Odpíchnout se

Dva Buddhadásové se vznášejí na obláčku filozofických rozjímání a za pochodu a posedu diskutují o způsobu jakým ve své skromné přirozenosti nakládat se životem, vážit si bližního svého i sama sebe. Snímek je provzdušněn několika pěknými momenty chlapské upřímnosti, myšlenkových flow outů a proměnou postav směřující ke katarzi. To vše pod záštitou dvouhodinového hereckého dialogu mezi Schreiberem a Beattym, se kterými celý film cestujeme jako příruční zavazadlo po parcích, lavičkách, lesících a sledujeme jejich názorové konfrontace. Zatímco prvnímu jmenovanému je vyhrazena převážně úvodní část filmu, v druhé polovině už se příběh věnuje hlavně postavě Murphyho, řešícího otcovské problémy. Dvě hodiny pobytu v tomto žánru, vyžadují trochu trpělivosti a ochoty, přenést se přes fakt, že s každým dalším dialogem "o hovnu" příjdete o pár vlasů na hlavě (08.08.2010)

Působí to jako filmové ztvárnění divadelní hry. Prakticky pořád jen dva herci, samé dialogy a žádný pohyb. Typicky americká klišé, tvářící se jako životní moudra. Nejvíc mne iritovalo, že jsem ty dva zahradníky za celou dobu neviděla ani chvíli pracovat. S takovou pracovní morálkou by si místo asi dlouho neudrželi. Ale na to, jak nevděčné to byly role, zhostili se jich oba dost dobře. (23.08.2016)

Příšerně nudný a otravný film, ve kterém akorát filozofují dva maloměští metaři totálně o ničem (chvílemi jsem to musel přetáčet), věkově od sebe oddělení, mladší z nich bývalý kriminálník, snaží se odpíchnout ode dna, ale moc se jim to nedaří, trochu akce nakonec, která ovšem film neutáhla, třičvrtě filmu je čistý odpad. (30.05.2011)

Příjemný a laskavý snímek, který mi přilnul k srdci. Ačkoliv příběh není v podstatě vůbec žádný, tak si mě snímek získal především díky naprosto věrohodným a přirozeným dialogům a zajímavým myšlenkám, na kterých je celý film postaven, které mi zaimponovaly a podnítily mě k zamyšlení. Z konverzací dvou hlavních postav jsem vůbec necítila šustění papíru, jen vítr života. Krutý, studený, lehký a hřejivý, ale vždy silný a neúprosný. Možnosti života, jeho chyby, naděje či výčitky. Vždy se můžeme ohlédnout zpět, ale nic tím nemůžeme změnit. Ned Beatty a Liev Schreiber k sobě skvěle pasovali, coby dva poměrně odlišní lidé se svými vlastními chybami a výčitkami, jichž se dopustili a které v nich stále přetrvávají. Lieva jsem viděla v mnoha filmech, ale svou postavou zde si mě naprosto získal. Děkuji České televizi, že jsem v rámci Amerického nezávislého léta, mohla tento snímek zhlédnout v původním znění s titulky. Myslím, že nejspíš neupoutá ty, kterým jsou bližší spíše akční filmy, spádový děj či jednoduché dialogy. Hodně se zde mluví a přemítá, což může některým po nějaké době připadat nezáživné a stále stejné, bez výraznějšího zvratu. Mě se však tento film velmi zalíbil. Jen kdyby člověk věděl, kolik knih či stránek má ještě před sebou. Ale čemu by to vlastně pomohlo. Dopředu v knize života listovat nemůžeme a možná ani nechceme a zpětně si jen můžeme pročítat stránky popsané našimi příběhy, zmáčené našimi slzami či roztrhané naším hněvem. Vše z toho, co jsme prožili, pro co jsme žili, co nás utvářelo, už není. Jen nostalgie... (26.07.2010)

Americký nezávislý film založený v převážné míře na dialozích mezi dvěma zaměstnanci komunálních služeb. Jeden z nich má krátce před důchodem, spoustu životních zkušeností, je vyzrálý, ale taky životem tak nějak opotřebovaný. Ten druhý v podání přesvědčivého Lieva Schreibera má za sebou pár životních kotrmelců včetně pobytu ve vězení, pocit frustrace ze svého dosavadního života, upřímnou snahu ho změnit, ale taky výbušnou povahu, která ho věčně svádí ke konfliktům. Jeho starší kolega pro něj představuje záchytný bod a během krátkého času mezi nimi vznikne chlapské přátelství. Takový malý film, nenápadný, bez velkých gest, akce nebo zlomů, ale přitom emocionálně působivý. Charaktery se tříbí díky na první pohled malým konfliktům a příhodám. Celkový dojem: 75 %. (09.06.2011)