Podezření

Česká televize se s tím v poslední době nemaže a po Devadesátkách, které byly za mě v zásadě bezchybné, přichází s výborným Podezřením zaměřujícím se mediálně sledovanou kauzu zdravotní sestry a jejího obvinění z několika úmyslných vražd pacientů. Nečekal jsem, že by Melíšková mohla podat tak profesionální výkon, její chladná a odtažitá postava Kučerové byla ztvárněna na jedničku. Seriál se též může pochlubit parádním hereckým osazenstvem ve vedlejších rolích, trio Barešová - Trojan - Hanuš zde na plné čáře exceluje. Režie chirurgicky přesná, i ta místy netradiční kamera Adama Macha (na tuzemské poměry) z tohoto třídílného televizního počinu dělá podívanou, která za světovou konkurencí moc nezaostává. Seriál nabídne kupu emocí, pesimismus na každém kroku a také dost otázek, na které si musí třeba divák odpovědět sám. Celá kauza totiž do dnešního dne obsahuje dost otazníků, takže si i díky Podezření může každý udělat vlastní názor na věc. Paráda. Za mě 8/10 (29.03.2022)

"Ředitel nemocnice nabízí novináři, aby propálil, že má problém? Tak to mě asi zajímá." Zpracování případu sprosté podezřelé sestry Kučerové - Marešové mě hodně zajímalo, leč nakonec moc nebavilo. Já prostě nemám rád deprese a tady kromě nich byla jen sestava více či méně nepříjemnejch lidí. Samozřejmě jsem to čekal, ale stejně jsem měl občas chuť nasadit si růžový brejle a zmizet v Karibiku. Taky mě trošku zklamal soud, jehož rozhodnutí plně podporuju, ale žádný odůvodnění rozsudku jsem si nevyslechl. A já jsem ho chtěl slyšet. Chtěl jsem se naplno slyšet to, že stále ještě platí presumpce neviny, že pochybnosti jsou ve prospěch obviněnýho, že by orgáni činní v trestním řízení neměli hopsat v rytmu novinářskýho fantazírování a že by se mělo znovu otevřít pár případů, jejichž konstrukce z posledních sil plavou na vodě. Jenže to bych musel žít v právním státě a takový štěstí nemám. Zato už zase mám deprese. Ty mi však nevyléčí Podezření, nýbrž nějaká dostatečně debilní komedie. (23.05.2022)

Pracuju ve zdravotnictví a svýho času jsme bedlivě sledovali skutečnou causu sestry Věry Marešové. Ta se po osvobozujícím rozsudku ve velkým pustila do soudů s různými médii, že o ní psali/mluvili ošklivě. Teď přišel čas nastoupit s žalobou na Českou televizi za to, jak skvěle podala Klára Melíšková studii vyhořelé nesympatické zdravotnice, kterou nikdo nemá rád. (27.03.2022)

Lidskej příběh o apatické sestře, která se dostane do vykonstruovaného křížku se zákonem kvůli tomu, že se k lidem nechová pěkně. Ta megera s pískem ve vagíně je to fakt na fakcu, což je na jednu stranu dobré, protože to právě z této minisérie dělá projekt, kterej se divákovi nevtírá. Na druhou stranu si tvůrci emocionalitu diváka neomotají kolem prstu, protože hlavní postavu vlastně ani moc nemusí. Mně osobně nevadí, když je protagonista pochybného charakteru - některé mé oblíbené filmy jsou dokonce o pozérech, vrazích, lhářích, lakomcích, lidských pijavicích... Jde však o to, že v těchto mnou oblíbených filmech generuje charakter postavy humorné či bizarní situace. Takto se neděje zde a dít se ani nemá, protože tento příběh je velmi seriózní, přísně dramatickej a vážnej. Proto zamrzí občasné nedokonalosti ve scénáři a herectví. Člověk by mohl říct, že dobrý herec má zvládnout i průměrně napsaný dialog. Podle mě má dobrý herec dobře zvládnout dobrý dialog, který má na starosti scénárista. Některé konverzace mezi postavami však byly vyloženě směšné svou schématickou urychleností (hádka dcery s matkou hned na začátku). Občas mě to úplně vytrhlo z uvěřitelnosti, kterou každé dobré dílo navozuje a udržuje. U tohoto typu děl na tom záleží obzvlášť. Průměrný divák to snad ale ani nepocítí, páč jeho nevybroušený vkus nedetekuje moment, kdy se z dosud organického dění vytratí autenticita. Moji rodiče z toho byli nadšeni. Nutno ale uznat, že po většinu času je to zvládnuto dobře. Audiovizuálně to ale nemá žádný drive, což zapříčinilo, že jsem při sledování dělal něco jiného. Nebylo třeba neustále být očima nalepen na obrazovce, když to vypadá průměrně. Kvůli tomu, jsem však celému případu nedal dost pozornosti a řada detailů mi unikla. Teď nedokážu říct, o co tam vlastně šlo. Spolčily se proti ní kolegyně, kteří jí měly plné zuby nebo jen byla zneužita pro politické hry v souvislosti se změnou vedení nemocnice? V tom, co se tam vlastně dělo, jsem byl ztracen. Možná je to chyba i toho, že informace nebyli divákovi dost dobře předány a v celé té zašmodrchanosti nelze mít perfektní přehled, ale to nedokážu posoudit, protože jsem nedával dostatečný pozor. Přesto mi to nijak nevadilo. Přesně vím, co se umělec snažil říct. Divák by se měl zamyslet nad nejednoznačností faktů, urychlených soudů a smutné skutečnosti naší společenské a mediální reality. O tom všem si jsem vědom. Podezření mi neříká nic nového, ale to jsem jenom já. Souhlasím s tím, že má cenu toto téma prozkoumávat. Celý projekt u mě ale nepadl na úrodnou půdu. Do celé věci jsem nebyl dostatečně vztáhnut. (25.04.2022)

Rukopis této televizní inscenace je zaměřen na postižení postavy thomayerovského typu, který sice dává svým pacientům všechno, co jim dát může, ale současně neupouští od strohosti, za kterou jako introvertka skrývá své křehké lidství i nesnadný vlastní život; jen mimochodem je vidět dobře vychovanou dceru, která má sice ke své matce poněkud odtažitější vztah, ale v kritické chvíli jejího života stojí na matčině straně a pomáhá jí ze všech svých sil. V tomto ohledu je dcerou své matky, v jistém ohledu dcerou příkladnou. Zajímavá je i postava obhájce ex offo, který ve vztahu k drsné ženě jde dalekosáhle za hranice svých povinností. Jinak řečeno jde o koncert trojúhelníku Melíšková, Barešová, Hanuš a mistrovsky zvládnuté režie Michala Blaška. (27.03.2022)