednictví sv. Matouše, Nevěřící Tomáš, Vítězný Amor, Sv. Jan Křtitel, Mladý Bakchus, Kajícná Magdaléna, Smrt Panny Marie, Sv. Jeroným a Ukládání do hrobu. (ČSFD)
- Michael Gough byl až čtvrtou volbou na roli kardinála Del Monte. (c.tucker)
- Film byl uveden v hlavní soutěži Berlínského mezinárodního filmového festivalu Berlinale 1986, kde získal ocenění mezinárodní poroty Stříbrný medvěd za ojedinělý počin. (SeanBean)
Reklama